Země: Finsko Žánr: progressive black metal Datum vydání: 28.4.2010 Label: Woodcut Records Tracklist: 01. Lyijysiipi 02. Mato Musta Maanalainen 04. Muisto Sorkasta 05. Golgotha 06. Omega Nefilim Hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook

Jsou kapely, jejichž muzika je prostě výjimečná. Nejsou třeba známé, nemají podporu velkých labelů, nejezdí dlouhá turné po celém světě, ale samotná hudební produkce vyráží člověku dech. A Finové Enochian Crescent mezi ně bezesporu patří. Již od svých počátků produkují neotřelý a netuctový black metal, jaký se hned tak neslyší. To se ale změnilo v roce 2006 s třetím albem „Black Church“ (resp. 2005 se split albem „O.B.C“), kdy se Enochian Crescent vydali do progresivnějších vod s naprosto famózním výsledkem, který mě ani po těch několika letech nepřestává udivovat. Opravdový klenot.

Čtyři roky však byla kapela – co se vydávání jakýchkoliv počinů týče – zticha. V roce 2009 nejdřív ohlásila tvorbu nového materiálu a teď, právě po oněch čtyřech letech, máme před sebou výsledek – minialbum „NEF.VI.LIM“, jež má kromě představení současného vyznění skupiny za úkol rovněž navnadit na čtvrtou dlouhohrající desku, jejíž datum vydání i nahrávání jsou však prozatím ve hvězdách. Než se tak ale stane, pojďme se podívat, jaká překvapení skýtá šestiskladbové „NEF.VI.LIM“…

Nahrávka se rozjíždí s „Lyijysiipi“ a začátek je to bez jakýchkoliv pochyb naprosto úžasný. Propracovaná kompozice s mnoha změnami, různými odstíny a čistě odzpívaným refrénem jasně ukazuje, kde tkví největší síla současných Enochian Crescent – v chytrosti. Zdánlivě jednoduché nápady v sobě skrývají mnohá zákoutí, díky nimž se hudba kapely prostě nedá oposlouchat. Díky chytře vystavěné struktuře s mnoha dynamickými přechody píseň nabírá síle a graduje, aby skončila v působivém finále.

Druhá „Mato musta maanalainen“ je o něco málo ostřejší věc, Enochian Crescent však vědí, do čeho píchnout, aby se to nějak nezvrhlo, a do klíčových momentů skladby zasadili lehkou sólovou kytaru, která se nad čistě blackmetalovým základem přímo vznáší, aby nakonec vybuchla v nádherném melodickém sólu. Pak opět zpátky jedna zemitější pasáž, refrén a konec dalšího povedeného songu.

Absolutní supernova se ukrývá pod položkou číslo 3 – „Muisto sorkasta“. Jediná starší skladba na „NEF.VI.LIM“, jejíž původní verze se objevila na již jednou zmiňovaném split albu s O a The True Black Dawn. Znovunahrání však písni jednoznačně prospělo, dočkala se prohloubení všech motivů a rovněž značného prodloužení hrací doby (o celou minutu a půl). Jedná se o pomalý, melodickými refrény protkaný žalm s místy až psychedelickým nádechem. Zatímco původní verze byla více zlověstnější, ta nová je spíše smutnější, mně osobně se však líbí o kousek více.

Rozebrali jsme zatím tři songy, čili přesně polovinu nahrávky, má cenu v tom pokračovat? Tak jen namátkou, jak zní následující „Ystävämme nukuu“. Oproti „Muisto sorkasta“ Enochian Crescent opět znatelně zrychlí, ale skvělé nápady zůstávají a jeden vyvedený moment střídá druhý. Zkráceně bych mohl říct, že celá šestice skladeb na „NEF.VI.LIM“ stojí za to, každá má to svoje.

Enochian Crescent tentokrát nahráli dosti různorodý materiál, což ovšem není na škodu, protože kapela formátu Enochian Crescent si to může dovolit, neboť i přes různorodost nahrávka drží pohromadě. Já osobně jsem s výsledkem opravdu spokojen, mé sluchovody prahnoucí po náročnější muzice jsou rovněž ukojeny. Takovéhle věci si opravdu nechám líbit. Jedinou chybičkou na „NEF.VI.LIM“ tak je pouhá půlhodinová stopáž, ale na druhou stranu, přece jenom je to minialbum, takže to se dalo čekat. Každopádně nezbývá nic jiného než netrpělivě vyčkávat další dlouhohrající počin. A právě poslechem „NEF.VI.LIM“ se ten čas bude krátit nejlépe.