Země: Finsko Žánr: black metal Datum vydání: 4.1.2018 Label: World Terror Committee Hrací doba: 16:35 Odkazy: web / facebook

Abych řekl pravdu, minulé album Horna s názvem „Hengen tulet“ kolem mě proplulo, aniž bych si ho nějak zásadně všimnul. Ne snad, že by bylo nutně špatné, akorát v době jeho vydání jaksi nebyla vůle ani motivace jej poslouchat, což je ostatně také důvodem, proč zde počin nebyl svého času zrecenzován. Nicméně si nemyslím, že by vynecháním jedné placky vznikly nějaké zásadní nedostatky v povědomí o tom, co Horna hraje za muziku a jak black metal v jejich podání zní. Finská smečka okolo Shatrauga totiž je a vždycky byla poměrně konzervativní. Nové EP „Kuolleiden kuu“ má slova potvrzuje. A to nejen z toho důvodu, že zdejší materiál byl natočen a smíchán společně s „Hengen tulet“.

„Kuolleiden kuu“ ovšem není jediným počinem, jejž finská stálice stihla v letošním roce vydat. Souběžně s ípíčkem se totiž objevilo i bezejmenné splitko, které si Horna rozdělila se švýcarským projektem Pure (možná si vzpomenete na naši loňskou recenzi na album „J’aurais dû“) a které nabízí výživnější porci muziky v podobě celých 40 minut. To „Kuolleiden kuu“ je se svou čtvrthodinkou spíš taková jednohubka, která však příznivce skupiny potěšit může.

Na to, že se na „Kuolleiden kuu“ technicky vzato nacházejí přebytky z nahrávací seance pro „Hengen tulet“, jde o vcelku dobrou záležitost. „Uskonpauhu“ do začátku nabídne povedenou pasáž ve středním tempu, poté se zvrhne do vyšší rychlosti, v níž nepoleví až do závěru, kdy se do hry vrátí úvodní motiv. Titulní „Kuolleiden kuu“ se naopak rozjede pořádnou sypačkou, která se v průběhu skladby několikrát vrátí, ale střídá se s výbornými kytarovými melodiemi, takže i zde lze hovořit o kvalitním songu. Čtvrtá „Viattomien silmin“ se nese velkou část hrací doby ve střední rychlosti, ale i ona dokazuje, že Horna se nebojí změn temp a že schopnost vymyslet dobrý riff kapele není cizí. Na třetí pozici se pak nachází cover „Tähdet tähdet“ od finského rockového zpěváka Rauliho „Baddinga“ Somerjokiho. S originálem porovnat nemohu, ale mohu s klidem prohlásit, že se na EP hodí dost v pohodě.

Vzato kolem a kolem je „Kuolleiden kuu“ příjemná placka. Horna si drží svůj standard, což takhle řečeno nemusí obecně vzato znít dvakrát lákavě, ale zrovna v tomhle případě to stačí. Spokojenost.