 |
|
Země: Řecko Tracklist: Hrací doba: 40:22 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Pokud stále nemáte dost okultního black metalu a nechcete se pořád vracet ke svým již známým a osvědčeným formacím, na výběr se toho všude okolo pořád valí dost a dost. A to i přesto, že ten největší boom zkoumání okultních a esoterických hlubin (leckdy bohužel jen hraný) zdánlivě opadl. Lze ovšem předpokládat, že ještě nějakou dobu se podobná seskupení budou rojit jak pohlavní nemoci na swingers párty, kde zrovna došly všechny šprcky.
Jistě už jste pochopili, že řečtí Nox Formulae rovněž patří k podobné sortě skupin, u nichž se to jen hemží drakonismy, klifotismy, tyfonismy a podobnými hustodémonsky krutopřísnými výrazy, u nichž půlka posluchačů ani nemá páru, co to má vlastně znamenat. A mnohdy ani půlka těch kapel. A to se s těmi odhady na polovinu možná ještě držím dost při zemi. Nechci naznačovat, že Nox Formulae jsou pozéři, protože o tom vím prd a ani v jejich hudbě / vizuální prezentaci necítím / nevidím něco, co by mi na první pohled připadalo jako neupřímná póza. Přesto je evidentní, že podobných skupin se za poslední dekádu objevilo fakt pokokot a trochu únavné to bylo už včera, natožpak dnes. Klišé se tedy Řekům o jejich okultní palice omlátit jistě dá.
Tohle mlácení je o to lehčí, že Nox Formulae z masy zakuklených okultistů nijak zvlášť nevybočují. Ani kvalitou, natožpak zvukem. Jejich první desku „The Hidden Paths to Black Ecstasy“ z roku 2016 neznám, ale co se týče letošní novinky „Drakon Darshan Satan“, tak ta je nesporně udělaná na úrovni a není zas takový problém na ní nalézt i dobré nápady. Elementární level kvality Nox Formulae naplňují bez problémů, a dokonce se jim občas podaří vytáhnout i pasáž jdoucí lehce nad rámec standardu.
Problém „Drakon Darshan Satan“ nicméně tkví v tom, že deska jako celek působí příliš obyčejně a příliš nalinkovaně podle subžánrových pravidel. Chybí vlastní ksicht, schází svébytnost, postrádám originalitu. Až na jednu výjimku, k níž se ještě samozřejmě dostaneme, se pak albu nedostává ani odvahy vybočit ze zajetých kolejí. Jakkoliv je tedy „Drakon Darshan Satan“ dobře udělaná nahrávka, zaměnitelnost ji výrazně ponižuje.
Některé dobré pasáže můžeme najít třeba v „Ravens of Terror“ nebo „Eclipse of Gharrasielh“, k zahození není ani finále „The Blood Oath of Thagirion“ a za zmínku mi stojí také pěkné melodické sólo v polovině „Berzerks of OD“. Ve všech případech ale pořád nejde o víc než solidní momenty, které mohou potěšit, avšak celek nezachrání. Jedinou skutečně zapamatovatelnou a zároveň i vrcholnou skladbou tak zůstává „The Arrival of Noctifer“, v níž Nox Formulae konečně shodí okovy toho „jak se to má dělat“ a zapojí primitivní, leč vysoce efektivní elektronický beat. Výsledek má mnohem větší koule i charisma než cokoliv dalšího, co „Drakon Darshan Satan“ ve svém průběhu nabídne. A přitom se „The Arrival of Noctifer“ nijak nebije s aurou okultismu. Jak vidno, když se chce, tak kurva jde a pořád se dá najít způsob, jak to udělat zajímavě. Škoda, že tahle stopa drží prapor skutečně kreativity jako jediná na albu.
Nechci zas „Drakon Darshan Satan“ pojebávat víc, než je nezbytně nutné. Přistoupíte-li na to, že nejde o nic výjimečného a nebudete mít přehnané nároky, pořád dostanete slušně udělanou desku, jejíž náplň by mohla potěšit posluchače kapel jako Acrimonious, Heretic Cult Redeemer, Dødsengel, Acherontas, Hetroertzen a podobných. Jistě si dokážete domyslet i další spřízněná jména. Víc než standard byste nicméně od druhé řadovky Nox Formulae očekávat neměli.
