Země: Velká Británie Žánr: doom / death metal Datum vydání: 13.5.2013 Label: Peaceville Records Tracklist: 01. The Manuscript 02. Vår gud över er 03. A Pale Shroud of Longing 04. Only Tears to Replace Her With Hodnocení: Atreides – 7/10 H. – 5,5/10 Průměrné hodnocení: 6,25/10 Odkazy: web / facebook / twitter

První pohled (Atreides):

Britští doomaři značného renomé na metalové scéně a především v rámci žánru, My Dying Bride, loni vydali svou dvanáctou desku pod názvem “A Map of All Our Failures“. Pánové a dáma nejspíš nevěděli, co roupama dělat, anebo, což je téměř jisté, neb všechny skladby byly nahrány spolu s posledním albem, jim nahraný materiál přetékal přes okraj hrnce a prostě nevěděli, kdy je vhodná chvíle na posvátnou frázi “Hrnečku dost!”. Tak nebo tak, máme tu další půlhodinku hudby v podobě EP “The Manuscript“. Jestli to vážně za to stojí, nebo jestli nebylo lepší šetřit nápady na další placku a nezkoušet střílet do řad fanoušků jeden kalibr za druhým, toť je řešením pro následující recenzi, milý Watsone…

Jistě nikoho nepřekvapí, že skladby na “The Manuscript” jsou velice podobné materiálu posledního alba, které jsem osobně prolétl spíše zběžně a moc mě nezaujalo, nějak jsem se neměl čeho chytit a vůbec, pokud bych si měl vybírat doom metalovou kapelu z ostrovů, budou to spíš Cathedral než My Dying Bride, naše malé EP je přesto trošičku jiné. Na vině je především kratší délka hraní (která se ostatně od EP očekává, snad jen pánové z Moonsorrow jsou takoví blázni, aby vydali EP hrající přes hodinu), díky ní však novinka, byť je předešlému albu podobná, dostává trochu jiný odstín ve prospěch různorodosti. Nikoliv nějak ohromující prospěch, ale přesto nějaký. Již jen samotná obálka naznačuje, že se nejspíš bude hrát na trochu středověkou notu – a ono jo. Alespoň trochu. Trošičku. Akustické party plné vydrnkávaček, jež zní jako z jiného století, však v rouchu My Dying Bride. Není jich moc, spíše poskrovnu, což je nesmírná škoda, protože v téhle poloze je pro mě kapela na “The Manuscript” nejsilnější, dokáže nabídnout pořádnou dávku tajemné atmosféry, temnou poetikou připomínající odříkání středověkých klášterů a zatuchlost tamních knihoven. Smekám, zejména v případě skladby titulní a kousku začínající druhou polovinu alba, “A Pale Shroud of Longing“, které jsou velmi příjemné i jako celek, ačkoliv pár much bych nejspíše našel. Též potěší, že se obejdou bez growlu, čistý vokál jim velice sluší.

Přesně opačný problém má druhá polovina alba zastoupena skladbami “Vår gud över er” a “Only Tears to Replace Her With“. První jmenovaná je tuctová doomovka, která svými valivými riffy EP poněkud mrví a vůbec mi nepasuje mezi dvě výše vychválené skladby. Když jsem k tomu při náslechu připočítal devět minut délky, brzy se z ní stala položka vhodná spíše k přeskočení. Druhá jmenovaná má jediné štěstí, že hraje na střízlivější notu a podstatně kratší plochu, což ji činí když ne zábavnou, tak alespoň v rámci možností poslouchatelnou. Kolem a kolem ale můžu říct, že těžkotonážní riffy mi dojem z “The Manuscript” docela kazí. Vím, vím, pořád je to doom metal, My Dying Bride a tak vůbec a materiál vznikal během nahrávání a nejspíše i skládání předchozí desky, pročež si nemůžu moc vymýšlet. Věřím, že skladby, které já shazuji, jistě potěší ucho jiného posluchače, přesto si ale myslím, že My Dying Bride mohli opustit od své typické tváře opustit o trochu víc a dát prostor právě akustickým pasážím, které zní v jejich podání skvěle. Být celé album ve jednotném duchu, rozplývám se blahem, protože “The Manuscript” a “A Pale Shroud of Longing” mě nepokrytě baví a můžu je točit dokola dosti dlouhou dobu. Nu, škoda promarněné šance, obzvlášť když kratičké EP je k takovým obměnám jistě vhodnější než dlouhohrající album.

