Centinex - Redeeming Filth

Centinex – Redeeming Filth

Centinex - Redeeming Filth
Země: Švédsko
Žánr: death metal
Datum vydání: 21.11.2014
Label: Agonia Records

Tracklist:
01. When Bodies Are Deformed
02. Moist Purple Skin
03. Death Glance
04. Stone of Choice
05. Unrestrained
06. Bloodraze
07. Without Motives
08. Rotting Below
09. Dead, Buried and Forgotten
10. Eye Sockets Empty

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Agonia Records

Jak známo, švédské podzemí z kraje 90. let ovládla death metalová mánie, která dala vzniknout celé řadě legendárních spolků a žánrových průkopníků, kteří se dodnes těší z neutuchající přízně fanoušků smrtícího kovu. Centinex mezi takové kapely zapadají bez nejmenší odchylky. Dobře, o tom legendárním statutu si to tvrdit netroufám, protože švédský oldschool zase tolik nevedu, ale jinak to platí do puntíku.

Pokud jste ale stejně jako já v posledních letech o Centinex neslyšeli ani zmínku, nemusíte hned vracet metalovou průkazku. V roce 2006 totiž kapela po 16 letech ukončila činnost a na scénu se vrátila až v loni, a to ve značně obměněné sestavě, v níž ze zakládající sestavy zbyl už jen basák Martin Schulman. Když se ale podíváte na další působiště zbylé trojice Kennet Englund, Sverker Widgren a Alexander Högbom (tedy kapely jako Demonical, Diabolical nebo třeba Interment), minimálně těm obeznámenějším z vás asi začne pomalu docházet, že personální tornádo v sestavě asi jen sotva nějak ovlivnilo hudební směřování kapely, a vskutku – comebacková deska “Redeeming Filth” je prostě oldschool death metalový zásek se vším všudy.

Jak už to tak v podobných případech bývá (marně se snažím rozvzpomenout, kdy jsme tu při hodnocení čistokrevně death metalové desky neblekotali to samé v bledě modrém), předchozí věta by na sebe mohla s čistým svědomím vzít úlohu celé recenze a její vypovídací hodnota by byla přinejmenším uspokojivá. Jak už to tak ale v těch samých případech bývá, prostě by to neprošlo a dost možná by utrpěla pracně budovaná grafomanská pověst naší redakce, takže to zkusím vzít trochu obšírněji.

“Redeeming Filth” zní přesně tak, jak se na švédský oldschool death metal sluší a patří. Chrastivé riffy, chroptící baskytara, řádně chorobný growl a svižné tempo. To všechno tu je a to všechno křičí do světa, že se švédskou scénou je třeba stále počítat. Navzdory nulové originalitě (ruku na srdce, opravdu někdo čekal, že takováhle kapela přijde s něčím neotřelým?) je totiž “Redeeming Filth” rozhodně velmi solidním počinem. Inu to máte tak – když jsou všichni zúčastnění zkušení mazáci, ono se to někde holt projeví.

V případě “Redeeming Filth” se to projevuje na celkové usazenosti materiálu, díky níž do sebe všechno pěkně zapadá a deska uhání pěkně kupředu, a pak samozřejmě také na obstojně napsaných instrumentálních linkách. Riffy jsou většinou sympaticky šlapavé a hlava jde do jejich rytmu snadno (třeba sloka finální “Eye Sockets Empty” nebo refrén “Moist Purple Skin” drtí vskutku velmi důkladně), bicí party tlačí desku vpřed bez ztráty kytičky a vyloženě potěší velmi dobře čitelná baskytara (zvuk obecně zaslouží pochvalu), která zespodu tvrdí muziku takřka ukázkovým způsobem. Centinex se také poměrně úspěšně snaží o jakous takous dynamiku, a i když se většina “Redeeming Filth” nese ve svižnějším středním tempu, tu se přeci jen zpomalí, támhle se zase zrychlí, a najednou, aniž by to jakkoli nabouralo soudržnost desky, je to o poznání záživnější, než kdyby pánové od začátku nasadili jednu rychlost a drželi se jí až do konce.

Ať se na to dívám z jakékoli strany, půlhodinovou stopáž jen lehce přesahující “Redeeming Filth” prostě funguje, a to tak, že vlastně dost dobře. Není to nijak zázračná nahrávka (slyšel jsem už řadu lepších žánrovek a vy také) a už vůbec nepřináší nic nového, ale jde o v každém ohledu poctivý a vyrovnaný materiál, který si neklade přehnané cíle, ale o co se snaží, to se mu daří více než obstojně. I když mě tedy “Redeeming Filth” na zadní kapsy kalhot neposadilo, těžko vůči němu mohu říct křivého slova a naopak jej bez obav doporučuji komukoli, komu by se zachtělo trochu poctivého oldchoolu. Jak vidno, švédská špína má své místo i v 21. století a nečiní jí problém srovnat do latě nejednoho namachrovaného cucáka.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.