Země: Francie Žánr: depressive black metal Datum vydání: 28.11.2013 Label: Avantgarde Music Tracklist: 01. L’Isolement 02. Beskidt og forladt 03. Disheartenment / Love’s Burial Ground [Forgotten Tomb cover; bonus] 04. Seven Tears Are Flowing into the River [Nargaroth cover; bonus] Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Avantgarde Music

S hodně velkou nadsázkou by se skoro dalo říct, že francouzští Nocturnal Depression, kteří se už jen dle svého názvu opravdu nevěnují zrovna veselé hudební produkci, jsou kapelou jednoho songu, a sice kultovního dvacetiminutového kusu “Nostalgia”, který je suverénně nejznámější písní skupiny, existuje v mnoha verzích a debutové album “Nostalgia – Fragments of a Broken Past”, na němž se skladba objevila, je mnohými dodnes považováno za nejlepší počin Nocturnal Depression, který zbytek diskografie převyšuje obrovským rozdílem. Přesto i následující desky podle mě nenabízí zrovna špatný poslech v rámci specifického stylu kapely. Ta poslední deska se jmenovala “The Cult of Negation” a vyšla v září 2010, ale od té doby ohledně nového materiálu nic moc. Nocturnal Depression jen koncertovali, přetočili svůj úplně první demosnímek “Suicidal Thoughts” a podíleli se na jednom splitu.

Až koncem listopadu loňského roku Nocturnal Depression přišli s prvními novými skladbami od “The Cult of Negation”, byť se nedá tvrdit, že se Francouzi s tou náloží materiálu zrovna přetrhli. Počin s názvem “L’Isolement” je totiž pouze krátkým minilabem, které by (snad) mělo být předzvěstí další dlouhohrající nahrávky. Náplní EP, které vyšlo striktně jen na 7” vinylu, jsou totiž jen dvě regulérní skladby “L’Isolement” a “Beskidt og forladt”. Prvních 100 kusů “L’Isolement” je pak vybaveno ještě bonusovým CD diskem, na němž se nacházejí dvě předělávky – tou první je medley ze songů “Disheartenment” a “Love’s Burial Ground” od italských Forgotten Tomb a tou druhou je “Seven Tears Are Flowing into the River” od kultovního black metalového projektu Nargaroth z Německa.

Co se týče obou vlastních skladeb Nocturnal Depression, ve své podstatě o nich ani není moc co psát. Kdo někdy slyšel cokoliv z předcházející tvorby těchto francouzských vyznavačů deprese, ten si zcela jistě dokáže představit, jak ty songy znějí, protože se naprosto přesně nesou v typickém stylu kapely, který je už dávno daný, definovaný a vytyčený. Pro ty z vás, kteří jste s předcházejícími počiny Nocturnal Depression neměli tu čest, by se asi slušelo dodat, že to znamená jasnou depressive black metalovou produkci a sound, které jsou pro tento subžánr doslova charakteristické a využívá jich snad každá skupina, povětšinou hodně pomalé tempo, jež se také ve velkém procentu hrací doby nese v dost monotónním duchu, a to v pozadí doplněné o nějakou pomalou melodii. To je ostatně také jedno z poznávacích znamení Nocturnal Depression, že ten jejich depresivní black metal není pouze o pomalém tempu, pomalých riffech a uječeném vokálu, ale nechybí mu sem tam ani nějaké melodie.

I co do kvality se obě písně nesou ve standardu Nocturnal Depression a z celé tvorby nijak zvlášť nevyčnívají ani směrem nahoru, ani směrem dolů. Nechci tvrdit, že by se Francouzi vyloženě opakovali a jen nahráli mírně obměněnou variaci na to, co již pod jejich jménem vyšlo v minulosti, protože jisté minimální rozdíly mezi jejich nahrávkami vždy byly, spíš bych řekl, že pánové jenom pokračují v trendu, který sami sobě již dříve nastolili, a také udržují nastavenou laťku. “L’Isolement” se tím pádem poslouchá docela příjemně a osobně mě nenudí, ačkoliv na druhou stranu zase nemůžu říct, že bych přišel o něco zásadního, kdyby mě toto EP minulo. Obě skladby jsou vyrovnané i mezi sebou a obě jsou v pohodě, i když o malinký chlup silnější mi přijde ta druhá, tedy “Beskidt og forladt”, s hezky předoucí baskytarovou linkou.

Co se týká bonusových coverů, začal bych tím druhým, to jest “Seven Tears Are Flowing into the River”, původně z repertoáru Nargaroth. Jedná se o vcelku standardně provedenou předělávku, Nocturnal Depression se samotnou skladbou příliš nehýbali (tedy kromě jejího výrazného zkrácení ze čtrnácti na šest minut) a jediná trochu zajímavější věc na jejich verzi je to, že muziku převedli z typického soundu Nargaroth do vlastního zvuku. Ohledně prvního coveru, jímž je dvojice “Disheartenment” a “Love’s Burial Ground” od Forgotten Tomb smíchaná do jednoho songu, nemůžu moc soudit, protože tvorbu Forgotten Tomb mám stále ještě nastudovanou spíše zběžně, ale soudě dle toho, jak verze Nocturnal Depression zní, bych tipoval, že se asi bude jednat o podobný přístup jako v případě “Seven Tears Are Flowing into the River”. Nicméně musím říct, že “Disheartenment / Love’s Burial Ground” mi z celého “L’Isolement” přijde jednoznačně nejméně záživnou položkou.

“L’Isolement” je ve výsledku poměrně slušné EP, a pokud si jej poslechnete, proč ne – není-li vám tento styl cizí, nejspíš by vás to mělo docela i bavit. Zároveň se ovšem nejedná o nic zásadního, co byste vyloženě museli slyšet, a když se na to vybodnete, rozhodně bez znalosti “L’Isolement” můžete bez problémů žít. Poslechem nic nezkazíte, ale buďme upřímní, existuje spousta hudby, jež si ten čas zaslouží víc, a to i v rámci žánru a dokonce i v rámci diskografie samotných Nocturnal Depression. Smysl “L’Isolement” vidím spíš v tom, aby EP dalo na vědomí, že i když Nocturnal Depression vydali poslední řadovou desku před (teď už) čtyřmi lety, pořád tu jsou a pořád by se s nimi mělo počítat. Jinak jde o kousek, který by si asi měli pořídit opravdu jenom vyložení fandové těchto Francouzů.