Země: Španělsko Žánr: black metal Datum vydání: 30.9.2016 Label: Osmose Productions Tracklist: 01. Infestacion 02. Atmosfera de tristitia 03. Profanatism 04. Requiem eterno 05. Bajo astral 06. Ultimas palabras 07. Perdido no cemiterio 08. Espectros de belmez Hrací doba: 39:04 Odkazy: facebook

Cryfemal je kapela, která je na jednu stranu děsně vtipná a na druhou stranu zároveň hodně dobrá. Z ultimátně pošukaných obrázků jsem si dělal humor již v dobové recenzi na „Malicioso sonido putrefacto“, tudíž se moc opakovat nebudu a pouze dodám, že ke kultovním fotkám jako „visím na obráceném kříži“, „lezu do rakve a tvářím se u toho jak kokot“, „hraju si na hrobníka“ nebo „vykuř mi párek, bejby“ nyní Ebola, lídr skupiny, přidal neméně dementní vystupování ve spoďárech. Zvlášť když si na ně napíše „RIP“, hnáty ověsí tunami hřebů a jde v tom hrát živě. Jo, přesně kvůli tomu je Cryfemal tak směšná záležitost.

Nicméně hudebně je to docela jiné kafe. Jakkoliv se Cryfemal na první pohled zdálky tváří jako strašná píčovina, v reálu je ta produkce výborná – samozřejmě jen z určitého úhlu pohledu, protože někomu bude připadat sračková i ta muzika. Mě osobně to ovšem baví, jelikož black metal v podání Cryfemal je dokonale zvrácený, nemocný a nechybí mu ohavná aura hřbitovního puchu. Přesně kvůli tomu jsem si tenhle španělský projekt kdysi oblíbil. Docela mě tedy mrzelo, když to Ebola v roce 2011 zabalil. Rozlučka prostřednictvím šesté desky „Malicioso sonido putrefacto“ sice byla důstojná, ale i tak mi to přišlo jako škoda. Svět se ovšem točí dál, poslouchal jsem holt staré věci a zvyknul si na skutečnost, že nová fošna Cryfemal už nebude.

O to víc mě překvapilo, když se v loňském roce začaly objevovat kusé zprávy, že Ebola své chorobné dítko přivedl opět k životu a pracuje na novém počinu. Ten se jmenuje „D6s6nti6rro“ a na rozdíl od minulosti, kdy alba Cryfemal vycházela na obskurních labelech, se ho ujala renomovaná firma Osmose Productions. Zpočátku jsem byl vůči novince skeptický, ale nakonec musím uznat, že se jedná o povedenou záležitost, jež starší tvorbě nedělá ostudu, byť je trochu jinde. A z tohoto ohledu snad lze prohlásit, že návrat Cryfemal smysl měl.

V základě se opětovně jedná o blackmetalovou temnotu. Jisté a ne zrovna zanedbatelné rozdíly tu však jsou. Především mi připadá, že novinka nezní tak barbarsky a nemocně jako starší věci, jako kdyby byla blíže konvenčnějšímu blackmetalovému zvuku. Což je možná důsledek druhého největšího rozdílu – i když se to tak na první poslech nemusí zdát, „D6s6nti6rro“ je relativně melodická nahrávka. Zatímco dříve bylo hlavní náplní nahrávek zvěrské riffování a zlo odkapávalo z reproduktorů, na novince se hlavního slova ujímají mrazivé kytarové vyhrávky.

Tak či onak, deska vás přivítá pěkně od podlahy, protože hned na první pozici se nachází bestiální zásek „Infestacion“. Žádná intra ani nádech před bouří, hned od první vteřiny se rozjede sypací inferno par excellence. Záhy se ovšem ukáže, proč lze Cryfemal (stále) považovat za dobrou kapelu. Na rozdíl od mnoha kazimrdů tvořících hudbu s přesvědčením, že v black metalu stačí jen zběsilý bicí kulomet a primitivní tremolo, totiž Ebola ani ve vysokých rychlostech nezapomíná na skutečnost, že hudba potřebuje nápady. „Infestacion“ provází výše zmiňovaná melodika, několik povedených zvratů a v některých momentech vše dokreslují klávesy zastrčené v pozadí za blackmetalovým marastem.

Pokud jste ale nabyli dojmu, že se v podobném duchu ponese celé „D6s6nti6rro“, musím vás trochu zklamat (anebo příjemně překvapit?). Hned druhá „Atmosfera de tristitia“ nabídne střední až pomalejší tempo a díky povedené vyhrávce, která se prolíná většinou písně, se jí daří navodit atmosféru, přesně jak slibuje název. V jiných částech fošny se zase objeví skoro až chytlavé riffování nebo naopak jemné vybrnkávání, které vždy nezbytně uvozuje další příchod black metalu. Jak vidno, ingredience nejsou ničím výjimečným. Ebola je však na „D6s6nti6rro“ míchá dostatečně poutavě na to, aby z toho lezly silné skladby. Většina songů vystřídá vícero zmiňovaných poloh a přelévá z pomalejších pasáží do zběsilé rychlosti a zase zpět jak nic. Vše je poskládáno s takovou jistotou, že písně fungují na jedničku a žádná z osmi přítomných není slabší.

Samozřejmě, „D6s6nti6rro“ není nijak objevná nahrávka. Ale je poctivá a co ztrácí na nějaké výlučnosti, to dohání kvalitou materiálu. Ono to asi nezní nijak zvlášť přesvědčivě, ale když Cryfemal rozbalí kusy jako „Requiem eterno“ nebo „Bajo astral“, tak to prostě maká, i když je to oproti minulosti jinde a samo o sobě to není nic zvláštního. Jistě, „D6s6nti6rro“ má hodně daleko k žánrovým vrcholům roku, dokonce to ani není vrchol diskografie Cryfemal, ale pořád se jedná o docela povedenou fošnu, jejíž poslech mě baví.