Země: Polsko / Velká Británie Žánr: death metal Datum vydání: 6.7.2020 Label: Godz ov War Productions Tracklist: 01. Downward Among the Departed 02. Serenity Through Maniacal Flagellation with Decomposing Limbs 03. Endless Stream of Coffins 04. Descent into Torment Hrací doba: 30:40 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Godz ov War Productions

Jsou to bezmála dva roky, co polsko-britští Eternal Rot udělali dojem debutem „Cadaverine“, který předestřel mnou nejvíce preferovanou polohu death metalu. Na čtyřech skladbách představila tehdejší dvojice pomalý záhrobní metal, který se straní blast beatů a jiných skočných poloh, maximálně se otírá o střední tempo. Téměř celý prostor je věnován plochám typickým pro doom, stoner a sludge nebo pomalejší tempa deathmetalových kapel, jako jsou Coffins nebo Asphyx. Celý tento plíživý hnus doplňují alternující vokály dvou členů – jeden má podobu téměř goregrindového pobublávání, druhý pak, po vzoru Mortician, kultivuje až ke dnu položený growl. Obligátní pitchshifter nechybí taktéž. „Cadaverine“ navíc zarazilo krystalicky čistým zvukem, který sice přidal na čitelnosti, ale dekadenci materiálu stejnou měrou ubral.

„Putridarium“ jde ve všech ohledech kupředu. Mechanického bubeníka střídá nový, třetí člen kapely. Zvuk je špinavější a organičtější, vyzněním lehce připomene hutnější verzi starých desek od Entombed. Hudebně se v nastolené poloze pokračuje, Eternal Rot drží žluklé deathmetalové jádro, o trochu více se opírají do subžánrů zmíněných výše. Sludgové kytarové motivy jsou zřetelnější, nejvíce na začátku druhé „Serenity Through Maniacal Flagellation with Decomposing Limbs“, jíž prostupuje riff jako od Eyehategod. Typický neworleanský groove se deskou ale prolíná od úplného začátku. Už „Downward Among the Departed“ nutí chvíli pokyvovat hlavou, poté přepadá do pomalejších, stoner/doommetalových táhlých kytar, s nimiž si tykají třeba Conan nebo Sleep. Skladby navíc doplňují dva nové aspekty – výše posazené kytarové melodie v pozadí a rozmanitější práce s vokály, které se prolínají s větší fluiditou.

Vypsané vlivy asi trochu napovídají, že se albu dá vytknout jistá monolitičnost. Čtyři skladby se na dlouhých stopážích nejčastěji točí ve dvou výraznějších motivech. Držení se zajetého mustru desce sice přidává na konzistenci, při poslechu však vyvstává pocit, že i v takto úzce nastavených mantinelech by mohl být prostor pro barvitější songwriting. Jednolitost utvrzuje i volené tempo, ze kterého výrazněji vytrhne jen začátek „Endless Stream of Coffins“, kde Eternal Rot vystřihují perfektně primitivní hammer blast.

Protiargument k předešlému odstavci lze najít v délce desky. Po půlhodině je totiž vymalováno a poměrně přímočarý materiál vlastně nemá čas nudit. Jádro desky navíc leží více ve smrtelných groovech než ve skladatelském novátorství. A právě pomocí groovů si „Putridarium“ posluchače podmaňuje snadno.

„Putridarium“ sedne těm, které serou momenty dojebávající pomalý death metal blast beatem nebo zrychlenou polkou. Jde o celkem vyhraněnou cílovku, ta si ale novinku Eternal Rot užije o to víc. Brutalita se sludgovou fazónou, industriální jednolitostí a místy až bluesovým vibem na uskromněné stopáži totiž funguje v celé své ohavnosti dost dobře.