 |
| Země: Velká Británie Žánr: orchestral Datum vydání: 21.4.2012 Label: Peaceville Records Tracklist: CD2: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 3,5/10 Odkazy:
|
První pohled (Madeleine Ailyn):
Nikdy jsem o Cradle of Filth neměla pozitivní smýšlení, a to ani v době, když mi bylo o tři roky méně, než je teď, a četla jsem “upíří” hlouposti. Nějak osobně nesnáším skoro všechny “gotické” vlivy v metalu, protože nabourávají mojí osobní představu o tomhle žánru jako samotném. Ta averze se stále prohlubuje a pomalu se stává nesnesitelnou. Prostě, já se pekla moc nebojím, ale jestli tam mají pro mě připravené nějaké speciální oddělení, kde dokolečka pouští “Midnight in the Labyrinth”, tak bych se měla začít obracet k Bohu a modlit, protože v tuhle chvíli jsem to mohla alespoň vypnout a utřídit si myšlenky, abych se aspoň trochu uklidnila a myslela trochu racionálně.
Tyhle dvě CD se totiž staly mojí noční můrou po poslechu už jednoho z nich, a to jsem pak ještě zjistila, že na tom druhém je vlastně jen v další jiné verzi to, co bylo na tom prvním. Takže si to můžete porovnat vlastně dvakrát. Nejdřív pak se staršími songy jako takovými a pak ty dvě CD mezi sebou. Na to druhé jsem se snad ani nechtěla už dostat.
Zvrhlá snaha Cradle of Filth upravit svoje songy do orchestrální podoby totiž podle mé osobní averze a pak možná i názoru neměla vůbec přijít na světlo světa. Tak moc se snažili, aby to znělo ještě i trochu jinak, až z živé a “poslouchatelné” ryby udělaly filety, vykostěné, bez života. Dalo se očekávat, že black metalový nádech se vytratí někde v dálce (což byla jedna z věcí, za kterou u mě vůbec dostávali osobní body) a místo tvrdé písně zůstane “gotické” torzo děsu. Ale proč to musí znít jako psychopatický soundtrack k filmu o čarodějnicích a kočkách se třema očima, to mi uniká doteď. Je nemožné tvrdit, že by se tohle album mohlo podobat dobrému hororovému soundtracku, tohle CD by se snad hodilo spíše k parodii.
Celé album vyniká svým šíleným napínáním posluchače, problém je, že na mě to fakt nezabralo a všechny ty dramatické části jsem tak akorát prosmála v posteli. Škoda pro ně, že to nebyl ten úchylný smích, který tam mají oni. Pazvuky šly taky mimo mě, děsivé běsnění mě rozesmálo nejvíc. Stejně tak mám za to, že mezi Daniho monology se snad najde světlá stránka jen v “Cruelty Brought Thee Orchids”, kde to pro změnu zkazí zase ženský vokál Sarah Jezebel Deva, který mi navozuje atmosféru učitelky s rákoskou. Tak snad lépe poslechnout verzi z druhého CD. A tak je to asi v každé písni, pokaždé když mám pocit, že by se mi něco mohlo líbit, tak se na ní najde něco, co mi ten pocit naprosto zkazí.
Takže myslím, že to nebudu prodlužovat, skalním fanouškům se to bude líbit tak jako tak, některým jiným lidem možná taky, ale já si radši půjdu pustit něco na spravení nálady. Třikrát a dost. Trávit něco, u čeho se směji a nutím zároveň, na to nemám nervy. A i když není problém v samotné hudební kvalitě, problém je v samotném provedení nápadu. Prostě se nějak tak samozřejmě z těch jejich slušných písní musely stát kostry a žádný nový nápad nebo impuls, který do tohoto alba přinesly, mě nedokázal přesvědčit o zajímavosti. Chtěla jsem být původně ještě krutější, následně na to jsem si uvědomila, že už to asi ani nejde, dnes za dva.