Formální stránce nemám příliš co vytknout, zvuk je hutný, vyvážený, nástroje zvládány s bravurou veteránů metalové scény, to ale výsledný dojem z alba příliš nezachrání. Ten je doslova polovičatý, ačkoliv nadšení z lepší poloviny převyšuje nad zíváním a nezájmem o tu horší. Hodnocení však rozhodně není tak jednostranné, jak by se mohlo zdát, milý Watsone. Je totiž třeba poukázat i na fakt, že “The Manuscript” je jen a pouze půlhodinovým EP, doplňkem k desce, které má především potěšit fanoušky, než bořit hudební hranice. Ačkoliv bych se vůbec nezlobil, kdyby to My Dying Bride zkusili a uchopili toto krátké dílko trochu jiným směrem, protože na nedostatek nápadů si stěžovat rozhodně nemohou. Stejně tak jako na konečné hodnocení.

Druhý pohled (H.):

O My Dying Bride jsem si vždycky myslel, že je to kapela, jejíž alba mě nikdy nezačnou nudit, ale poslední deska “A Map of All Our Failures” mě prostě ukrutně nebavila a šlo snad o první nahrávku My Dying Bride, která mě vyloženě zklamala. Co se nového EP “The Manuscript” týká, nějak velká očekávání jsem v něj nevkládal, jelikož čtveřice skladeb byla nahrána společně se samotným “A Map of All Our Failures”, díky čemuž se jaksi dala očekávat obdobná kvalitativní laťka – na poměry My Dying Bride trochu nízká na můj vkus. Příjemné překvapení se bohužel nekoná, protože je tomu tak.

Ačkoliv si u mě “The Manuscript” ve výsledku stojí o kousek výše než “A Map of All Our Failures”, stále se nejedná o tak dobrou záležitost, na jakou jsem byl od britské legendy zvyklý. Na jednu stranu formálně nic špatně není, stále se jedná o klasické My Dying Bride, nicméně pocitově to není ono. I třeba na takovém “A Line of Deathless Kings”, na nějž z mého pohledu trochu nepochopitelně dost lidí lamentuje, nebo i na jakémkoliv jiném předchozím albu skupiny, je prostě spousta skvělých melodií, parádních riffů, silných nápadů, člověk se má čeho chytit. To mi tady chybí – formálně správně, ale ve skutečnosti mi to nic moc neříká, ty riffy a melodie jsou takové prázdné, žádné vyloženě působivé pasáže, nic.

Jediným světlým bodem na novém EP je třetí skladba “A Pale Shroud of Longing”, v níž cítím onu esenci, jakou v hudbě My Dying Bride vyhledávám, byť ne v tak koncentrované podobě jako na dřívějších deskách – což nic nemění na tom, že oproti zbytku minialba je ten song asi tak o dvě třídy výš. Opravdu mě to mrzí, když kapela formátu My Dying Bride vydává takto relativně slabé počiny. Jednoduše musím sám sebe zopakovat, co jsem napsal už u samotné poslední řadovky – doufám, že si kapela s “A Map of All Our Failures” a (nyní také) “The Manuscript” vybrala slabší chvilku (ostatně za tak dlouhou kariéru snad na ni jednou nárok mít mohou) a že příště nebudou hluboké britské mokřady tak skoupé na inspiraci na pořádný doom…