Archiv štítku: Horna

Koncertní eintopf – září 2017

Bölzer, Svartidauði, Eggs of Gomorrh

H.:
1. Bölzer, Svartidauði, Eggs of Gomorrh, Malokarpatan – Praha, 27.9. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Immolation, Melechesh, Azarath – Ostrava, 24.9. (event)
2. Horna, Shaarimoth, Thy Darkened Shade – Bielsko-Biała (Polsko), 28.9. (event)

H.

H.:

V září mám v hledáčku jednu povinnou akci, jež se odehraje 27. září na Nové Chmelnici. Ačkoliv z akce vypadli finští zvrhlíci Archgoat, kteří pro mě trochu nepochopitelně hodlají vynechat první tři koncerty z turné včetně Prahy, pořád se jedná o silnou sestavu. Bölzer a Svartidauði jsou sami o sobě silné lákadlo. První jmenovaní na svých studiových nahrávkách bodují a živě mě už také přesvědčili o svých kvalitách, ačkoliv hrají jen ve dvou. Svartidauði jsem ještě neviděl se zvukem, který by se dal poslouchat, tak doufejme, že tentokrát to dopadne lépe.

Slovenští Malokarpatan, jimž v říjnu vyjde druhá deska „Nordkarpatenland“, jsou důstojnou a zajímavou náhradou za Archgoat, takže ani zde není od věci se těšit. Poslední kapelu Eggs of Gomorrh už moc neznám, ale tak se aspoň nechám překvapit – myslím, že to snad úplná píčovina nebude, když jim loňský debut „Rot Prophet“ vydala firma jako Vault of Dried Bones.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Pokud čas a okolnosti dovolí, tak v září navštívím minimálně dvě akce. Tou první je ostravská zastávka turné Immolation, Melechesh a Azarath„Immo“ mě už jednou smetli svým koncertním náporem, takže jsem zvědav na opáčko, i přestože mě poslední dvě desky nijak nenadchly. Opak platí o novince Azarath, kterou poslouchám mnohem více, než bych předpokládal, a jsou pro mě tedy tím hlavním tahákem večera. O pár dní později mě snad čeká výlet do Bielsko-Białej na Thy Darkened Shade a Shaarimoth, dvě prvotřídní satanistické kapely ze stáje World Terror Committee. Mimochodem zde zahrají i Horna.


Horna: stream alba

Finové Horna streamují celou svou novou desku „Hengen tulet“, jež vyjde zítra, 22. září, u World Terror Committee. Poslouchejte na Bandcampu.

Mimoto lze nově poslouchat ještě jeden nový počin Horny, a to split album „Atavistic Resurgence“ s řeckými Acherontas. Tato nahrávka vychází také zítra u World Terror Committee a poslouchat ji můžete opět na Bandcampu.


Horna: další album v září

Finská black metalová kultovka Horna vydá své další album 22. září. Jmenovat se bude „Hengen tulet“ a do světa ji pustí label World Terror Committee. Nejprve se objeví CD edice; LP verze vyjde někdy později. První ukázku „Amadriada“ najdete na YouTube, obal prohlížejte na odkazu, tracklist následuje:

01. Amadriada 02. Ajan päättyessä 03. Nekromantia 04. Tämä maailma odottaa 05. Saatanalle 06. Puhdas 07. Ikuisuuden kynnyksellä 08. Sodan roihu 09. Hurmos 10. Profeettasi


Horna / Den Saakaldte – Tuliseppele / Destinasjon helvete

Horna / Den Saakaldte - Tuliseppele / Destinasjon helvete
Země: Finsko / Norsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 8.3.2014
Label: Blut & Eisen Productions

Odkazy Horna:
web / facebook

Odkazy Den Saakaldte:
facebook

Všelijaká epčka, splitka, singly a další neřadový “odpad” většinou nemám sebemenší potřebu poslouchat, takže se sám sobě divím, že jsem si sehnal právě tenhle sedmipalec, na němž se potkávají dvě severské black metalové zběsilosti. Tím známějším účastníkem není nikdo jiný než finská kultovní formace Horna, která už po mnoho let patří mezi stálice a jistoty podzemního black metalu, jenž odmítá jakýkoliv vývoj, duchem stále visí někde v 90. letech a ještě je na to hrdý. Norský projekt Den Saakaldte ovšem rovněž nepatří zrovna mezi nějaká ořezávatka… je to už pět roků, co vyšla debutová fošna téhle kapely s názvem “All Hail Pessimism”. Poté nastalo na delší dobu ticho, nicméně v letošním roce se Den Saakaldte konečně definitivně probrali k životu a s lehce překopanou sestavou se chystají na druhou fošnu “Kapittel II: Faen i helvete”

