Země: Rakousko Žánr: crossover metal Datum vydání: 27.4.2012 Label: Napalm Records Tracklist: 01. Sock ‘n’ Doll 02. Falling 03. Monkey Boy 04. U Say What 05. The Butterfly Defect 06. Rasputin 07. Bad Betrayer 08. Adrenalin 09. Hocus Pocus 10. Raise Me Up 11. Hey DJ! 12. Police Hodnocení: Zajus – 7,5/10 H. – 7,5/10 Průměrné hodnocení: 7,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

I v tak časově vypjaté době, jako je tato, se občas každý musí na chvíli zastavit a položit si jednu ze základních životních otázek. V mém případě se to stalo nedávno a tato otázka zněla: co to sakra poslouchám? Taková reakce na hudbu Kontrust musí být určitě naprosto běžná a divil bych se, kdyby si ji nepoložil každý její posluchač. I člověk protřelý a zvyklý na leccos bude totiž u “Second Hand Wonderland” váhat, zda na něj má dostatek odvahy. Abych však mnohým z vás nedělal zbytečné naděje, Kontrust nehrají nějakou formu blasfemického neuchopitelného black metalu, či co si pod podobným popisem právě představujete. Kontrust hrají pop. A to pořádný.

A jak se tedy dostali na stránky Sicmaggot jako regulérní recenze? Jednoduše, do nesmírně chytlavé popem prosáklé diskotéky totiž zasadili tvrdou kytaru, výraznou baskytaru a občasné ostřejší výjezdy kamsi do míst, jež byste ve své oblíbené vesnické tančírně nečekali. Kontrust ovšem nejsou jedna z kapel, jež na rádoby drsňácké metalové riffy lepí jednu vlezlou melodii za druhou, aby se mohli tvářit nebezpečně a zároveň lákat mainstreamové publikum. Kontrust na to totiž jdou z úplně druhé strany. K nesmírně chytlavým (a nebojím se říci, že tak nějak správně vlezlým) melodiím připojují metalové sekce a podle všeho díky tomu rychle získávají fanoušky z obou spekter posluchačů. S třemi sty tisíci lidmi, jež je sledovali loni na polském festivalu Przystanek Woodstock, jsou v současnosti jednou z nejúspěšnějších rakouských kapel.

Pojďme se tedy na tento rakouský zázrak podívat blíže. Album “Second Hand Wonderland” (jež je třetí řadovou deskou Kontrust a zároveň první, s níž mám tu čest) otevírá singl “Sock ‘n’ Doll”. Po krátkém rozjezdu, jenž vám o hudbě Kontrust moc neřekne, se skladba rozvine do volnějšího tempa s velmi výraznou baskytarou. Napadá mě zde dokonce příměr ke KoRn, ovšem baskytara v hudbě Kontrust je přece jen naladěna výše. O zpěv se stará Stefan, jehož hlas bych si přirozeně představil v nějaké jamajské reggae kapele. Netrvá však dlouho, než se představí druhá polovina vokální sekce Kontrust, polská zpěvačka Agata. Její hlas je jemný a velmi sympatický, ovšem stejně jako její kolega si v některých momentech dovolí trošku přitvrdit. Ze “Sock ‘n’ Doll” si tak zpočátku odnesete hlavně chytlavý refrén, ovšem zajímavé věci mají teprve přijít. Kontrust se do jedné krátké skladby nebojí zabalit poměrně slušnou dávku elektroniky, následovanou krátkou pasáží jak vystřiženou z bavorské dechovky.

Následující “Falling” již působí o něco klasičtěji. Konečně se v ní také definují role obou zpěváků, které se až na několik výjimek po celou hrací dobu alba nezmění. Zatímco Agata zajišťuje zpěv v jemnějších pasážích a v refrénech, Stefan se zaměřuje na jednotlivé sloky a v případě potřeby svou kolegyni doplňuje v menších podpůrných rolích, kde je to potřeba. Druhá skladba tak oplývá zejména snadno zapamatovatelným refrénem (pokud se vám tento výraz již zajídá, vězte, že ho neslyšíte zdaleka naposledy) a celkově se dá zařadit mezi nejjednodušší písně alba. Pokud jste již zde získali dojem, že té chytlavosti je na vás až moc a že diskotékové rytmy nesedí k vašemu corpsepaintu, rychle album vypněte. Třetí “Monkey Boy” je totiž píseň nesmírně vlezlá. Nejde ani tak o její refrén (který je téměř famózní), jako spíše o způsob, kterým ho spojuje s podivným rapem ve slokách, šíleným textem či třeba nepochopitelným zazvoněním telefonu asi v polovině skladby, na které se nachytám při každém poslechu znovu a znovu. Skladba navíc graduje, a tak pokud vás na svém začátku nechala chladné, po třech minutách už to tak rozhodně nebude.

