Země: Polsko Žánr: black metal Datum vydání: 4.9.2015 Label: No Solace / Northern Heritage Records Tracklist: 01. Exercises in Futility I 02. Exercises in Futility II 03. Exercises in Futility III 04. Exercises in Futility IV 05. Exercises in Futility V 06. Exercises in Futility VI Hrací doba: 42:12 Odkazy: web / facebook / bandcamp

První pohled (H.):

Poláci Mgła se na black metalové scéně pohybují již nějaký ten pátek (ačkoliv o regulérní veterány se stále ještě nejedná), a to nejen v rámci téhle kapely, ale i třeba prostřednictvím spřízněných Kriegsmaschine. Nicméně dříve, ještě v období po vydání dlouhohrajícího debutu „Groza“ v roce 2008, byli takoví skrytí a patřili k záležitostem pro fajnšmekry, kteří ten black metal sledují skutečně do hloubky a s radostí vymetají i ty nejzapadlejší kouty žánru – nebo alespoň takový jsem z toho měl vždy pocit, protože v téhle době se o nich ani zdaleka nemluvilo tak jako nyní.

Nejpozději s vydáním druhé řadové nahrávky „With Hearts Toward None“ v roce 2012 už však jméno Mgła začalo podzemní scénou skutečně rezonovat, a to dokonce i u lidí, kteří jinak black metalový underground poslouchají jen svátečně. Tomu do jisté míry určitě napomohlo i to, že právě v této době Poláci také začali koncertovat, a to v relativně hojné míře.

Na druhou stranu, vzrůstající jméno Mgła svým způsobem smysl dává a nejde o nic nepochopitelného. Jakkoliv je to totiž undergroundová kapela, jejich hudba je vlastně poměrně stravitelná. Jejich black metal je plný melodií, přičemž mnohé z nich jsou skutečně úžasné. Navzdory předsudkům, které by mnozí laikové vůči takové skupině a vůči žánru obecně mohli mít, je to skutečně takříkajíc poslouchatelné (a úplně v pohodě) i pro ty, kdo black metalu neholdují. A Mgła to navíc zalévají ještě extrémně výživnou kvalitou, což z jejich desek dělá už vůbec lákavý poslech. Výsledkem je tedy velice chytrý moderní black metal se skvělými melodiemi, který, ač není skutečně a nepokrytě originální, navíc nepostrádá vlastní ksicht.

A i vzhledem k tomu, jak prudce věhlas Mgła roste, není žádným překvapením, že v tomtéž duchu Poláci pokračují i na svém nejnovějším, celkově třetím dlouhohrajícím díle „Exercises in Futility“. Mezi „Groza“ a „With Hearts Toward None“ byl cítit docela velký posun, přinejmenším co do zvukové stránky, protože debut byl přece jenom stále krapet syrovější záležitostí v porovnání se svými následovníky. „Exercises in Futility“ však v tomto ohledu ani v jiném ohledu žádný velký posun nepřináší a nese se v podobném duchu jako „With Hearts Toward None“. Novinka je možná jen zase o něco čistší a ještě o něco melodičtější, ale zas až tak extrémní rozdíl to není. Na druhou stranu, pokud se vám líbil předchůdce, „Exercises in Futility“ určitě nezklame.

To se sice může zdát jako sázka na jistotu a popravdě řečeno, do jisté míry vlastně možná i je. „Exercises in Futility“ má v tomto ohledu ztíženou pozici, protože je prostě „tím druhým“. Stejně tak musím říct, že i po pominutí téhle okolnosti bych v případě přímého srovnání přece jen stále zvednul ruku pro „With Hearts Toward None“, protože to na mě zapůsobilo ještě o kus víc než novinka a i s odstupem času jsou zde nějaké momenty takřka dokonalé.

Nic z tohoto však neměnilo naznačit, že by snad „Exercises in Futility“ mělo být špatnou nahrávkou, protože do něčeho takového má třetí deska Mgła hodně, opravdu hodně daleko. Věci jako jen kosmetický progres nebo drtivější účinek přímého předchůdce by sice mohly působit jako negativa, ale při poslechu jsou to vlastně jen marginální záležitosti, jelikož jde stále o skvělou desku, jež funguje naprosto parádně a bez jakéhokoliv zakolísání.

Navíc, i „Exercises in Futility“ se může pochlubit mnoha excelentními nápady, které jsou natolik silné, aby nějaká nuda nebo cokoliv podobného bylo pořád daleko v nedohlednu. Ta kvalita a skladatelská úroveň Mgła je i na „Exercises in Futility“ obdivuhodně vysoko a je vidět, že v téhle smečce dřímá obrovský talent a cit pro působivé melodie i chytlavé riffy. A co je na tom nejlepší – Poláci tu laťku dokážou držet po celých 42 minut. Možná to zní jako klišé, ale skutečně je to tak, protože album nabízí šestici vyrovnaných skladeb, z nichž všechny jsou skvělé, a tudíž nemá smysl vyzobávat nějaké vrcholy, protože to stejně nejlépe funguje dohromady jako monolitický celek.