Toliko úvodní balast a nyní pojďme na songy. Jak již bylo řečeno, Horna vždycky patřila mezi kapely, od nichž člověk nemůže čekat nic jiného než špinavé black metalové zlo, což ostatně opětovně potvrdila i loňská řadovka “Askel lähempänä Saatanaa”. Písnička “Tuliseppele” je na tom úplně stejně, ale nevím proč, v jejím případě mi to z nějakého důvodu připadá až moc, jako by se jednalo spíš o nějaký demáč, který Horna vyhrabala někde v šuplíku a práskla ho na nosič. Ačkoliv mám tuhle kapelu dost rád, ani po hudební stránce mě “Tuliseppele” nijak zvlášť nestrhlo, protože… prostě to Horna umí i mnohem lépe, tohle je jenom ničím zvláštní standard…

Den Saakaldte to tedy neměli ani moc těžké, aby tenhle minisouboj vyhráli. “Destinasjon helvete” je sice také black metal jak řemen, o tom žádná, ale na rozdíl od “Tuliseppele” v něm cítím i jinou myšlenku než pouhopouhé “budeme sypat”, jsou v tom zajímavé nápady a skladba má nějaký vývoj. Není to sice zrovna genialita, ale rozhodně to má něco do sebe, a kdyby byla nová placka celá na téhle úrovni, budu spokojen.


Horna – Askel lähempänä Saatanaa

Horna - Askel lähempänä Saatanaa
Země: Finsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 8.3.2013
Label: World Terror Committee

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook

Finští satani Horna jsou už dávno kapelou, na níž se člověk může beze strachu spolehnout, že s každým dalším zářezem opět dodá kvalitní porci blasfemického black metalu v příjemně staromilském duchu. Nějakou tu miliardu neřadovek, které Horna v průběhu svého působení vypustila, naposlouchanou opravdu nemám, ale co se týče dlouhohrajících počinů, kapela vždy dokázala držet konstantně vysokou úroveň a doposud nemá na kontě fošnu, u níž bych měl potřebu hovořit o slabotě nebo nesplnění očekávání, což naštěstí platí i o letošní novince “Askel lähmepänä Saatanaa”.

V žádném případě se ani náznakem nejedná o něco prudce originálního nebo neslyšeného, ale ruku na srdce, u téhle kapely tohle jaksi nikdy nebylo cílem. Když si člověk pustí Horna, má náladu na severský black metal ze staré školy se špinavým zvukem a vším dalším, co k tomu patří – a to “Askel lähempänä Saatanaa” splňuje měrou vrchovatou. Zpěvák Spellgoth, pro něhož je “Askel lähempänä Saatanaa” dlouhohrajícím debutem v řadách skupiny, štěká jako ďábel a rozhodně je poznat, že je to člověk na svém místě, díky čemuž se nemůžu připojit k těm názorům, které tvrdí, že po odchodu Corvuse už to není ono.

Předcházející opus “Sanojesi äärelle” sice zůstal nepokořen, ale to se jaksi dalo čekat, neboť byl možná tím nejlepším, co kdy Horna vydala. Přesto se mi “Askel lähempänä Saatanaa” hodně líbí, protože jsem od ní dostal přesně to, co jsem dostat chtěl – poctivý black metalový nářez, který si na nic nehraje a jede si ten svůj nekompromisní náser, jak se patří. Tím pádem jsem ve výsledku naprosto spokojen a s radostí můžu prohlásit, že Horna udržela svůj čistý štít (jakkoliv zní tohle spojení u špinavého black metalu trochu úsměvně).