Podobné články
27.12.2019 Haxandraok – Ki Si Kil Ud Da Kar Ra Recenze
18.8.2013 Acherontas – Amenti – Ψαλμοί Αίματος και Αστρικά Οράματα Minirecenze
6.12.2019 Qayin Regis – Doctrine Recenze
8.5.2019 Mephorash – Shem Ha Mephorash Recenze
3.8.2017 Dødsengel – Interequinox Recenze
13.2.2014 Heretic Cult Redeemer – Heretic Cult Redeemer Recenze
Hodně průměrná záležitost, už toho prostě moc na s tejný brdo. Arrival of Noctifer je nicméně parádní pecka. Asi bych našel i dvě další, které mě pobavily, ale celek už si potřetí neposlechnu…
Neomdlévám z toho, ale je to úplně v pohodě nahrávka. Podle mého se tenhle styl BM hraje výborně. Třeba poslední nahrávka Akrotheism je výborná práce.
Podle mého se tenhle styl BM hraje v Řecku výborně.
když to říkáš ty, tak si to teda ještě jednou poslechnu. mě třeba (navazuju na diskusi dole) vůbec nevadí že to “hrajou” – ostatně mě taky okultismus zajímá 25 let a nikdy jsem mu nevěřil. já spíš vidim nedostatek elánu, zápalu, na blackmetalu potřebuju buď originalitu, nebo aspoň krieg!
Se zas rozepíšu, protože potřeba řešit píčoviny je silná…
Nevím, jak přesně myslíš elán, zápal a krieg, problém se slovy tkví v tom, že pod jedním pojmem si různí jedinci představují dost různé věci.
Podle mého, ten kdo v sobě nemá “krieg”, není ten správný typ osobnosti a nemůže “opravdový” BM dělat. Jsou ale lidé, kterým se BM líbí asi podobně, jako když někomu připadají romantičtí piráti (nebo elfové:D) a tak se za ně převléknou, ale i v tom může být zápal a elán.
Žíly mi to netrhá, ostatně kdyby mi to trhalo žíly, tak bych v tomhle měla značnou disonanci a problém s “maestrem V.”.
S originalitou je to těžké a hádala bych, že asi stále těžší. Některé věci, které jsou řazené do BM, se mi zdají originální natolik, že mi jako BM moc nepřipadají a někdy mi už nepřipadají ani jako metal.
název Acherontas si pamatuju, od těch se mi určitě něco líbilo, takže to aspoň zkusím.
“největší boom zkoumání okultních a esoterických hlubin (leckdy bohužel jen hraný)…”
Na tyhle zmínky o hraném a opravdovém tu narážím často.
By mě zajímalo, co ve zmíněných oborech je hrané a co ne. Fakt nevím, co si pod tím mám představit. Je hrané, když někdo zpívá o něčem, o čem neví skoro nic a stačí, když si o tom dost nastuduje, ale věřit tomu nemusí, ani ho to nemusí bavit, a už to je nehrané?
Z mého pohledu pokud tomu dotyčný nevěří, pak je to podle mého vždycky hrané, ať už zná význam pár pitomých slov nebo ne.
Z mého pohledu, tak jak “opravdovost” vnímám já, je tedy dost ukrutné vyžadovat po chudácích muzikantech “opravdovost”.
Mně přijde docela evidentní, že potom, co tahle odnož začala získávat popularitu, se najednou všude vyrojila hromada okultistů a dalších odborníků, kteří se o to začali takzvaně zajímat jen proto, že to zrovna bylo populární. Což se ostatně běžně stává u všeho, co frčí. Ty narážky jsou myšleny spíš na tuhle sortu kapel, která jen pozérsky následuje trendy, aniž by za jejich zájmem byl nějaký vlastní názor. Samozřejmě, do hlavy se nikomu nedá vidět, takže se z toho špatně kohokoliv usvědčuje, ale občas mi přijde, že ten kalkul z některejch skupin fakt smrdí…
Aha, chápu. Mně tohle zas až tak nevadí (i vy tu jedete své trendy). Sere mě to jen u věcí, u kterých se mi nelíbil ani začátek toho trendu.
Kdybych nebyla antitalent a dělala nějakou hudbu, taky bych asi stylem napodobovala to, co se mi líbí, a myslím, že bych to nebrala úmyslně jako kalkul, spíš jako nedostatek invence, že nic lepšího stejně nevymyslím.