Země: Španělsko Žánr: black metal Datum vydání: 11.6.2011 Label: Obscure Abhorrence Productions Tracklist: 01. Espíritus molestos 02. El cementerio te espera 03. Sueños perturbados 04. Ánimas del embriague 05. Alien desecrator 06. La locura nunca para 07. Orgasmadoom 08. Peste a monia Hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook

“Malicioso sonido putrefacto” vlastně vyšlo již před několika měsíci, začátkem června, a původně jsem chtěl toto album umístit pouze do rubriky Na co se nedostalo. Za jakého důvodu jsem se tedy rozhodl desku ještě zpětně vytáhnout a věnovat jí větší prostor v rámci klasické recenze? Zvlášť když je projekt Cryfemal opravdu hluboký underground, o němž mají ponětí jen black metaloví zasvěcenci? Jednoduše proto, že jiná příležitost už k tomu – s výjimkou nějakých případných vzpomínkových článků – nebude, jelikož Ebola, jediný člen kapely, činnost Cryfemal ukončil již před více jak rokem. “Malicioso sonido putrefacto” je poslední album, které pod hlavičkou tohoto do jisté míry kultovního projektu nahrál, samotný počin jen vychází téměř rok po jeho konci. A vzhledem k tomuto by byla škoda nechat si takovou příležitost ujít, když se už nebude opakovat.

Předně si je ale nutné uvědomit jednu věc – Cryfemal patří do nejhlubšího španělského podzemí a podle toho také vypadá nejen samotná hudba, ale také prezentace. Osobně si nemyslím, že zrovna onu prezentaci lze brát nějak vážně, naopak jsem přesvědčen, že u většiny fotek byste pukli smíchy (kdo neviděl kultovní obrázek s obráceným křížem, jako by nežil!), nicméně stěžejní je pro nás v této chvíli muzika, která je naopak opravdu výtečná. Že se jedná o undergroundový black metal, to jsme si již řekli, ale dále bych specifikoval, že od Cryfemal rozhodně nečekejte nějaké snahy o jakoukoliv progresi či dokonce nějaké experimenty, nečekejte ani žádné klávesy, trumpety, housle nebo fujary, prahnete-li po dobrém zvuku, také jste na špatné adrese. Nic z toho u Cryfemal není, tahle kapela je jednoduše naprosto čistokrevný pravý black metal – jenže právě tohle je paradoxně tou největší předností Cryfemal. Ebola totiž sice rezignuje na nějakou snahu žánr kamkoliv posouvat, ale v jeho případě je to jenom dobře. Znám totiž jen málo skupin, které dokážou udržovat při životě onu úplně původní náladu black metalu takovým způsobem, jako tomu je na deskách Cryfemal.

Jednoduše řečeno se jedná o hudbu opravdu násilnou, surovou, misantropickou a hrubou, o nic jiného zde nejde. Něco, čemu by se dalo říkat melodie, aby člověk hledal lupou, nějaké zvolnění taktéž. Co se týče “Malicioso sonido putrefacto”, najdete něco podobného jen v několika vteřinách songů “Sueños perturbados” nebo “Peste a momia”, ale jinak asi ne, najdete zde jen syrový black metal plný nenávisté nálady. Ačkoliv to až doposud může znít, že vše, co jsem řekl, by vás od poslechu mělo spíše odradit, a že vlastně není důvod tomuhle věnovat svůj čas, rozhodně je to jen zdání. Samozřejmě, pokud podobným věcem neholdujete, neobtěžujte se poslouchat ani “Malicioso sonido putrefacto”, ani jakoukoliv jinou nahrávku Cryfemal, pokud vám však podzemní black metal není cizí, dostanete od tohoto španělského šílence neskutečně silnou atmosféru – a to je právě ten důvod, proč by se jméno Cryfemal mohlo objevit ve vašem hledáčku.

Vlastně by se mohlo zdát, že Cryfemal toho ani moc nenabízejí. Já si však naopak myslím, že toho ve své zdánlivé jednoduchosti nabízejí mnohem víc než většina ostatních současných skupin, které mají mnohokrát větší věhlas. Vše, co si představíte pod pojmem black metal – a tím mám na mysli opravdu tu jeho původní formu -, to zde najdete. A právě silná zkažená atmosféra byla vždy tím, co bylo u black metalu to zásadní. Sice se tím pádem hudba Cryfemal dostává do pozice, kdy je určena pouze malému okruhu posluchačů (ale co si budeme povídat, i tohle se kolikrát bere v undergroundu jako přednost), pokud však něco podobného máte rádi a Cryfemal doposud neznáte, garantuji vám, že vás desky tohohle projektu posadí na prdel.

Ačkoliv se tu doposud bavíme v obecné rovině o tvorbě Cryfemal jako celku, vše řečené do posledního puntíku platí i “Malicioso sonido putrefacto”. Těžko tvrdit, jestli je lepší nebo horší než předchozí počiny, jelikož to je už čistě o pocitu, třeba pro mě osobně asi už navždy zůstane favoritem “Apoteosis oculta” z roku 2007, nicméně ani tak se labutí píseň tohoto španělského kultu mezi ostatními fošnami Cryfemal rozhodně neztratí. Připadá vám, že tím vlastně do jisté míry nepřímo tvrdím, že celá tvorba kapely je na jedno brdo? Ale co vás nemá, Cryfemal je přesně ten druh hudby, u kterého chcete, aby se neměnila. Rozhodně si nedokážu představit, co bych psal, kdyby “Malicioso sonido putrefacto” nebyla další misantropická vyhlazovačka. Přesně takhle, jak to je, tak to má být; sice to není změna, ale pořád se jedná o další skvělou desku nenávistného black metalu, který zní, jak kdyby je stvořila chorá mysl – a to je v případě black metalu tohoto druhu pochvala. Vzhledem k faktu, že “Malicioso sonido putrefacto” laťku svých předchůdců opravdu drží, dalo by se tvrdit, že Ebola ukončil činnost Cryfemal na vrcholu, byť je ten vrchol u takto undergroundové záležitosti velice relativní pojem.