Redakční eintopf #48 – březen 2013

In Vain - Ænigma
Nejočekávanější album měsíce:
In Vain – Ænigma


H.:
Horna – Askel lähempänä Saatanaa
Index očekávání: 7/10

Ježura:
In Vain – Ænigma
Index očekávání: 9/10

Kaša:
Rotting Christ – Κατά τον δαίμονα εαυτού
Index očekávání: 8/10

nK_!:
Avantasia – The Mystery of Time
Index očekávání: 8/10

Stick:
Imperium Dekadenz – Meadows of Nostalgia
Index očekávání: 9/10

Atreides:
Wardruna – Runaljod – Yggdrasil
Index očekávání: 10/10

Zajus:
In Vain – Ænigma
Index očekávání: 9/10

Březnový eintopf nakonec ovládla norská progresivní formace In Vain se svou novinkou “Ænigma”, která patří k těm kapelám, jež máme v redakci prostě dlouhodobě rádi (tedy, někteří z nás jen krátkodobě – to abych poznámku jednoho nejmenovaného Ježury nenechal jen tak bez povšimnutí). K vítězství jim sice stačila přízeň jen dvou redaktorů, protože jsou naše chutě zjevně rozdílné, nicméně i přes odlišná alba měsíce se v samotných textech některá jména opakují vícekrát, namátkou třeba Rotting Christ, Avantasia nebo Imperium Dekadenz.

H.

H.:

Březnová volba není zdaleka tak těžká, jako tomu bylo v únoru, přesto i v tomto měsíci mám pár žhavých želízek v ohni. Sice bych podobně jako někteří kolegové pode mnou mohl s naprosto klidným srdcem také zvolit třeba In Vain, Imperium Dekadenz nebo Rotting Christ, po zralém úvážení jsem se však nakonec rozhodl přiklepnout vítězství finským pekelníkům Horna, a to z celkem jednoduchého důvodu. Mám jejich muziku rád a tak nějak si nevzpomínám, že by někdy vydali placku, která by mě nebavila. Sice nemůžu tvrdit, že bych očekával, že by Horna překonali svůj předchozí opus “Sanojesi äärelle”, ale na to, že od “Askel lähempänä Saatanaa” dostanu pekelnou desku od jedné z předních formací finského black metalového podzemí, bych si klidně vsadil…

Ježura

Ježura:

Jak většinou vybírám eintopfové album buď s těžkým srdcem, nebo mám vůbec problém nějaké takové najít, tentokrát to bude velice jednoduché. Své třetí album totiž chystají Norové In Vain. Nejmenovaný H,.si ze mě dělají srandu, že jsem In Vain ještě před pár měsíci neznal a teď jim tu skládám ódy, ale nemohu si pomoci – pokud totiž lze usuzovat z nebetyčných kvalit alb “The Latter Rain” a “Mantra”, rovněž “Ænigma” bude menší vodíkovou pumou. Bohové, jak já se na to těším!

Kaša

Kaša:

Téměř do poslední chvíle jsem se nemohl rozhodnout mezi trojicí chystaných novinek z řad In Vain, Hypocrisy a Rotting Christ. Všechny tyto kapely mají za sebou velice povedená poslední alba a očekávání tak nejsou rozhodně malá. Na příčce nejvyšší se nakonec umístili řečtí Rotting Christ, jejichž “Kata Ton Daimona Eaytoy” zní z těch několika mála ukázek, ke kterým jsem se zatím dostal, velice slibně. “Aealo” jsem slyšel nesčetněkrát a pokud se Sakis a jeho parta pochlapí, tak to vidím dost podobně i s novinkou. Krom zmíněné trojice si určitě nenechám ujít novou Avantasii, od které sice nečekám žádné zázraky, ale jsem zvědavý jestli Tobias Sammet dodrží i na “The Mystery of Time” sestupnou kvalitu svých děl, která jej posledních pár let zdobí.

nK_!

nK_!:

Avantasia v čele s Tobim mě zatím nikdy nezklamala, a tak se na “The Mystery of Time” těším v březnu asi nejvíce. Těsně v závěsu se tak ocitají Six Feet Under, kteří jsou žánrově sice trochu jinde, leč muziku také produkují parádní. Hej, stalo se někdy, že bych v posledních dvou letech očekával více jak jednu pěknou desku za měsíc? Otázka za dva bludišťáky.

Stick

Stick:

V březnu je nálož vycházejících desek docela napráskaná, nicméně já celkem jasně sáhl po svých oblíbencích Imperium Dekadenz, jejich předcházející desky plné atmosférického blacku mě jednoduše chytily a nepustily. Především u předchozí “Procella Vadens” jsem strávil mnoho hodin. Její neskutečně poetický obal a hudební obsah byly přesně tím, čemu se u mě dá říct trefa do černého. Jsem nesmírně zvědavý, s čím přijdou tentokrát, a věřím, že si během těch tří let dali záležet, aby složili desku, která nezapadne prachem a bude náležitě respektována ať už v black metalových kruzích, tak napříc metalovou scénou.

