Země: USA Žánr: raw black metal Datum vydání: 13.10.2020 Label: Night of the Palemoon / ASRAR Tracklist: 01. March of the Circle of Shadows 02. Before the Sun Dies 03. The Light’s Last Gasp 04. Veiled in Gloom 05. The Cavern of False Hope 06. Severed by Your Own 07. Bones of Compatriots Hrací doba: 29:03 Odkazy: –

Americký one-man projekt Mäleficentt zastřešuje label Night of the Palemoon. Kapely pod touto značkou spojuje, kromě žánrového vymezení, soupiska –  v téměř každé z nich působí člen vystupující pod iniciály Y. E.

Mäleficentt je ze všech projektů nejvýraznější, byť netvoří nic moc revolučního. Kapela donedávna navazovala po mnoha stránkách na francouzské legie. V rámci vizuálu jde o sigily a zašlý černobílý kontrast. Les légions noires nešlo jen vidět, ale i slyšet na debutu „Night of the Crimson Stars“, který ksichtem i obsahem nejvíc vzdával hold právě kapelám jako Mütiilation, Belketre nebo Vlad Tepes. V závěru šlo o ucházejí debut s fajn spádem, který si dost pomáhal útlou, ani ne půlhodinovou délkou.

Z nové „Night of Eternal Darkness“ jde cítit lehký pokrok, zejména díky tomu, že se Mäleficentt odpoutává od snahy tvořit prvoplánovou „worship“ desku. Les légions noires pořád slyšet jdou, zvuk je ale lepší, čitelnější – nyní spíše inspirovaný „Under a Funeral Moon“. Songwriting také nemá od Darkthrone daleko, zároveň si však kapela půjčuje si od novějších rawblackmetalových počinů, z nichž jdou nejvíce cítit Black Cilice.

Hudba samotná desku z tuctovosti nevytáhne. Větším dílem přispívá atmosféra, která se už nesnaží přiblížit čistému zlu francouzského kultu. Mäleficentt nyní působí spíše melancholicky až romanticky, nespadají ale k přepálenému patosu některých DSBM skupin. „Night of Eternal Darkness“ se drží v regulích black metalu druhé vlny. Z pohledu atmosféry se dá paralela opět hledat ve Francii – teď však u víceméně zapomenutých Celestia, kteří si právě s temným romantismem hodně pohrávali.

Pro utvoření představy o celkovém feelingu postačí instrumentální intro, které funguje jako teaser pro zbytek desky. Pokud vás první kytarová linka z „March of the Circle of Shadows“ bude srát, není třeba se prokousávat zbytkem. Od nadhozeného ladění se tolik neuhýbá. Jediné, co Mäleficentt výrazněji zachovávají od minula, je délka. Album má opět půlhodinu, a proto dobře odsýpá. Po poslechu každopádně asi málokdo nabyde pocitu, že by chtěl více. I po relativně krátkém čase, na kterém se rozehrávají skladby operující v poměru 1:1, střední tempo – sypačky, to stačí. „Night of Eternal Darkness“ každopádně nejvíce nesou relativně pěkné, zasněné riffy, které vyniknou spíše v pomalejších momentech, nejlépe asi ve druhé části „Before the Sun Dies“.

Mäleficentt druhou deskou neurazí, ale ani moc nenadchnou. Potěší ty, kteří ocení výše popsanou atmosféru, která v žánru není tolik vídaná (alespoň v limitech norského blackmetalového templatu). „Night of Eternal Darkness“ lze chválit za momentum a podvratně příjemnou auru. Po delší době se ale návraty nejspíše konat nebudou.