 |
| Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 26.6.2015 Label: Folter Records Tracklist: K recenzi poskytl:
|
Přestože v tomto případě nejde o příliš proslulou smečku, nejedná se o žádné zelenáče. Isvind svou dráhu totiž započali již hluboko v 90. letech v Norsku, tedy v čase a v místě, které jsou pro black metalový žánr považovány za zásadní. Kapela však žádnou velkou díru do světa neudělala a po vydání jednoho EP („Muspellz sònir“ – 1995) a jedné desky („Dark Waters Stir“ – 1996) se nad ní zavřela voda.
Obnova činnosti nastala až v novém tisíciletí, nicméně to, co Isvind nestihli říct v první éře svojí činnosti, bohatě dohánějí právě nyní. Od roku 2011, kdy vyšlo návratové „Intet lever“, totiž smečka dodržuje pravidelný dvouletý interval – nejprve navázala v roce 2013 s počinem „Daumyra“ a nyní sérii prodlužuje s novinkou, jejíž název zní „Gud“ (norsky „Bůh“).
Já osobně jsem se s tvorbou Isvind prvně setkal prostřednictvím „Daumyra“. Na tomhle počinu Norové nepředváděli nic zázračného a už vůbec nic originálního, vlastně právě naopak – vydali se cestou mrazivého syrového black metalu, model Norsko 90. let jak vyšité. Nicméně i přesto, že Isvind hráli na neobjevnou strunu, mě „Daumyra“ v době svého vydání poměrně bavilo. S odstupem času jsem už sice té nahrávce čas nevěnoval, ale v paměti mi utkvěla jako slušně provedená žánrovka, jež příznivce stylu nezklame.
Když se tedy aktuálně objevila novinka „Gud“, neměl jsem vlastně důvod se jí nepodívat na zoubek. Netvrdím, že jsem se mohl přetrhnout, abych už „Gud“ konečně slyšel, protože zas až taková šleha minulá fošna přece jen nebyla, ale vzato kolem a kolem jsem měl docela chuť si to pustit, což také není úplně málo a což rozhodně nemohu tvrdit o všech skupinách, jejichž muzika se mi do přehrávače dostane. Nepříliš povedený přebal mě od poslechu nijak zvlášť neodradil, protože zrovna obálky nikdy nebyly silnou stránkou téhle formace, a když na to přijde, Isvind si už za obaly vybrali i větší primitivnosti…
Po stylové stránce se samozřejmě nic nezměnilo. Ostatně, očekávat, že zrovna kapela typu Isvind po takové době a tolika letech páchání syrového black metalu osvítí v roce 2015 duch progrese a ona se pustí na pole avantgardy, to by bylo tuze naivní – a samozřejmě se nic takového nestalo. Na „Gud“ tím pádem posluchač opětovně nenajde nic jiného než pravověrný severský black metal. Zvukově je sice deska relativně (tohle bylo důležité slovo) čistá, takže bych si zase nedovolil tvrdit, že by se „Gud“ neztratilo v devadesátkách, nicméně po hudební a skladatelské stránce je docela jasné, z jakého období (ledový) vítr vane. Čistokrevný black metal tu stále vládne pevnou rukou a invence nebo progrese jsou pro Isvind stále neznámá slova. Netvrdím, že to musí být vyloženě špatně, protože i ve staromilském kabátě lze natočit kulervoucí věci, jen říkám, že to tak je.
S touhle hudební formou, již by skoro šlo nazvat i zpátečnictvím, tedy žádný problém nemám. Avšak i přesto mě „Gud“ na rozdíl od svého předchůdce nijak zvlášť nezaujalo – navzdory tomu, že že Isvind pokračují v zaběhnutém duchu, jenž mě posledně poměrně bavil, a že je zdánlivě vše na svém místě. Dokonce bych si dovolil říct i to, že v rámci žánrových mezí je „Gud“ relativně pestré – nechybí změny tempa, tu a tam se objeví melodie nebo klávesy, hned v první „Flommen“ nastoupí i osvěžující prvek v podobě dámského vokálu… a i některé vyloženě povedené momenty se taktéž najdou jako kupříkladu ve čtvrté „Dåren“.
Podívám-li se však na „Gud“ jako celek, jedná se o poslech pouze pohodový, nikoliv však vyloženě zábavný. Necítím v tom žádnou pořádnou atmosféru, nenašel jsem tam žádné vnitřní pnutí, jež by člověka k té desce přitahovalo. Isvind sice na své novince příjemně hoblují a nejsou špatní, zoufale však postrádají nějaké charisma, s nímž by dokázali zaujmout. A to z „Gud“ bohužel dělá jen průměrný počin, jenž za svým předchůdcem „Daumyra“ zaostává.