Je pravda, že formálně lze mít k „Exercises in Futility“ jisté menší výhrady, o nichž jsme hovořili výše, ale ten level Mgła je tak extrémně vysoko, že si – alespoň prozatím – prostě nelze stěžovat, jelikož je to obrovská paráda. Jednoduše je to skvělá a výrazná deska, jež patří do sféry setsakra vysokého nadprůměru. Kdyby všechny sázky na jistotu zněly takovýmhle způsobem, tak by v hudebním světě bylo mnohem příjemněji. Řeknu to ale pro jistotu ještě jinak – „Exercises in Futility“ je album, které je prostě radost poslouchat a je radost si jej zařadit do sbírky.

---

Druhý pohled (Skvrn):

Když jsem si „Exercises in Futility“ vyslechl ze zvědavosti hned po vydání, nechávalo mě to poměrně chladným. Zdálo se, že Mgła jen následuje sebou nastolený trend zvukového čištění a ve výsledku mi to pak přišlo takové až moc hodné, nekonfliktní a všeobecná chvála, která se na adresu novinky slétala ze všech stran, zůstala v mých očích na delší čas nepochopena. Zásadní zlom přišel v momentě, kdy jsem dal „Exercises in Futility“ větší prostor. Svou příležitost deska čapla mocně za pačesy a teď, teď už je to zhola jiný příběh. Jako bych poslouchal úplně jinou hudbu…

To, že Mgła zvukově zpřehlednila, se popřít nedá. Jenže jestli jsem se k této skutečnosti prvně stavěl zády, teď už celou věc vnímám opačně. V momentě, kdy jsem se chopil intenzivnějšího náslechu a „Exercises in Futility“ nechal žít vlastním životem, opět jsem nalezl tu starou dobrou Mgłu. Hudba začala temnět, surovět a mě si najednou plně omotala kolem prstu. Zpětně se však nedivím, proč jsem novinku nebyl s to vstřebat. Když jsem si v novém kontextu pustil předchozí „With Hearts Toward None“, ten rozdíl ve zvukovém zpřehlednění je opravdu markantní. Logickým důsledkem budiž fakt, že do popředí nových skladeb ještě více prostupují melodie a pokud se někomu zdá novinka melodičtější, za zodpovědného nechť prohlásí zvuk. Poté už nemůže být divu, že celé „Exercises in Futility“ působí i přístupněji, což mě, přiznám se, vůbec netrápí. Black metalového chaosu je poslední dobou ažaž, takže přímočarost nyní beru rozhodně zavděk.

Ještě jedna zásadní změna proběhla v táboře polské dvojice. Jestliže se předchozí počiny držely takřka po celou délku podobně znějících motivů, pro „Exercises in Futility“ to platí hned dvojnásob. Je tudíž vážně nelehké poznat, která z šesti skladeb právě hraje. Jednotlivé riffy se příliš neliší a Mgła zde de facto celou dobu pracují s minimálním počtem ústředních motivů a celou dobu jim poskytuje náležitou mírně pozměňovací péči. Mgła takto činí naštěstí velmi nápaditě a posluchač se celou dobu nemá šanci nudit. Nemá čas ohlížet se zpět, neřkuli brblat o tom, že ten a ten motiv slyšel před tolika a tolika minutami. Zde se hraje ve prospěch budovaného celku a jako celek je „Exercises in Futility“ neskutečně silné.

Z počátečních slov o neškodnosti měním na poctivou dávku temnoty, zloby a na ostrý tah vstříc pekelným branám. Přidávám i další kompliment v podobě překvapivé trvanlivosti a taktéž varování před návykovým obsahem. A abych to na závěr stejně jako Mgła trochu pročistil a skončili jsme v jasnějších konturách, tak vězte jediné: Takhle zní jedna z nejlepších black metalových nahrávek roku.

---

Třetí pohled (Onotius):

Mgła dál pokračuje v nastoleném směru a novinku lze jen stěží nazvat překvapivou. To však vůbec nevadí, protože kvalitativně drží laťku stále velice vysoko posazenou, a ačkoliv je oproti skvělému předchůdci přeci jen o něco slabší, jako celek stále funguje slušně. Uznávám, že se zde objeví čas od času moment, jenž by šel perspektivou škarohlída nazvat rutinou, avšak na druhou stranu zde zase slyším vývoj po instrumentální stránce a cením si naprostého perfekcionismu, jenž z téhle křišťálově black metalové desky čiší.

Opět zde máme necelou třičtvrtěhodinku plnou pochmurně hymnického black metalu, opatřeného naprosto precizní rytmikou (za exemplární příklad bych uvedl například bezvadné činely v pětce), nápaditými kytarovými pasážemi a velmi solidním a vyrovnaným zvukem. Kompozice skladeb jsou vystavěny tradičně velmi funkčně s důrazem na stěžejní motivy. Album je opět rozděleno na číslované části a každá z nich náleží jedné skladbě. Tentokrát je jich šest a jsou navzájem velmi vyrovnané a každá odráží jeden odstín nihilistického konceptu. Oproti minulosti větší instrumentální preciznost buduje větší dynamičnost, avšak zároveň je deska méně různorodá, než tomu bylo na předchůdci. Ten díky větší přehlednosti měl o kapku větší tah na bránu, ale naopak zase nedisponoval takovou dynamičností a plným zvukem.

Zkrátka a dobře, pokud máte rádi předchozí tvorbu Mgła, „Exercises in Futility“ vás sice nepřekvapí, ale špičkově pobaví. Jedná se o novou technicky vypiplanější inkarnaci něčeho, co máte rádi. Pokud vás kapela nikdy nebavila, asi se váš názor nezmění. Já však patřím do první skupiny a jsem spokojen.

---