Atreides

Atreides:

Přemýšlel jsem o tom, které z očekávaných alb bych ve svém prvním eintopfu vyzdvihl, a nakonec jsem se rozhodl rockovou a metalovou scénu vynechat ve prospěch Wardruny – pohanského uskupení z Norska, jež se soustředilo kolem Kvitrafna. Ten byl před vznikem Wardruny znám především pro své působení za škopky v Gorgoroth, nicméně těm časům je už dávno konec a po dlouhých čtyřech letech vychází nové album, na které se těším už od doby, kdy opadlo prvotní nadšení z debutu. Předešlý počin je doslova a do písmene zhudebněným rituálem nabitým tajuplnou atmosférou dávných časů. Nyní nás čeká druhá část eposu o runách, jenž nese podtitul “Yggdrasil” a podle všeho se opět jedná o událost vskutku mimořádnou.

Zajus

Zajus:

V březnu vyjdou hned tři velmi zajímavá alba. Prvním z nich je celkově třetí dlouhohrající počin norských progresivců In Vain. Tato kapela mě omámila již svým debutem “The Latter Rain” z roku 2007 a mou přízeň posílila i druhým albem “Mantra”, které vyšlo o tři roky později. Nemám nejmenší pochybnosti, že novinka “Ænigma” vysoko nastavenou laťku přinejhorším udrží, v lepším případě pak překročí. Již zmíněná “Mantra” pro mě byla albem roku, novinka tak má na co navazovat. Dalším albem v pořadí je druhá deska mladíků Essence, pocházejících z Dánska. Jakkoliv považuji klasický thrash metal za žánr v mnoha ohledech překonaný, tato čtveřice mě svým debutem naplnila novou nadějí a hromadou energie. Jejich “Last Night of Solace” se tak samozřejmě podívám na zoubek a velmi se na to těším. Poslední z trojice favoritů pak vychází již dnes a jde o album kultovních Řeků Rotting Christ. Jakkoliv nejsem dlouholetý fanda této kapely a jejich starší nahrávky v podstatě neznám, s jejich dosud poslední album “Aealo” jsem si ve své době užil krásný románek a protočil ho nejméně stokrát. Uvolněné skladby z novinky pak znějí přinejmenším zajímavě. A jako obvykle na konci jen stručný seznam alb, které sice nejspíše ničí žebříčky očekávání trhat nebudou, ovšem poslech si zaslouží. Tentokrát půjde o novinky Hypocrisy, Imperium Dekadenz a Amaranthe. Nejočekávanějším albem měsíce pro mě jsou však jistě In Vain.


Horna, Blacklodge, Tortorum

Horna, Blacklodge, Tortorum
Datum: 30.9.2012
Místo: Praha, Matrix
Účinkující: Blacklodge, Contagious Orgasm, Horna, Silva Nigra, Tortorum, TZII

Akce s krycím názvem Adventus Satanae MMXII slibovala již dlouho dopředu pěkně pekelný zážitek. Ačkoliv původně avizovaní Francouzi Hell Militia nakonec odpadli, jejich industriálně black metaloví krajané Blacklodge, kteří byli následně potvrzeni jakožto náhradníci, byli alespoň pro mě dostatečnou záplatou, ne-li dokonce o něco málo větším tahákem než Hell Militia.

Nejednalo se však o jedinou změnu v sestavě. Ke svého času aktuálně čtyřem účastníkům, jimiž kromě již zmiňovaných Blacklodge byli Finové Horna, Norové Tortorum a domácí support Silva Nigra, se totiž přidaly další dvě formace – a co je zajímavé, nešlo o extrémní metal, nýbrž i extrémní elektroniku v podobě TZII a Contagious Orgasm. A právě tyto skupiny se postaraly o otevření večera.

