Země: Finsko Žánr: folk metal Datum vydání: 19.2.2010 Label: Century Media Records Tracklist: 01. Blodmarsch 02. Solsagan 03. Den frusna munnen 04. Ett norrskensdåd 05. I trädens sång 06. Tiden utan tid 07. Galgasång 08. Mot skuggornas värld 09. Under bergets rot 10. Fornfamnad 11. Dråp 12. Under dvärgens fot [bonus] Hodnocení: H. – 7/10 Seda – 6/10 Průměrné hodnocení: 6,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

V podstatě každý pisálek, který si kdy od vydání alba „Ur jordens djup“ otřel svůj brk (ehm, klávesnici…) o Finntroll, vzal si do huby (klávesnice) i jejich čím dál tím znatelnější příklon k black metalu. Jenže ono to prostě nejde dost dobře vynechat. Když chce totiž ubohý recenzent říct něco o hudebním vývoji kapely, což v recenzi opravdu nebývá na škodu, tak je to prostě nutné zmínit.

Samozřejmě není black metal jako black metal. Finntroll přece jenom ještě mají hodně daleko do garážového oldschoolu typu Darkthrone, starých Mayhem nebo raných Bathory a ještě dále mají do misantropického bahna (to je kompliment), jaké předvádějí kupříkladu Švýcaři Darkspace (pokud bychom chtěli zajít opravdu do extrému). To nic nemění na faktu, že elementy té „přívětivější“ části blackmetalového spektra jsou už v tvorbě Finntroll, zdá se, nadobro zapuštěny. Důkazem budiž hned první skladba (nepočítaje intro „Blodmarsch“) „Solsagan“ (koukněte na klip), která začíná vpravdě pěkným dvojkopákovým náklepem alias sypačkou, vystřiženou právě jako z hájemství černého kovu.

Aby nám tu ale nevznikla mýlka, Finntroll zůstávají Finntroll, primárně tedy stále hrají folk metal a veškerý ten „black metal“ je pouze v podobě lehkých náznaků. Abych já osobně řekl pravdu, klidně bych těch tvrdších partů snesl o něco více. Ono totiž… rozhodně bych, jako samotná skupina, netvrdil, že je „Nifelvind“ „zlejším“ dvojčetem „Ur jordens djup“, ale spíše dvojčetem stejně zlým.

Tak či tak, „Nifelvind“ rozhodně není špatnou deskou, což je myslím to hlavní. Některé skladby sice nejsou zrovna košer, ale ty dobré jednoznačně převažují. Do té druhé kategorie patří bezesporu již zmiňovaný otvírák „Solsagan“, ale nejen ten. Mým ouškům se například opravdu hodně zamlouvá taková „I trädens sång“ nebo „Tiden utan tid“, obě shodou okolností patří, stejně jako „Solsagan“, k těm tvrdším kouskům. Do koše jistě nepatří ani „Fornfamnad“, která se pohybuje po jakési sinusoidě – z klidné pasáže nabírá čím dál tím víc na síle a brutalitě dokud nedosáhne vrcholu… a pak zase dolů do odpočinkového kousku a zase nahoru do výborného finále. A co teprve závěrečná (nepočítáme-li bonus „Under dvärgens fot“ na limitované edici), zatěžkaná „Dråp“… to je panečku song.

Skóre nám však trochu kazí otravná halekačka „Under bergets rot“ (a její druhá verze, bonusová „Under dvärgens fot“ na limitovce, je ještě horší). Finntroll jsou samozřejmě léty protřelá kapela, takže si dokáží pohlídat, aby jim na fošně nestrašila žádná srajda, a tak ani „Under bergets rot“ není nic, z čeho by si měl člověk ubliknout, oproti zbytku placky se však stále jedná zřejmě o ten nejméně zábavný song… možná to bude tím, že je asi nejveselejší a to mě zrovna moc nebere. Nemůžu však říct, že by mě tahle písnička štvala natolik, že bych se při poslechu hrabal po tlačítku „skip“…

Celkový dojem z „Nifelvind“ zůstává rozhodně dobrý. A fakt, že „Ur jordens djup“ mi chutná o kousek více, na tom se nic moc nezmění. Všechny desky Finntroll by se vlastně daly rozdělit do dvou kategorií. „Nifelvind“ společně s „Midnattens widunder“ a „Nattfödd“ patří do ranku těch skvělých-ale-ne-tak-úplně-moc alb, zatímco „Jaktens tid“ (opus numero uno) a „Ur jordens djup“ patří do těch naprosto-skvělých-co-kapelu-posouvají-dále-v-jejím-vývoji alb. Pokud Finntroll dodrží tradici ve střídání těchto dvou kategorií, tak příště se opět můžeme těšit na tu „naprosto skvělou“ nahrávku.

Tím ovšem nechci říct, že by „Nifelvind“ nestálo za pozornost. Jen já jsem rozený rýpal, a tak rýpu do každého detailu, ale nemůžu tvrdit, že by se mi novinka Finntroll nelíbila. Myslím si, že všechny folku-chtivé fandy „Nifelvind“ uspokojí a ti ostatní, co folk poslouchají pouze rekreačně, by, pokud chtějí něco z tohoto žánru, podle mě měli jít právě do Finntroll, neboť tahle banda je přece jenom asi to nejlepší v daném oboru (ne nadarmo to byli právě oni, kdo ten obrovský folkmetalový boom spustili, že ano) a ani „Nifelvind“ jim reputaci nijak neposkvrní.