Bude to teď znít téměř neuvěřitelně, ovšem na “Second Hand Wonderland” najdeme také vážnější skladby. Dobrým příkladem může být třeba “U Say What”, která je ve výsledku nakonec také zábavná, ovšem nesnaží se atakovat takové primitivní (diskotékové) pudy jako písně dříve zmíněné. Podobně je na tom i “Adrenalin”, asi nejtvrdší skladba alba. Její ústřední riff již spadá bezvýhradně do metalové škatulky a v refrénu si oba vokalisté neberou žádné servítky.

Zpět ale k chytlavosti, jelikož o tom je hudba Kontrust především. Sám jsem jako první slyšel píseň “The Butterfly Defect” (jejíž videoklip se válí kdesi kolem tohoto textu), a když už ne ničím jiným, musela mě uzemnit svou lehkostí a pozitivní náladou. Ta je totiž pojícím prvkem alba a více či méně jí oplývají i výše zmíněné vážnější písně. Pozitivně naladěná je i šílenost zvaná “Rasputin” či kouzelnická “Hocus Pocus”, která perfektně navozuje atmosféru cirkusu, opět zejména povedeným začleněním všelijakých nehudebních zvuků a “správně” přihlouplým textem.

Ne vždy se vše kapele povedlo na jedničku, a tak některé skladby nefungují tak, jak by měly, což je například případ sklady “Raise Me Up” (byť jen některých jejích sekcí). V “Bad Betrayer” to Kontrust pro změnu přehnali s vlezlostí a výsledek nepůsobí ani zdaleka tak elegantním dojmem jako zbytek alba. Ani jedna z těchto skladeb však není vyloženě špatná a byla by škoda kvůli nim zatracovat celé album.

“Second Hand Wonderland” není pro každého a sám jsem při jeho poslechu musel bojovat s mnohými předsudky k hudbě tohoto druhu, ovšem když člověk přistoupí na jeho hru, dokáže ho intenzivně bavit celé hodiny. Je naivní čekat od něj nějaké hlubší hudební zážitky, ovšem to není jeho účelem. Posuďte tak sami podle videoklipů, zda si na něj troufnete.

Další názory:

S Kontrust jsem se poprvé setkal v podobě klipu “Sock ‘n’ Doll” a ihned zpočátku mne zaujala hodně ujetá kombinace metalu a disco postupů, ale řekl jsem si, že je to prostě taková kravinka, která za větší pozornost nestojí. Nicméně jsem postupem času musel svůj názor trochu poopravit, jelikož minimálně novinka “Second Hand Wonderland” (předchozí alba jsem prozatím neslyšel) se nakonec ukázala být pěkně po čertech chytlavou a zábavnou záležitostí. Těžko říct, v jakém žánru přesně se tito Rakušané s polskou zpěvačkou pohybují, klidně bychom to mohli označit jako crossover, jistě vám však mohu říct jinou věc – “Second Hand Wonderland” je prostě super muzika. Celou deskou prostupuje nakažlivá pozitivní nálada, ale v žádném případě nejde o nic prvoplánovitého, podbízivého či vlezlého – a právě to je jedna z věcí, kterých si na “Second Hand Wonderland” cením nejvíce. Jediné, co mi na albu trochu vadí, je dle mého názoru přílišná délka, osobně bych vyhodil hlavně otravnou “Bad Betrayer” (jediný vlezlý song – a také je nejhorší) a pár posledních kousků a místo nich nechal pouze jen ty opravdové pecky, jako jsou třeba suprová “Monkey Boy”, pohodová “The Butterfly Defect” nebo úchylná “Rasputin” s trochu ostřejším refrénem.
H.