Jako první se představili… tedy vlastně spíše představil Belgičan vystupující pod jménem TZII. Jak už tomu u podobných záležitostí bývá, spíš než koncertem by to bylo vhodné nazývat uměleckou performancí, jež se konkrétně v tomto případě nesla v noisovém – nebo chcete-li hlukovém – duchu. Musím říct, že zpočátku to nebylo nic moc, ale postupem času set výrazně gradoval až do výborného závěru. Ani bych se nedivil, kdyby drtivá většina hlukového teroru, jaký TZII předváděl, byla čistou improvizací, nicméně se musí nechat, že minimální silně zefektovaný řev opravdu naháněl husí kůži. Stejně rychle, jako tato extrémně náročná zvuková koláž začala, tak i najednou skončila, ze vteřiny na vteřinu z absolutního bordelu do totálního ticha, TZII jen mávnul na pozdrav několika málo přítomným, kteří se dostavili před pódium a vydrželi zde do samotného závěru, a byl pryč.

Následně přišlo na řadu japonské duo Contagious Orgasm, jehož elektronika již byla o poznání čitelnější, stravitelnější, proměnlivější a celkově v ní byl na rozdíl od předchozího kolegy nějaký vnitřní řád. Objevovaly se zde jak čistě noisové pasáže, tak i ambientní plochy, industrial a v jednom případě šla hudba až k jakémusi zindustrializovanému jungle; vše vyvrcholilo ve vskutku famózním, intenzivním a ohlušujícím závěru. Po celou dobu vystoupení však bylo opravdu zábavné oba borce sledovat, jak si svou muziku nepokrytě užívají, obzvláště pak ta usměvavá polovina dua, která po celý set mlátila střídavě paličkami a rukama do jakéhosi prapodivného nástroje, připomínajícího plotnu u sporáku se spoustou tlačítek. Nicméně ani zachmuřenější kolega za pultem nezůstal publiku nic dlužen, byť se projevoval jiným způsobem. Onoho usměvavého Japonce pak bylo zajímavé sledovat i po zbytek večera, protože si zcela zjevně užíval i zbylé vystupující, přestože se nesly ve značně odlišném žánrovém duchu. Obzvláště na Hornu tancoval opravdu přísně (smích). Přišlo mi vážně sympatické, že dokáže takovým způsobem prožívat i muziku, která je na hony vzdálená hudební scéně, na níž se podle všeho běžně pohybuje.

Nyní už konečně přichází čas na očekávané black metalové zlo. Zatímco na první dvě formace bylo před pódiem všehovšudy tolik lidí, že byste je spočítali na prstech jedné ruky (zejména na TZII, kde polovina statečných zas tak statečná nebyla a po pěti minutách hluku utekla do zadních prostor klubu), na moravskou stálici Silva Nigra se klub zaplnil už mnohem důstojněji. Musím se přiznat, že ve studiové podobě mi tvorba téhle kapely nikdy příliš neseděla (resp. proti ní vůbec nic nemám, jen prostě nemám sebemenší potřebu ji poslouchat), živě mě Silva Nigra povětšinou baví, což více méně platilo i tentokrát. Myslím, že snad každý, kdo sem tam navštíví nějakou black metalovou akci, už se Silva Nigra musel přijít do styku, tudíž to asi nemá cenu moc prodlužovat – bylo to vcelku standardní, do jisté míry vlastně i docela monotónní, přesto však stále slušné vystoupení skupiny. Bohužel i přesto musím Silvu Nigru pasovat na nejslabší článek večera – TZII a Contagious Orgasm z mého pohledu bodovali minimálně netradičností a s následujícími třemi pekly se Silva Nigra při vší úctě bohužel rovnat nemohla.

Oproti tomu následující Tortorum předvedli vystoupení, které bylo vážně zničující! Upřímně se přiznám, že jsem toho moc od téhle smečky nečekal, ale její koncert mě opravdu smetl. To nejlepší, co si umíte představit na současné škole norského black metalu, Tortorum měli a rozhodně se to nebáli ukázat. Všichni členové podali vskutku odzbrojující výkon s obrovským nasazením, zvláště pak zpěvák a baskytarista Barghest, který se svým doslova fanatickým výrazem plival síru kolem dokola… svůj řev prožíval tak moc, že se nejednou během koncertu poslintal (bez jakékoliv nadsázky). Svým způsobem mi Tortorum docela připomínají krajany Svarttjern před třemi lety – také nová kapela na poli norského black metalu (byť v tomto případě za ní stojí zkušenější hudebníci), která se vytasila se skvělým debutem, jenž neboduje stylovou inovací, ale obrovskou intenzitou, což potvrdila i živě. S odstupem musím Tortorum hodnotit nejen jako obrovské překvapení, ale také jako nejlepší koncert večera.

