Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 13.4.2015 Label: Werewolf Productions Tracklist: 01. 5Mt 02. Nukleární zima 03. Síla záření 04. 235 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Naurrakar

Člověk má tak nějak pořád tendenci brát Naurrakar jako mladou kapelu… tedy alespoň u mě tomu tak je. Přitom se však tahle pražská black metalová smečka v domácím undergroundu pohybuje již osm let, což není úplně málo… člověk si to ani neuvědomí, že už to je tak dlouho. Jedna věc se však téhle formaci nechat musí – za těch osm se dokázala etablovat, překonat tu počáteční demo éru, během níž to většina skupin zabalí, a stát se součástí českého black metalového koloritu.

Dalo by se říct, že jakýmsi pomyslným milníkem v historii Naurrakar bylo vydání „Epilogu lidstva“ před dvěma lety… čistě proto, že první deska prostě milníkem je už ze své podstaty, je to taková hudební analogie prvního sexu (a kdo tvrdí, že první soulož pro něj nebyla žádným achievementem, ten kecá). Nicméně, zdá se, že neméně důležitou pozici na časové ose mapující počínání Naurrakar bude mít i letošní EP „Triumf jaderného věku“…

V mezičase od vydání „Epilogu lidstva“ se totiž v sestavě Naurrakar udály dvě poměrně důležité změny. Jednak se kapele konečně podařilo sehnat bubeníka (a následně jej vyměnit za jiného), díky čemuž je „Triumf jaderného věku“ první nahrávkou Naurrakar, na níž se nacházejí živé bicí namísto automatu. Druhou důležitou změnou v sestavě pak byla nucená výměna vokalisty – skupinu totiž ze zdravotních důvodů opustil zpěvák Bathor (jenž se na čerstvém EP podílel alespoň po vizuální stránce), jehož pozici zaujal Agares.

Já osobně však na „Triumfu jaderného věku“ cítím ještě jednu zajímavou změnu, a sice hudební. Samozřejmě ne co do stylu, jelikož Naurrakar stále produkují čistokrevný black metal (a upřímně řečeno, docela bych se divil, kdyby se zrovna na tomhle někdy cokoliv změnilo vzhledem k tomu, jak se kapela prezentuje), nýbrž co do pocitu, jaký z „Triumfu jaderného věku“ mám. Předcházející tvorba Naurrakar nebyla špatná, měla svou úroveň a určitě měla potenciál, zejména „Epilog lidstva“ poměrně jednoznačně ukazoval, že se jménem téhle kapely bude nutno do budoucna počítat. Přesto všechno mi tam však pocitově přece jenom něco chybělo – a právě v tom ten rozdíl tkví, jelikož ono pověstné „to“ už na aktuálním EP je.

Přestože trvá pouhých 13 minut, i vedle svého dlouhohrajícího předchůdce na mě „Triumf jaderného věku“ působí jako doposud nejvyzrálejší počin Naurrakar a jako takový je z mého pohledu také dosavadním vrcholem celého jejich snažení. Konečně totiž funguje vše na výbornou a bez výhrad, byť třeba subjektivních. Úvodní song „5Mt“ je sice taktéž dobrý a představuje kapelu v očekávané podobě, tedy v podobě rychlého black metalu (zajímavostí je, že jsem si v téhle skladbě především díky novému zpěvákovi vzpomněl třeba na Inferno), nicméně ještě o kousek zajímavější mi přijde to, co následuje po něm. „Nukleární zima“ a „Síla záření“ jsou mírně melodičtější písně (a v případě první jmenované bych se skoro nebál dodat, že i chytlavější), avšak ony melodie jsou zakomponované tak šikovně, že to Naurrakar nikterak neubírá na jejich ryze black metalové stylizaci, kapele to v téhle poloze sluší a hlavně – je to opravdu dobré a zábavné. Celé EP pak v obdobném duchu zakončuje výtečná instrumentálka „235“, jež po třech předešlých skladbách jen definitivně stvrdí, že kytarista Ego skládat skutečně umí a nápady mu nechybí.

Po celé délce počinu pražská pětice udržuje kvalitativní laťku vysoko, a i když se vlastně jedná jen o 13minutový materiál, je to dost výživná jednohubka, jež má co sdělit. Na „Triumfu jaderného věku“ jsou Naurrakar definitivně dospělou kapelou a zejména oproti demosnímku „Imperium Satana“ a následném minialbu „Zákon chaosu“ je rozdíl skutečně znatelný. Vydrží-li kapele takováhle forma i na další řadovou desku, pak – byť to může vyznít jako klišé zakončení recenze – bude zvědavost určitě na místě.