Země: Finsko Žánr: black metal Datum vydání: 11.4.2018 Label: Satanath Records Tracklist: 01. The New Era 02. Killtech 03. Divine Power 04. I Watch You Die 05. Morphine 06. Calling the Flames 07. The Strength of Hatred 08. Presence of Existence 09. Come to Me Shadows 10. There Will Be Blood Hrací doba: 40:19 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Satanath Records

Finská pětice Cavus funguje již déle jak dekádu, ale neřekl bych, že na blackmetalové scéně zanechala nějaký výraznější otisk. Asi nejvýrazněji na sebe seveřané upozornili v roce 2010, kdy na své o rok starší bezejmenné pilotní EP navázali první dlouhohrající deskou „Fester and Putrefy“ a na její počest posléze odehráli evropské turné po boku norských Gorgoroth a španělských Noctem. Možná si vzpomenete, že se tato sestava – ještě za doprovodu domácích Trollech a Gorgonea Prima – zastavila i v pražském klubu MeetFactory.

Poté se toho nicméně zas tolik nedělo. Kapela sice nejspíš pořád hrála, ale třeba mně nadobro zmizela z očí, také nic nevydávala. Asi nejvýraznější událostí v mezičase tak je odchod zpěváka W, jehož u mikrofonu nahradil do té doby kytarista B.P. Kytary se pak ujal nově příchozí člen H. Jak vidno, Cavus si zřejmě potrpí na úsporná jména. Tak či onak, v téhle sestavě už dali dohromady svou druhou řadovou desku „The New Era“. Zdali její název souvisí s pomyslnou novou érou jiného zpěváka, to netuším.

„Fester and Putrefy“ jsem, popravdě řečeno, neslyšel od jeho vydání. Co si tak matně vybavuji, nebylo to úplně blbé album. Jasně, žádné velké zázraky, ale pokud mi paměť slouží, dalo se to poslouchat bez problémů a mělo to vcelku důstojnou úroveň. Něco takového jsem tím pádem očekával i od „The New Era“. Přestože třeba obal novinky mi přijde trochu dětinský, a to obsahem i provedením, s despektem jsem k nahrávce nepřistupoval.

Hodně rychle jsem ovšem zjistil, že „The New Era“ na tom bude o dost hůře. Člověka okamžitě praští přes rypák nepříliš povedený přebasovaný zvuk, v němž se nějaké riffy nehledají zrovna dvakrát pohodlně. A když se vám pod bicími podaří nějaký ten riff zachytit, stejně většinou stojí za velké prd, takže ne, že by to byla až taková škoda.

Tam, kde byl debut vcelku důstojným rychlo-black metalem bez větší invence, je „The New Era“ takové šedivé album bez jakéhokoliv ksichtu. Ani to hoblování a vzývání pekelných mocností už tam moc není. Občas Cavus nabídnou elementární melodiku jako třeba v „Calling the Flames“, jindy zkusí nějaké chytlavější pasáže, což je ale zpravidla na facku. V „Morphine“ nebo „Presence of Existence“ mi to zní fakt na hovno.

„The New Era“ jako celek je prostě šedivé a bezvýrazné. Když album dohraje, nezanechá po sobě žádný dojem, prakticky si ani nezapamatujete, jak to vlastně znělo. Prostě to jen hrálo, byl to metal… a to je asi tak vše. A zároveň je to asi to nejpozitivnější, co mohu na adresu druhé desky Cavus prohlásit. Jak jistě sami uznáte, není to mnoho. Ale co má našinec dělat, když samotná nahrávka toho příliš nenabízí.

Řekl bych to asi tak, že „The New Era“ je po všech směrech tak moc průměrným albem, až ani není průměrné, nýbrž regulérně podprůměrné. Jestli tohle Cavus dávali dohromady tolik roků, tak ten výsledek tomu vážně neodpovídá. Za mě zcela zbytečná záležitost, kterou si už nikdy v životě nepustím, a co víc, za týden na ni bezpečně zapomenu. Pro srovnání jsem si ještě při psaní těchto řádků pustil kousek „Fester and Putrefy“ a na první poslech mi to zní o dost lépe než „The New Era“. Palec dolů.