Země: Dánsko Žánr: dungeon synth Datum vydání: 16.10.2020 Label: Third Coming Records / Pomperipossa Records Tracklist: 01. Seklernes nat 02. Stilhedens tårn 03. Sjælens ruin 04. Korrupt tradition 05. Langs skæbnens kyst 06. Tvillingeflamme Hrací doba: 34:16 Odkazy: facebook / bandcamp / instagram

Offermose lze lokalizovat někde na periferii elektronického ambientu. Hudba dánského jednočlenného projektu osciluje mezi synthwavem, dungeon synthem a EBM. Výsledky této vyhraněné kombinace šlo dosud slyšet na dvou EP a nenápadném debutu „Mørkt forår“, kterému – navzdory nízké úrovni pozornosti – nelze upřít autorské kvality ani potenciál.

Na první poslech se přitom může zdát, že Offermose je dalším z mnoha zanedbatelných dětskopokojských dungeonsynthových pokusů, které emulují elektronické klikačky Varga z basy. Offermose jde dále, o dost. Vychází zejména z berlínské elektronické školy, kterou během 70. a 80. let proslavili elektro-krautrockoví Tangerine Dream. Toto uskupení je dodnes oblibováno pro své sugestivní synth-ambientní plochy, které pomocí vrstvení a repeticí navozují feeling známý třeba z filmů jako „Blade Runner“ či Herzogova „Nosferatu“.

Od tohoto základu se Offermose ovšem pouze odráží. Syntetický zvuk projektu je sice nezaměnitelný, opřádají jej však elementy, které hudbu od rozlehlého ambientního vyznění odlišují. „Stilhedens tårn“ je útlejší, kompaktnější, místy dokonce písničkové. Skladby na sebe navazují, každá si přitom nese dílčí aspekty. V případě první ukázky „Sjælens ruin“ to byly mechanické bicí, poklidnější „Stilhedens tårn“ pak třeba doprovází hypnotický šepot. Deska takto kumuluje do finální „Tvillingeflamme“, ve které se opakují motivy z předešlých skladeb, ale v jiných konturách.

Integrita „Stilhedens tårn“ je kromě ponurých syntezátorů udržována různými ambientními aranžemi – éterickými šumy, zkreslenými zvuky přírody, zastřenými deklamacemi. Vše dohromady tvoří neodolatelně atmosférický materiál, který cítěním působí jako kombinace ambientních záseků od Popol Vuh, syntetických meziher Les légions noires a soundtracků herní ságy Legacy of Cain.

Dá se říct, že je „Stilhedens tårn“ z perspektivy ambientního synthwavu takřka dokonalá deska – atmosférická, ladně plynoucí a ve svých limitech rozmanitá. Zamrzí snad jen fakt, že první představená „Sjælens ruin“ byla svou inkorporací bicí linky trochu falešným avízem. Deska už více momentů s bicíma nenabídne, byť obsahuje momenty, kdy jisté syntezátory a basa rytmickou linku nenápadně zastávají. Nemůžu se však ubránit dojmu, že častější perkuse by desce přidaly ještě více na spádu i originalitě.

Nejde však tolik o kritiku jako o osobní domněnku. „Stilhedens tårn“ totiž i tak s lehkostí posluchače přiměje, aby jí zobal z ruky. Úroveň podmanivosti je vysoká, skladatelský arzenál vyvážený a stopáž rozumná – vše, na co ambientní nahrávky běžně trpí, zde funguje bez chyby a s dávkou osobitosti navíc.