Industriálně black metaloví Blacklodge také zahráli velice dobře, ale zase bych lhal, kdybych tvrdil, že jsem nečekal ještě o trochu více. Snad za to mohly malinko utopené samply a elektronika, které si člověk musel chvílemi spíše domýšlet, což je o to nepříjemnější, že Blacklodge vystupují bez bubeníka a elektronika tím pádem vlastně plní funkci rytmiky. Sice se nejednalo o nějaký neposlouchatelný maglajz, díky němuž by byl celkový zážitek pokažen, nicméně hlavně nové songy z poslední desky “MachinatioN” malinko utrpěly. Třeba taková “NeutroN ShivA [Sun, Walk with Me!]”, která na albu doslova zabíjí a na kterou jsem se speciálně těšil, nevyzněla živě tak drtivě. Na druhou stranu, jiné písně zněly opravdu krutě, například “Vector G [Gravity XVI]”, hlavně tedy její závěr, jenž byl v živém podání vážně mocný. I přesto, že jsem od Blacklodge ještě malinko víc, ani tak nemohu tvrdit, že by mě tahle francouzská trojice, hrající ve znamení narkotického SataNa, zklamala.

Na závěr samozřejmě přichází pekelníci Horna – a hned na začátek mohu klidně prozradit, že v tomhle případě nezůstalo Finsko předcházejícímu Norsku a Francii nic dlužné. Horna začala v pomalém monotónním tempu, jež mělo jediný účel – patřičný podklad pro efektní nástup v kápi oblečeného zpěváka Spellgotha. Po řádně blasfemické modlitbě zády k publiku se Spellgoth konečně ujal mikrofonu a začala očekávaná vichřice. Nutno říct, že koncert měl vážně skvělou atmosféru a kapela opravdu působila správně “zle”… hlavně tedy díky zmiňovanému zpěvákovi, jelikož zbytek skupiny se příliš neprojevoval a jen drtil své nástroje, tudíž většina pozornosti padala právě na Spellgotha, který s růžencem s pentagramem na konci v jedné ruce a s drápem na řetězu v druhé působil vskutku démonicky. Velmi se mi líbilo, jak Horna dokázala svůj set skvěle vygradovat a po zuřivých sypačkách s blížícím se koncem čím dál tím více zpomalovala a zpomalovala, aby s posledním válem opět vypálila jednu ukrutnou vichřici a následně beze slova zmizela. Možná by se někomu mohlo zdát, že je to od kapely trochu arogance, ale podle mě se nějaké děkovačky a hecování lidí k podobným záležitostem prostě nehodí, naopak, přístup Horny – téměř nulová komunikace a když už nějaká, tak jen ve finštině – sedí k podzemnímu black metalu mnohem více. Když k tomu připočtu výtečný koncert, opravdu se mi to líbilo. Jen o chlup za Tortorum.

Na koncert jsem se vydal z velmi jednoduchého důvodu – chtěl jsem vidět pořádné black metalové zlo, a díky tomu, že jsem jej opravdu viděl, odcházel jsem spokojen – tím spíš, když byla akce zpestřena elektronickým “intrem”. Očekával jsem zajímavé TZII, zajímavé Contagious Orgasm, průměrné Silva Nigra, dobré Tortorum, výborné Blacklodge a výbornou Hornu; dostal jsem zajímavé TZII, zajímavé Contagious Orgasm, průměrné Silva Nigra, výborné Tortorum, dobré Blacklodge a kurevsky výbornou Hornu, čili si z mé strany není nač stěžovat. Zvuk mi přišel naprosto v pořádku, snad až na onu malou výtku k industriální složce Blacklodge, ale jak již bylo řečeno nebylo to nic tak strašného, aby se to nedalo přežít. Lidí bylo z mého pohledu návštěvníka tak akorát, jestli to byl dostatečný počet návštěvníků i pro pořadatele, těžko soudit. Na Hornu, Tortorum a Silvu Nigru bylo před pódiem slušně zaplněno, na Blacklodge o poznání méně a na úvodní elektroniku dle očekávání téměř prázdno. Nicméně za mě se akce povedla.