Země: Itálie Žánr: black metal Datum vydání: 17.1.2017 Label: I, Voidhanger Records Tracklist: 01. Disharmonic Feticism 02. Abstract Trap 03. Toybodïm 04. Süt-aq-Köl 05. Aus Nebel Turm Hrací doba: 38:53 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: I, Voidhanger Records

První pohled (H.):

U záležitostí jako „Arrayed Claws“ se chce člověku jen nadšeně zavýsknout – velké překvapení! Mně osobně činnost italských Lorn až doposud zůstávala skryta, vlastně mi až donedávna unikala i sama informace o jejich existenci. O to příjemnější je ovšem naše první setkání, které proběhlo na aktuální třetí řadové desce.

Už když jsem poslech pár náhodných úryvků z alba na Bandcampu, usoudil jsem, že „Arrayed Claws“ je záležitost, kterou bych mohl nebo dokonce i měl chtít slyšet. Posléze jsem počin nechal chvíli ležet ladem a nevšímal si jej, ale jakmile nadešel jeho čas, když jsem si konečně řekl, že by bylo záhodno se pustit do díla, „Arrayed Claws“ takřka okamžitě odhalilo své vysoké kvality. Zní to možná přespříliš troufale, ale nahrávka si mě podmanila vlastně hned na první poslech, okamžitě bylo poznat, že v tom něco je. Nicméně víme, jak to je – když něco strhne na první dobrou, většinou to nemívá dlouhou trvanlivost. Většinou, ale naštěstí ne vždy, přičemž zrovna „Arrayed Claws“ patří mezi záležitosti, k nimž jsem si našel cestu takřka okamžitě, ale ani po vysokém počtu poslechů jejich kouzlo nevyprchalo.

Lorn sice na black metal nenahlížejí takovým způsobem, aby šlo hudbě přidávat adjektiva jako progresivní či avantgardní, přesto jejich podání úplně není standardní, tuctové či nepřekvapivé. Jestli se Italům něco daří tvořit, tak je to prvotřídní tlak. Dvě úvodní skladby „Disharmonic Feticism“ a „Abstract Trap“ jsou kurevsky intenzivní, přestože si obě docela hravě poradily s hranicí desíti minut. Lorn dávkují ničivé riffy s naprostým přehledem, nikdy se jim to však nezvrhne v nepřehlednou chaotickou kouli. Není problém předvést úžasné pasáže a extrémně silné momenty. „Disharmonic Feticism“ je třeba rozděleno na dvě části, přičemž vypointované finále té první (blackmetalové) je krásným příkladem toho, co mám na mysli. Ale ani druhá ambientní půle nepůsobí dojmem natahování stopáže. „Abstract Trap“ se zase blýskne výtečnými kytarovými výjezdy, které vyvrcholí v sedmé a osmé minutě. Tohle si poslechněte a snad pochopíte a uznáte, že v případě „Arrayed Claws“ máme tu čest s vysoce nadstandardním materiálem.

Třetí „Toybodïm“ z celé nahrávky zanechá asi nejmělčí dojem, ale není to tím, že by byla špatná, pouze vše okolo je ještě o úroveň výše. Nicméně i to „horší“ je na „Arrayed Claws“ stále sakra vysoko a pořád se tu nacházejí výborné momenty. Vygradované finále s klávesovým podmazem prostě funguje a ne, že ne. Zato „Süt-aq-Köl“ ukáže, že „Disharmonic Feticism“ a „Abstract Trap“ možná nabídly předčasné vrcholy alba, ale to neznamená, že by už Lorn neměli co říct, protože se opět jedná o další parádní  a velice chytře vymyšlenou skladbu. V závěru přichází nekytarová „Aus Nebel Turm“, jež však není standardním ambientním dovětkem nebo natáhnutým outrem, ve skutečnosti tahle sedmiminutovka desku podtrhuje a poskytne kýžený prostor ke vstřebání toho, co člověk právě slyšel, aniž by byla pouhou kulisou. Vždyť i ona sama má nespornou hloubku a omamnou atmosféru.

Produkce Lorn jistě není úplně jednoduchá a lineární, má ale svůj řád a je smysluplná. Italům se podařilo skvěle namíchat poměr mezi náročností a srozumitelností, jejž zalili vysokou skladatelskou úrovní a citem pro gradaci do excelentních momentů. „Arrayed Claws“ je jednoduše albem, na němž vše, jak se říká, maká; hluchá místa nejsou a naopak těch působivých pasáží je dost – víc než dost na to, aby nebylo nutné mírnit či snad dokonce skrývat nadšení. Jednoznačně stojí za slyšení.

Druhý pohled (Skvrn):

O existenci Lorn, potažmo jejich dosavadních výtvorů jsem ještě loni neměl sebemenší zdání. Podívám-li se na způsob, jakým se formace prezentovala, ani nejsem nikterak překvapen, každopádně nyní přišla neobeznámenosti stopka. Získala si mě přítulná zvířátka na obalu, žánrem zapovězené barvy i nadějná hudební ukázka pravící, že tohle by mohlo být dobré. Opravdu je?

Dění na „Arrayed Claws“ je vcelku jednoduše popsatelné, obdobně laděných desek tu bylo v minulosti dost. Za základní stavební kámen zde máme disonantní black metal současného střihu. Lorn si vybrali jeho umravněnější podobu, příliš nemotají hlavy, spíše průhledně (ač disharmonicky) riffují a v gradacích pod kytarovou vrstvu umisťují minimalistický klávesový podmaz. Spíše než náhlé tempové obraty Italové upřednostňují repetitivnost, čitelnou rytmiku a postupné nátlaky, ke kterým se občas něco přidá, někdy zase jedna z linií zmizí. Jde o recepty osvědčené, několikrát přehrané od A do Z i od Z do A, schopnost vytvořit ony riffy opravdu poutavě však nedovede každý. Lorn něco takového svedou, třebaže ne soustavě na nejvyšší úrovni. Umí přijít s parádními ústředními motivy (jakkoli neobjevnými), ale ne vždy na ně dokáží adekvátně navázat, viz třetí „Toybodïm“.

To byl v krátkosti základní stavební kámen. Kolem něj ale pobíhá několik kamínků, které desce berou její blackmetalovou krystaličnost. Setkáváme se zde totiž s ambientními plochami, které se zpravidla pokouší navodit dojem epičnosti. Takovéto nálady jsou zde bohužel v rozporu s úderností kytarových pasáží, jimž tichý ambient svou nevýrazností nedokáže sekundovat. Neobtěžuje, ale neřekne příliš navíc, nahrávce příliš nepomáhá a pouze v závěrečné skladbě, jíž ambient vévodí, dokáže alespoň trochu zamíchat kartami.

K doposud nezmíněným přednostem „Arrayed Claws“ patří chladný zvuk, který působí velmi svěžím dojmem, a díky obstojné dynamice je taky možno kam zesilovat. Spousta momentů si o to ostatně vyloženě říká, jen točit a točit tím čuftlem doprava. Jako celek ale takovou „zesilovací“ sílu nemá. Drží se bezpečně nad průměrem, zodpovědně zásobuje solidními riffy a taky se velmi dobře poslouchá. Jen je třeba snahy rozvíjet dál.