Země: Norsko Žánr: melodic black metal Datum vydání: 16.2.2015 Label: Indie Recordings Tracklist: 01. Cosmic Revelation 02. The Spiritual Relief 03. Dark Divinity 04. The Grand Design 05. Necropolis 06. Universal Core 07. Introspection 08. Epistemology Odkazy: web / facebook / twitter

Od poslední desky „Reptilian“ se toho v táboře Keep of Kalessin událo poměrně dost. I když… zas tolik toho vlastně nebylo, ale do fungování formace to zasáhlo citelným způsobem. V roce 2013 totiž sestavu opustil dlouholetý zpěvák a frontman Thebon – nebo spíš byl tak trochu vyhozen, a to za poměrně dementních okolností. Na nějaký ten měsíc se totiž spláchnul někam do džungle a podle všeho moc neodpovídal na zprávy kapely, načež ho zbytek Keep of Kalessin vyrazil a oznámil to v prohlášení, na nějž Thebon promptně reagoval, že beztak už nějakou dobu uvažoval o odchodu.

Pro nás je však nyní důležité především to, že se Keep of Kalessin rozhodli neshánět se po náhradníkovi, ale zredukovat své řadu na trio s tím, že hlavního vokálu se ujme kytarista a hlavní skladatel Obsidian Claw. Svou novou podobu pak Norové poprvé představili ještě v témže roce, tedy 2013, na krátkém EP „Introspection“. Právě jeho titulní skladba, o niž šlo na tom počinu především (další dva songy tam byly leda tak do počtu na natažení stopáže – čiré zbytečnosti), naznačovala, že by Keep of Kalessin možná s (nucenou?) změnou sestavy mohli chytit druhý dech. Po výtečné desce „Armada“ z roku 2006 totiž začala kvalitativní laťka jejich tvorby povážlivě klesat, a zatímco „Kolossus“ (2008) ještě šlo poslouchat bez problémů a mělo pár příjemných momentů, další počin „Reptilian“ (2010) již Nory představil v absolutně jalové formě. „Introspection“ s velice hezkým čistým refrénem však slibovala, že by se Keep of Kalessin mohli opět zvednout ke slušnějšímu výkonu.

Novinku „Epistemology“ Norové kutili relativně dlouhých pět roků, nicméně tuto prodlevu zapříčinily již zmiňované čachry v sestavě a také hojné koncertování. Přesto je však na místě se zeptat, zdali se za takovou dobu kapela někam pohnula (ať už co do výraziva či co do kvality) a případně také kam – pět let je přece jenom půl dekády a to už není úplně málo. „Epistemology“ však veškeré na naděje na zajímavější nahrávku s naprostým přehledem a velice rychle rozmetalo. Novinka totiž bohužel trápení Keep of Kalessin jen prodlužuje a je zase o kus dále od stavu, který by šel nazývat dobrou hudbou.

Ambice však Keep of Kalessin dle všeho stále nescházejí. Z „Epistemology“ je znát snaha o vytvoření epického dílka, čemuž ostatně odpovídají i neskromné délky kompozic. Sice se zde nenachází žádná skladba, jež by pokukovala po čtvrthodinové hranici, jako tomu bylo v případě „Reptilian Majesty“ na „Reptilian“, ale zase se zvedla průměrná délka písně, takže – budeme-li se nyní bavit o základní verzi alba – pouze „Universal Core“, již jmenovaná „Introspection“ a „Cosmic Revelation“, která je však jen krátkým intrem, nepokořily sedmiminutovou stopáž. Zbylých pět věcí se pohybuje v rozmezí od sedmi do téměř deseti minut, což by sám o sobě nebyl problém, pokud by drtivá většina těch minut nebyla vyplněna zoufale nudným hudebním vakuem.

„Epistemology“ se vlastně nese v obdobném duchu jako „Reptilian“, z něhož rovněž byla cítit podobná (snad i křečovitá?) snaha o vytvoření epického alba, která se ovšem ne zcela povedla. Novinka je však ještě méně zábavná a ještě více nudná. A to z ní dělá nahrávku, jejíž poslech se rovná ztrátě času.

Problém není ani tak v tom, že by Keep of Kalessin neměli vůbec žádné nápady, jelikož pár přinejmenším solidních chvilek se přece jen v průběhu alba najde. Vyjma již propíraného čistého vokálu v „Introspection“ je to namátkou pasáž v druhé půli šesté minuty „The Spiritual Relief“ nebo některé momenty v „Necropolis“. Pro mě osobně je však tím úplně největším neduhem „Epistemology“ naprostá nekonfliktnost a stravitelnost… celé je to strašně hodné, nevýrazné, až středněproudové. Současní Keep of Kalessin jsou black metalem leda tak formálně (a to rozhodně nepatřím mezi lidi, pro něž by black metal končil u maximálně tříminutových punkových odrhovaček o dvou akordech), ale v reálu s podstatou tohoto stylu nemají společného zhola nic.

Jinými slovy řečeno, Keep of Kalessin dnes mají blíže k Sabaton než k Mayhem (bez ohledu na fakt, že u nich svého času hostoval Attila Csihar) – a to v žádném případě nemyslím jako pochvalu. Anebo řečeno ještě jinými slovy: „Epistemology“ je hodno svého obalu a své grafiky, z níž nechutně smrdí digitální lacinost – i samotná ta hudba je totiž umělá a „plastiková“. Zdánlivě nablýskaná a výpravná, ale v jádru zcela prázdná.

Vedle odporně nesympatické nekonfliktnosti tu pak je ještě jeden zásadní problém, jenž „Epistemology“ definitivně láme vaz, a tím je úroveň samotného materiálu. Sice jsem výše tvrdil, že se sem tam nějaký solidní nápad urodí, ale ve výsledku jsou to jen malinké ostrůvky v prefabrikovaném moři nudy. Jedná necelá minuta „The Spiritual Relief“ je možná v pohodě, ale zbylých devět je takřka o ničem. A co teprve věci jako „Dark Divinity“, „The Grand Design“ nebo „Universal Core“, které jsou bolestivě nevýrazné a nudné v celé své délce. Pár povedených nápadů na desce sice je, ale je jich tak málo, že se v okolním bahně utopí – a zas tak povedené, aby kvůli nim stálo za to trpět ten zbytek, nejsou ani omylem.

Netřeba to dále prodlužovat – „Epistemology“ nemá daleko k průseru. Formální úroveň sice Keep of Kalessin mají, ale co do skutečné kvality a síly svého sdělení jsou již Norové v regulérním podprůměru. Průměrem totiž byl „Reptilian“ a novinka je v porovnání s ním ještě horší. Je tomu devět let, co vyšla skvělá „Armada“ – a je až neuvěřitelné, jak obrovským způsobem se dokázali Keep of Kalessin během těch devíti let a tří alb propadnout. Není sebemenší důvod být shovívavý – „Epistemology“ je prostě zcela zbytečná záležitost, s níž se absolutně nevyplatí ztrácet čas.

Nerad to říkám, ale Keep of Kalessin jsou již za zenitem a se současnou tvorbou dělají svým starším deskám ostudu­… a když už jsme u toho, zcela upřímně se bojím jejich aktuálního záměru začít přetáčet starší skladby, což prostě nemůže dopadnout dobře. Může vám to připadat jako pěkně svinské prohlášení, ale nemůžu si pomoct: rozpad by byl důstojnější. A to říkám jako člověk, jenž svého času téhle kapele dost fandil.