Země: Austrálie Žánr: death / black metal Datum vydání: 7.6.2014 Label: selfrelease Tracklist: 01. Encoded Weakness 02. Disarmed. Toothless. Weak 03. Pest 04. Irradiator 05. True Insignifigance 06. Aimless Hodnocení: 7/10 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Metal Promotions

Je to svým způsobem docela zábavné, ale i když se Norse jmenují Norse, tak to nejsou Norové… dokonce nejsou ani ze severu… vlastně dokonce nepocházejí vůbec ze severní polokoule naší planety. Norse jsou totiž Australané… a aby to byla ještě větší sranda, tak samozřejmě nesídlí v severní části kontinentu, ale v té jižní.

Dost ovšem bylo zeměpisu, pojďme na hudbu. Já osobně jsem se se jménem Norse poprvé setkal prostřednictvím jejich druhé desky “All Is Mist and Fog”, která vyšla v listopadu 2012 vlastním nákladem. A ve skutečnosti to vlastně bylo o dost zajímavější, než by člověk čekal. Když se řekne, že někdo kombinuje death metal a black metal, tak asi většina z nás nepomyslí nic o nějaké přehnané originalitě, ale i přesto Norse dokázali, že lze v tomto relativně úzkém rámci vytvořit zajímavou záležitost, jíž nechybí vlastní ksicht. Nicméně vzhledem k tomu, že počin, který dnes budeme recenzovat, po hudební stránce nabízí vesměs skoro to stejné, tak si další podrobnosti řekneme až v souvislosti právě s novou nahrávkou…

Onen nový počin, který má navázat “All Is Mist and Fog”, totiž již zanedlouho vyjde – konkrétně se tak stane 7. června. Nejedná se ovšem o třetí desku, jak by někdo mohl předpokládat. Norse po dvou letech dali dohromady jenom EP, jež bylo pojmenováno “Pest”, ale zase na druhou stranu, tohle minialbum vlastně není co do hrací doby zas o tolik chudší – oproti “All Is Mist and Fog” je totiž stopáž na “Pest” kratší o pouhých devět minut.

A o co tedy jde? Jak již bylo řečeno, základním žánrovým nástřelem Norse je death metal, který ne úplně hodně, ale přesto stále poměrně znatelně zapáchá black metalem. Není to přímo technický death metal, jak jej známe od všech těch šílených přetechnizovaných formací, jejichž členové na svých kytarách předvádějí hmatníkové masturbace, přesto je ta hudba Norse uchopena dost technicky. Že vám to zní nějak povědomě? Ano, přesně tohle samé jsem svého času psal už v minirecenzi na “All Is Mist and Fog”, ale já to říkal, že “Pest” jen navazuje tam, kde minulá řadovka skončila.

Stejně tak si “Pest” od svého předchůdce vypůjčilo i docela zajímavou náladu hudby, která je taková zvláště ponurá a nepřívětivá, což se mi hodně líbí. A nejspíš právě tohle je ten hlavní důvod, díky němuž jsem se výše nijak nerozpakoval tvrdit, že Norse disponují vlastním ksichtem, což je něco, co o sobě v dnešní době bohužel může tvrdit jen málokdo. Netvrdím, že jsou tito Australané nějakým extrémně nabroušeným diamantem, jenž by přinášel muziku, která tady ještě nikdy nebyla, přesto to je dostatečně své a do jisté míry i neotřelé.

Jenže na to, aby svého předchůdce dokázalo pokořit, disponuje “Pest” jedním nedostatkem. A zcela výjimečně tím nemám na mysli fakt, že je v pozici až toho druhého, protože v případě Norse bych se čistě přes tohle dokázal bez problémů přenést. Ve zkratce jde jenom o to, že “All Is Mist and Fog” bylo prostě a jednoduše lepší. Na “Pest” nechybí ta zajímavá atmosféra, ale v podstatě je tam jenom ona a EP chybí vyloženě kulervoucí nápady, jako byl třeba posledně absolutně mocný bicí záhul v závěru songu “Plaguewhore”. Zde na něco takového aspiruje třeba závěrečná půlminuta “Irradiator”, parádní melodie v posledním songu “Aimless” nebo pomalá pasáž v “Encoded Weakness”, ale posledně to trhalo prdele ještě o kousek víc.

Na druhou stranu je nutno dodat, že “Pest” ztrácí především díky srovnání se svým předchůdcem, jinak je to z obecného hlediska pořád dost velká paráda, která se mi líbí. S tím, co zde Norse předvádějí, těch necelých 27 minut utáhnou s naprostým přehledem a ten počin se kolem vás prožene jako velká voda a zanechá výborný dojem. Na příštím velkém albu by to sice chtělo přidat trochu víc těch opravdu výrazných nápadů, ale i tak jsem vlastně s “Pest” hodně spokojený a jednoznačně dávám palec nahoru. Trochu slabší sedm, ale pořád ještě sedm.