Země: Brazílie Žánr: thrash metal Datum vydání: 23.2.2013 Label: selfrelease Tracklist: 01. Agonizing in Faith 02. Living in Contradiction 03. Voices of the Exile 04. Ideology 05. Fuck in the Name of God 06. Labor 07. We Are Sick 08. Dust in Our Eyes 09. Intimate Verses 10. Disturbed Hodnocení: 7/10 Odkazy: facebook / twitter K recenzi poskytl: Esdrelon

Esdrelon není pouze území v Palestině, zvané též jako “údolí armaggedonu”, ve kterém má být dle proroctví započata válka proti Izraeli, ale taky jihoamerické trio, které šíří svou verzi zkázy mezi posluchače tvrdší muziky. Když se řekne thrash metal a Brazílie v jedné větě, tak vsadím boty, že většině z vás vypluje na mysl Sepultura. Esdrelon k této legendární partě nemají zas tak daleko, zejména k jejímu období z konce osmdesátých let, protože ve své tvorbě, kterou nyní demonstrují na prvním albu “Dust in Your Eyes”, kombinují prvky thrash metalu a amerického death metalu.

Z obou zmíněných stylů si samozřejmě převzali za své jen ty nejlepší identifikační znaky, takže s ostrými thrashovými kytarami a bicími se mísí death metalový chropot a pěkně z hluboka bublající baskytara. Výsledek zní tak trochu jako srážka starších Kreator a Obituary, což není vůbec špatná kombinace, která sice v podání Esdrelon vyznívá místy trošku nevyzrále a naivně, přesto však natolik sympaticky, abych měl chuť se do desky pouštět opakovaně. Onu naivitu a nevyzrálost lze spatřit jak v lyrických postupech, tak v kompoziční stránce, kdy jsou některé momenty k sobě šroubovány tak trochu násilně a samoúčelně ve stylu “teď by to chtělo sypačku, teď zase sólo a tady pro změnu trošku zpomalit”. Přesně takhle na mě působí třeba titulní “Dust in Our Eyes”, ve které jsou akustické momenty dosazovány natolik nešikovně, až jsem nevěděl, jestli to borci myslí vážně.

Deska samotná pak v průběhu deseti skladeb na ploše padesáti minut sází zejména na drive a energii, což jsou faktory, kterých má většina skladeb dostatek. Žádné zbytečné kudrlinky, leč troška progresivních či technických postupů identifikovat lze, ale ve většině písní se jde tvrdě na věc. Přiznám se, že při úplně první poslechu úvodní skladby “Agonizing in Faith” jsem se zhrozil zvuku, který zněl ještě hůř, než ta nejpochybnější undergroundová norská black metalová parta a přemýšlel jsem, zda to nemám vypnout, nicméně se záhy ukázalo, že to je forma jakéhosi intra, takže po dvaceti vteřinách začne zběsilá jízda stavějící na kořenech výše popsaných. Dvojice Darcio Aguilar a Cleber Beraldo, která má mezi sebe rozděleny strunné nástroje a vokály, si v průběhu skladby úvodní několikrát vymění slovo, a vzhledem k tomu, že jeden z nich disponuje klasickým chropotem a druhý výš posazeným blackovým skřehotem, tak album získává na větší variabilitě, než kdyby stálo pouze na jednom z nich, protože přiznejme barvu, žádný není nikterak osobitý vokalista, aby dokázal utáhnout celou desku. Do plné sestavy nám schází ještě bubeník Jack Ferrante, který hraje takový ten žánrový standard, nicméně momenty, které stojí hlavně na něm a na výrazné baskytaře Aguilara, nejsou vůbec špatné.

Musím přiznat, že první půlka alba mi přijde o chlup silnější, protože závěr trošku kazí slabší titulka a nevýrazná “Disturbed”, která zaujala maximálně kytarovým sólem. Vrchol desky dle mého skromného názoru přichází s techničtější “Voices of the Exile”, na starou strunu brnkající oldschoolovou “Ideology”, která neskrývá svou inspiraci v německé odnoži thrash metalu, a brutální “Fuck in the Name of God” s parádní basovou linkou. Abych nebyl svině, tak z konce alba nesmím opomenout schuldinerovskou “Intimate Verses”, která má fakt grády. Je pravda, že v téměř každé skladbě bych mohl vyjmenovat pasáž, která mi připomíná některou ze starých klasik, které mají borci určitě nastudované dobře, ale celkový dojem z dobře šlapající desky mi to nenarušilo.

Pro fanoušky výše uvedených stylů je “Dust in Our Eyes” povinná záležitost, která zaručeně neurazí. Já sám jsem se při poslechu Esdrelon slušně bavil, až jsem byl překvapen, do jaké míry mě deska zaujala, protože jsem na základě “Living in Contradiction”, kterou jsem slyšel v předstihu, čekal desku mírně přímočařejší a tím pádem i ne tak trvanlivou, čímž nechci říct, že by zmíněná skladba byla špatná, jen jsou na placce i lepší. Pokud brazilské partě prominu zprasený obal, na který se nedá dívat, tak je jejich novinkova povedená, zvlášť vezmeme-li v úvahu fakt, že se jedná o debut. Album, které si na chvíli určitě zapamatuju, si horší sedmičku zaslouží.