Země: Španělsko Žánr: ambient black metal Datum vydání: 23.10.2018 Label: selfrelease Tracklist: 01. Chants Between the Funeral Mists 02. When the Shadows Lengthen… 03. Old Uncharted Kingdom 04. Impious Battlefields Hrací doba: 48:17 Odkazy: web / bandcamp

Ke španělskému projektu Elffor mám trochu protichůdný vztah. Na jednu stranu vlastně i chápu, proč je pro někoho tahle kapela kultovní, ale pro mě osobně teda není ani omylem. Zároveň také chápu, proč jiní naopak považují Elffor za totální píčovinu, ale ani s takovým názorem se neztotožním. Na jednu stranu je to pro mě vlastně relativně fajn poslechovka, která mě nijak neuráží, ale na straně druhé to prakticky neposlouchám. Protože existuje hromada lepších kapel, jimž mohu věnovat svůj čas. Byly doby sice doby, kdy jsem Elffor poslouchával poměrně pravidelně, ale to už je hrozně dávno. Nikdy jsem to ale necenil tolik, abych si něco koupil do sbírky, přestože alba skupiny byla běžně k dostání v českých distribucích dlouho předtím, než jsem si založil PayPal účet a začal vykupovat zahraniční shopy.

Řečeno stručněji, existence Elffor mi nijak nevadí, ale vlastně mám tu formaci vcelku na párku. Sem tam nějakou novou placku „z povinnosti“ poslechnu, když si jejího vydání všimnu, ale vždycky je to spíš náhodné setkání, protože se po činnosti Elffor nijak nepídím. Sbírku 14 desek (z nichž čtyři jsou ovšem jen alternativní verze starších) mám tedy naposlouchanou docela lajdácky.

To ostatně dokazuje i skutečnost, že naposledy jsem poslouchal „Malkhedant“ z roku 2016. O vydání letošního počinu „Impious Battlefields“ jsem dopředu ani netušil, dokud nahrávka reálně nevyšla, kdy jsem ji náhodou zachytil na YouTube. Říkám si: ty vole, už zase nová fošna, tak to teda zkusím. U poslechnu zčekuju Metalové archivy a jeb – zjistím, že Elffor v mezičase stihnul vydat dvě další desky „Dra Sad“ (2017) a „Dra Sad II“ (2018). No, vracet se k nim nehodlám, protože přesně vím, jak budou znít, aniž bych z nich slyšel byť i jediný tón.

Elffor je totiž kapela, která se vlastně nemění. Co si pamatuju, furt to zní stejně. A jestli to zní jinak, tak přinejmenším moje vzpomínky na atmosféru starších alb docela přesně odpovídají tomu, co se odehrává i na „Impious Battlefields“. Pokud by se mezi vámi nacházeli nějací nezasvěcení, rád zopakuji, oč že tu běží. Aspoň si naženu víc znaků na recenzi, haha.

Stručně řečeno se jedná o ambientně laděný výpravný black metal ve středním až pomalém tempu se zastřeným soundem. Klávesy a symfonika tu hrají docela zásadní roli, protože se starají o veškeré melodie a nosné motivy skladeb, kytary jsou prakticky degradovány na monotónní podkres. To platí zejména o „Chants Between the Funeral Mists“ a titulní „Impious Battlefields“.

„When the Shadows Lengthen…“ a „Old Uncharted Kingdom“ už jsou trochu kytarovější, ale z nastavené nálady nijak zásadně neuhýbají a příznivci epického nádechu v black metalu si pořád přijdou na své. Finálním výsledkem je každopádně pohodový relaxační poslech s trochu medieval atmosférou (ozve se i tamburína nebo píšťala), který by mohl zachutnat příznivcům známějších Rakušanů Summoning.

„Impious Battlefields“ jakožto celek ale není ničím víc než prostě další deskou Elffor se vším, co k téhle kapele patří – mínusy nevyjímaje. Kdo si to nikdy neoblíbil, neoblíbí si ani teď, a komu se to dříve líbilo, tomu se to s největší pravděpodobností bude líbit i nyní, protože Elffor si pořád drhne to svoje bez ochoty se nějak zásadně vyvíjet. Na pár poslechů je to v pohodě, člověka to neurazí, ale už teď je mi jasné, že jakmile dopíšu tyhle řádky a album vypnu, už nikdy si jej nepustím. Až za nějakou dobu vyjde další nahrávka, radši si pustím ji a bude mi to plně stačit.