Země: Norsko Žánr: folk Datum vydání: 20.4.2018 Label: By Norse Music Tracklist: 01. Hugsjá 02. WulthuR 03. Ni døtre av hav 04. Ni mødre av sol 05. Fornjot 06. Nattseglar 07. Nytt land 08. Nordvegen 09. Utsyn 10. Oska 11. Um heilage fjell Hrací doba: 62:22 Odkazy: web / facebook / bandcamp

Jsou tomu cca dva roky, co mnohými žánrovými stránkami zahýbala formace Skuggsjá respektive její debutové album „Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror“. Společný projekt Einara Selvika (Wardruna) a Ivara Bjørnsona (Enslaved) sice vzniknul již o něco dříve a dokonce vystoupil živě, ale až první deska skupině přinesla širokou pozornost. A ne neprávem, protože šlo o vcelku povedenou záležitost.

Jeden by si snad i tipnul, že vzhledem k vytíženosti obou protagonistů v jejich hlavních kapelách (Wardruna i Enslaved od vypuštění „Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror“ vydali nová alba a obě skupiny také koncertovaly) bude Skuggsjá – anebo také Ivar Bjørnson & Einar Selvik’s Skuggsjá – pouze jednorázovou záležitostí, ale zdá se, že oběma veličinám severské atmosférické hudby vzájemná spolupráce zachutnala, takže tu máme pokračování. Název projektu byl zpětně nenápadně upraven pouze na Ivar Bjørnson & Einar Selvik a pod touto hlavičkou připlula druhá deska „Hugsjá“.

Je otázka, jak se k „Hugsjá“ postavit. Na jedné straně bychom mohli říct, že druhý počin v jistých ohledech navazuje na „Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror“. Ne však úplně, skončit s tímhle prohlášením by bylo dost zkratkovité. Jedna zásadní změna se totiž udála. Zatímco debut představoval jakýsi střet obou světů, tedy folklórního ze strany Selvika a metalového ze strany Bjørnsona, na „Hugsjá“ jednoznačně převažuje ten první. Kytara i bicí se sice napříč deskou tu a tam ozvou, nicméně ani v jednom případě ne v takové podobě, aby se dalo mluvit o metalových vlivech, a celkově byl jejich zvuk upozaděn.

Ne snad, že by Ivar Bjørnson ještě neměl zkušenosti s hudbou bez metalových riffů. Vzpomeňme třeba na skvělý ambientní projekt BardSpec. Přesto se u poslechu „Hugsjá“ člověk nemůže zbavit pocitu, že Einar Selvik měl při skládání dost navrch. Což samozřejmě nemusí být pravda, nicméně zůstává faktem, že jsem měl dost často dojem, že tu či onu píseň by šlo bez větších obtíží použít i pro album Wardruny. Ponechám vám nyní chvíli, abyste se na základně vlastního subjektivního uvážení rozhodli, zdali se jedná o plus, či mínus…

Doufám, že jste si na rozmyšlení dali menší přestávku, abych nyní mohl odhalit šokující prohlášení, že za mě to až taková pecka není. Nechápejte mě špatně. Mnohé skladby na „Hugsjá“ jsou navzdory podobnosti s Wardrunou dobré. Další k ní zas tak blízko nemají, protože přece jenom obsahují kytary, trochu odlišné využití rytmiky a jsou méně ambientní. Někde vzadu ale hlodá červíček pochybnosti a říká, že se to už začíná trochu opakovat. A také že by se mi více zamlouvalo, kdyby se Einar v rámci druhého projektu od Wardruny víc vzdálil, než se k ní naopak přiblížil. A také že příští album Wardruny už by mělo přinést nějaký nový impuls a úkrok trochu jiným směrem.

Asi to začíná vypadat, že Ivar Bjørnson byl na „Hugsjá“ odsunut úplně na druhou kolej. To nedokážu říct, třeba je nahrávka skutečně společným dílem a oba se na jejím skládání podíleli stejnou měrou. Ale ani to by nic nezměnilo na tom, že se druhé album jejich projektu až zbytečně přiblížilo domovské tvorbě jednoho z nich.

Dělá to všechno z „Hugsjá“ špatnou desku? Rozhodně ne. Stále se jedná o náladově dobře zhotovenou záležitost, která se může pochlubit hezkou atmosférou. Ta se drží, přestože jsou některé konkrétní skladby trochu slabší a při opakovaných posleších se pomalu začínají zajídat. Jako celek jde nicméně o počin složený s rozvahou i nějakou vizí. Pouze říkám, že tentokrát není na místě nadšení a že, konečně si to přiznejme, člověk asi čekal víc…