Druhý pohled (H.):
Upřímně hned na začátek řeknu, že obdobné počiny, kdy nějaká kapela předělává své vlastní písně do orchestrální podoby, nemám příliš v oblibě, což také jistě hraje svou roli v mém hodnocení “Midnight in the Labyrinth”, avšak ani Cradle of Filth na tom nejenže nic nemění, naopak to ještě více než potvrzují. Po loňském propadu jiné britské veličiny, My Dying Bride s jejich “Evinta” (pro mě osobně vůbec první zklamání za dlouhou historii těchto doomových matadorů), se do podobného projektu pustili i Cradle of Filth a bohužel ani jim se to příliš nepovedlo.
Hlavním problémem “Midnight in the Labyrinth” je to, že celé album je prostě a jednoduše jedna velká nuda. Skupina se jala předělávat zejména své starší skladby, čili v podstatě to nejlepší ze svého repertoáru, díky čemuž je ten rozdíl mezi kvalitou originálních verzí a těch orchestrálních ještě markantnější. Z muziky se totiž vytratilo to nejdůležitější, kvůli čemu mnozí na první tři desky Cradle of Filth dodnes přísahají – ona typická nálada.
Ať už si vezmete jakýkoliv song z “Midnight in the Labyrinth” a porovnáte jej s původní podobou, je to opravdu propastný rozdíl. Nejde ani tak o to, že je to po stránce aranží jiné, vždyť to byl přece (alespoň předpokládám) záměr, ale fakt, že Cradle of Filth na “Midnight in the Labyrinth” sami sebe vykastrovali o to, co z nich dělalo Cradle of Filth (tj. ona atmosféra), je opravdu záležitost, kterou při poslechu “Midnight in the Labyrinth” překousnout opravdu nezvládnu. Sem tam se sice možná nějaký malinko zajímavější moment objeví, ale to je jen kapka v moři nudy. Navíc mi hlava nebere, proč je “Midnight in the Labyrinth” dvojdisk, kde jsou oba disky na chlup totožné, jen se v jednom občas objeví zpěv a druhý je čistě instrumentální… přičemž i v tom zpívaném je těch vokálů v podstatě minimum, což je dost velký paradox.
Na celém počinu vidím pouze jediný opravdový klad – díky němu jsem si (pro porovnání) opět po čase pustil staré Cradle of Filth a opět jsem se přesvědčil, že jim to v 90. letech opravdu hodně šlapalo. “Midnight in the Labyrinth” však nejenže nešlape (což by ostatně vzhledem k orchestrální podobě zas takový problém nebyl), ale hlavně nudí, zatímco alba, z nichž kapela pro tuto kompilaci brala, rozhodně nenudí ani po těch letech, přestože je člověk zná skrz naskrz. A předělávat dobré skladby do mnohem horší podoby, to je dle mého názoru velmi nešťastné…
Podobné články
25.4.2021 Cradle of Filth – Dusk and Her Embrace (1996) Minulost
2.5.2021 Cradle of Filth – Cruelty and the Beast (1998) Minulost
2.11.2011 Cradle of Filth – Evermore Darkly… Recenze
11.4.2021 Cradle of Filth – V Empire or Dark Faerytales in Phallustein (1996) Minulost
19.7.2011 My Dying Bride – Evinta Minirecenze
30.11.2008 Cradle of Filth – Godspeed on the Devil’s Thunder Minirecenze
Otázka je, proč sis vybrala zrovna recenzi na tohle? :-D
Člověk nemůže furt recenzovat jen to, co ho baví, to by byla šílená nuda. :D Ale upřímně, u CoF jsem měla samozřejmě možnost slyšet malou “ukázku” ještě předtím než jsem si je vzala a u ní jsem si říkala, že to není špatný rozjezd, ale když to pak nikam nepokračuje a je to stále stejné, tak to je pro mě problém. A co se týče mých averzí, jsem si jistá, že kdyby to bylo z mého pohledu kvalitní CD, je mi jedno jestli je to gothic metal, heavy, black nebo metalcore. Ale tohle je z mého pohledu jako kdyby v restauraci na talíři přinesli kosti z ryby místo filet. :-)