Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 5.9.2017 Label: Werewolf Productions Tracklist: 01. Intro 02. Zhouba starých hodnot 03. Tak pravil… 04. Sedmá pečeť 05. Kalvárie 06. Procitnutí 07. Intermezzo 08. Návrat na povrch mrtvého světa 09. Démon uvadlého ráje 10. Lůno zkázy 11. Iesus Nazarenus rex Iudaeorum mortuus est 12. Terminus Hrací doba: 40:33 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Naurrakar

Vzpomínám si na to, že když Naurrakar vydávali svůj první demosnímek „Imperium Satana“ (2009), přišli mi trochu směšní a očekával jsem, že zanedlouho skončí v propadlišti dějin podobně jako třeba Delzvan či Bellifer (s nimiž oběma ostatně lze u Naurrakar nalézt jistou personální spřízněnost), tedy další tehdy začínající blackmetalové kapely. Dnes musím říct, že jsem partě okolo kytaristy Ega trochu křivdil a že jsem ji podcenil.

Naurrakar totiž nejenže vydrželi, ale vyhráli se, po hudební (a po shození nechtěně vtipných koncertních paintů vlastně i vizuální) stránce dospěli a nyní se již mohou řadit k těm relativně zajímavějším formacím, jaké v České republice tepou black metal v jeho čistokrevné formě. Hodně cením, že se skupina dokáže posouvat neustále kupředu a prozatím se s každým dalším počinem zlepšuje. Zatímco řadový debut „Epilog lidstva“ (2013) pouze naznačoval potenciál a na mnoha místech ještě drhnul, byť laťku oproti dřívějším neřadovkám zvýšil, minulé EP „Triumf jaderného věku“ (2015) již bylo o notný kus výše a suverénně se stalo dosavadním vrcholem v diskografii Naurrakar.

A s radostí mohu konstatovat, že „Triumf jaderného věku“ o tento titul v letošním roce přišel, poněvadž Naurrakar v září vypustili druhou dlouhohrající fošnu „Apogeum“, s níž opětovně potvrzují trend vzrůstající kvality. Bez zbytečných průtahů mohu prohlásit, že novinku považuji za nový vrchol celého snažení skupiny. Myslím, že nyní již není jakýchkoliv pochybností o tom, že s Naurrakar je na domácí blackmetalové scéně třeba počítat. Rozhodně netvrdím, že jde o to nejlepší, co tu lze slyšet, do vrcholných děl českého černého kovu to má stále daleko, ale kapela rozhodně hraje nadprůměrně, a když „Apogeum“ srovnám kupříkladu s posledním album stylově podobných Sator Marte, počin Naurrakar jasně vítězí. O souboji třeba s takovými Bloody Lair nebo snad Buer ani nemluvě.

Ne snad, že by Naurrakar objevovali Ameriku. Po stylové stránce stále drží svého kopyta a jsou věrni black metalu v podobě neředěné dalšími žánrovými vlivy nebo experimenty. Tím spíš je ale evidentní, že rostou skladatelsky. Ne každá skladba je dokonalá až za roh, ale i přesto „Apogeum“ nabízí dostatek kvalitních riffů a kytarových kliček na to, aby zvládlo posluchače zaměstnat. Songům jako „Zhouba starých hodnot“, „Tak pravil…“, „Procitnutí“ nebo „Iesus Nazarenus rex Iudaeorum mortuus est“ toho prostě není moc co vytýkat a jedná se o kvalitní blackmetalové kusy. „Návrat na povrch mrtvého světa“ či „Lůno zkázy“ zase zaujmou zajímavější (čti: propracovanější) strukturou a rovněž bych se je nebál zařadit k povedeným věcem.

Naopak vyloženě slabou písničku jsem na „Apogeu“ nenašel ani jednu, protože třeba i „Kalvárie“ navzdory svému groovy tempu nezanechává žádnou pachuť. Což nakonec platí i o textech, které také nejsou vrcholem blackmetalové lyriky, zároveň mě však neurážely svou stupiditou, což zdaleka nemohu tvrdit o všech domácích žánrových formacích zpívajících česky.

Po poslechu „Apogea“ tedy panuje jednoznačná spokojenost. Naurrakar nahráli povedenou desku, s níž s přehledem zastiňují všechny své předchozí počiny. Můžeme jenom doufat, že stále nejde o ten nejvyšší strop, jehož je skupina schopna, a že někdy v budoucnosti dokážou poskládat ještě silnější projektil. Ale to jsou asi ještě předčasné úvahy. Nyní je stěžejní, že v případě „Apogea“ mám vůbec poprvé pocit, že se k němu občas bude dát vracet i zpětně, což jsem o žádném počinu Naurrakar až doposud říct tak úplně nemohl.