Archiv štítku: Norse

Norse – Pest

Norse - Pest
Země: Austrálie
Žánr: death / black metal
Datum vydání: 7.6.2014
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Encoded Weakness
02. Disarmed. Toothless. Weak
03. Pest
04. Irradiator
05. True Insignifigance
06. Aimless

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Metal Promotions

Je to svým způsobem docela zábavné, ale i když se Norse jmenují Norse, tak to nejsou Norové… dokonce nejsou ani ze severu… vlastně dokonce nepocházejí vůbec ze severní polokoule naší planety. Norse jsou totiž Australané… a aby to byla ještě větší sranda, tak samozřejmě nesídlí v severní části kontinentu, ale v té jižní.

Dost ovšem bylo zeměpisu, pojďme na hudbu. Já osobně jsem se se jménem Norse poprvé setkal prostřednictvím jejich druhé desky “All Is Mist and Fog”, která vyšla v listopadu 2012 vlastním nákladem. A ve skutečnosti to vlastně bylo o dost zajímavější, než by člověk čekal. Když se řekne, že někdo kombinuje death metal a black metal, tak asi většina z nás nepomyslí nic o nějaké přehnané originalitě, ale i přesto Norse dokázali, že lze v tomto relativně úzkém rámci vytvořit zajímavou záležitost, jíž nechybí vlastní ksicht. Nicméně vzhledem k tomu, že počin, který dnes budeme recenzovat, po hudební stránce nabízí vesměs skoro to stejné, tak si další podrobnosti řekneme až v souvislosti právě s novou nahrávkou…

Onen nový počin, který má navázat “All Is Mist and Fog”, totiž již zanedlouho vyjde – konkrétně se tak stane 7. června. Nejedná se ovšem o třetí desku, jak by někdo mohl předpokládat. Norse po dvou letech dali dohromady jenom EP, jež bylo pojmenováno “Pest”, ale zase na druhou stranu, tohle minialbum vlastně není co do hrací doby zas o tolik chudší – oproti “All Is Mist and Fog” je totiž stopáž na “Pest” kratší o pouhých devět minut.

A o co tedy jde? Jak již bylo řečeno, základním žánrovým nástřelem Norse je death metal, který ne úplně hodně, ale přesto stále poměrně znatelně zapáchá black metalem. Není to přímo technický death metal, jak jej známe od všech těch šílených přetechnizovaných formací, jejichž členové na svých kytarách předvádějí hmatníkové masturbace, přesto je ta hudba Norse uchopena dost technicky. Že vám to zní nějak povědomě? Ano, přesně tohle samé jsem svého času psal už v minirecenzi na “All Is Mist and Fog”, ale já to říkal, že “Pest” jen navazuje tam, kde minulá řadovka skončila.

Stejně tak si “Pest” od svého předchůdce vypůjčilo i docela zajímavou náladu hudby, která je taková zvláště ponurá a nepřívětivá, což se mi hodně líbí. A nejspíš právě tohle je ten hlavní důvod, díky němuž jsem se výše nijak nerozpakoval tvrdit, že Norse disponují vlastním ksichtem, což je něco, co o sobě v dnešní době bohužel může tvrdit jen málokdo. Netvrdím, že jsou tito Australané nějakým extrémně nabroušeným diamantem, jenž by přinášel muziku, která tady ještě nikdy nebyla, přesto to je dostatečně své a do jisté míry i neotřelé.

Jenže na to, aby svého předchůdce dokázalo pokořit, disponuje “Pest” jedním nedostatkem. A zcela výjimečně tím nemám na mysli fakt, že je v pozici až toho druhého, protože v případě Norse bych se čistě přes tohle dokázal bez problémů přenést. Ve zkratce jde jenom o to, že “All Is Mist and Fog” bylo prostě a jednoduše lepší. Na “Pest” nechybí ta zajímavá atmosféra, ale v podstatě je tam jenom ona a EP chybí vyloženě kulervoucí nápady, jako byl třeba posledně absolutně mocný bicí záhul v závěru songu “Plaguewhore”. Zde na něco takového aspiruje třeba závěrečná půlminuta “Irradiator”, parádní melodie v posledním songu “Aimless” nebo pomalá pasáž v “Encoded Weakness”, ale posledně to trhalo prdele ještě o kousek víc.

Na druhou stranu je nutno dodat, že “Pest” ztrácí především díky srovnání se svým předchůdcem, jinak je to z obecného hlediska pořád dost velká paráda, která se mi líbí. S tím, co zde Norse předvádějí, těch necelých 27 minut utáhnou s naprostým přehledem a ten počin se kolem vás prožene jako velká voda a zanechá výborný dojem. Na příštím velkém albu by to sice chtělo přidat trochu víc těch opravdu výrazných nápadů, ale i tak jsem vlastně s “Pest” hodně spokojený a jednoznačně dávám palec nahoru. Trochu slabší sedm, ale pořád ještě sedm.


Norse – All Is Mist and Fog

Norse - All Is Mist and Fog
Země: Austrálie
Žánr: death / black metal
Datum vydání: 5.11.2012
Label: selfrelease

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Metal Promotions

Co člověk asi tak může čekat od kapely, která se jmenuje Norse a která vydá desku s názvem “All Is Mist and Fog”? Že by nějaký severský black metal klasického ražení? Oukej, to jsme na tom stejně. Jenže chyba lávky! Norse nejsou ze severní Evropy, nýbrž z úplně opačného konce planety – z Austrálie. A nakonec ani s tím klasickým black metalem to nebude tak žhavé – ačkoliv i black metal hraje v hudbě Norse vcelku podstatnou roli, na prvním místě v jejich případě stojí death metal.

Na jednu stranu ani tohle na první pohled nevypadá jako kdovíjak originální kombinace, nicméně se Norse musí nechat, že ji uchopili přinejmenším zajímavým způsobem a místy tím pádem jejich muzika zní velice interesantně – v některých momentech jsem si například říkal, že je to snad poprvé, co poslouchám black metal s breakdowny. Není to přímo technický death metal, přesto je to zahrané poměrně hodně technicky a s oním black metalovým odérem to dohromady dává až nečekaně kvalitní nářez, jemuž ovšem nechybí inteligence a silné nápady. Obzvláště střední část “All Is Mist and Fog” má obrovské koule v podobě trojice z mého pohledu nejlepších songů “Silently Awake”, “Plaguewhore” (ten její závěr, jenž nastoupí po klavírovém intermezzu, je vážně drtící, obzvláště bicí zde doslova zabíjejí) a “Concrete Wastes”. Nicméně to neznamená, že by byl zbytek písniček nějak slabší, to rozhodně ne – zmiňované kusy sice mě osobně zaujaly nejvíce, ale album je parádní jako celek a ani jedna položka tracklistu není slabá.

Tak či onak se z mého pohledu nakonec z “All Is Mist and Fog” vyklubala až překvapivě záživná a kvalitní deska, která rozhodně má co říct. Čekal jsem od Norse trochu něco jiného, než co jsem nakonec dostal, ale o to příjemněji jsem výsledkem potěšen, takže v konečném součtu jsem s “All Is Mist and Fog” hodně spokojený a s naprostým klidem tu fošnu mohu doporučit dál. Pokud vám není extrémní metal cizí, rozhodně to za zkoušku stojí!