Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 4.10.2018 Label: selfrelease Tracklist: 01. Overture 02. Černé slunce a ohnivé řeky 03. V hlubinách tíha světa pomine 04. Osamělý zážitek v srdci bouře 05. Noční zář nad truchlivou propastí 06. Stezka černého vlka 07. Vize mizantropických scenérií 08. Spiritual-Paradigma-Kosmos Hrací doba: 33:09 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Pergamen

Pergamen je mi veskrze sympatická kapela. Reálná kvalita její tvorby nedosahuje nějakých nadpozemských výšin nebo žánrového stropu, ani se nedotahuje na blackmetalovou špičku, přesto není těžké si tuhle formaci okolo zpěváka a kytaristy Benyho vlastně i oblíbit.

Důvody nejsou nikterak složité. Z počínání Pergamen mám hned několik pozitivních pocitů… přijde mi, že jde o pracovitou a autentickou skupinu, která se nikam agresivně netlačí a radši se věnuje pilování vlastní muziky. Bez zbytečných póz dlouhé roky pracuje na své vizi blackmetalového žánru, kterou se postupem času podařilo přetavit ve vlastní rukopis – hudební i textový. Pergamen možná nejsou tak na očích jako zdánlivě vůdčí formace českého black metalu, ale své místo si našli a nabízejí muziku, jíž nechybí zajímavost i určitá výpovědní hodnota. Podobně poctivých kapel v domácím black metalu zas tolik není.

Dosavadním vrcholem snažení Pergamenu byla trilogie desek „Per somnum“ (2011), „Nuber atra“ (2014) a „Crudus amuera“ (2015), které dokonce vyšly ve sladěném formátu na šířku položené A5 sešitu. Všechny tři nechaly zapomenout na předešlé počiny a právě „Crudus amuera“ se mi s odstupem jeví jako vrchol diskografie Pergamen do té doby.

Zdá se, že po uzavření tříalbového cyklu přichází skrzeva „Spiritual-Paradigma-Kosmos“ začátek nové éry Pergamen a zároveň i konec. Jak lze totiž pochopit z textu na webu skupiny, novinka by dle všeho měla být „poslední kapitolou“. Určitě to bude znít jako klišé, ale je to docela škoda, pokud by Pergamen měli skončit. Na druhou stranu, za hudbou, jakou po sobě zanechali, se nemusejí stydět a prostřednictvím „Spiritual-Paradigma-Kosmos“ se loučí na dobré úrovni.

Oproti „Crudus amuera“ není „Spiritual-Paradigma-Kosmos“ tak agresivní, zároveň ale nejde o tak zatěžkané album jako „Nuber atra“, ani tak hitové jako „Per somnum“. Jako kdyby novinka stála někde na průsečíku všech tří předešlých počinů a jejím vlastním vkladem byla ještě větší melodičnost. Melodie a kytarové vyhrávky nebyly Pergamenu nikdy cizí, ale zdá se mi, že na „Spiritual-Paradigma-Kosmos“ tuto složku vytáhli ještě víc do popředí a nechali ji vyniknout naplno.

Ale proč ne, když se Pergamen stále vyhýbají klišé a kýči, což je nešvar mnohých jiných blackmetalových kapel, které se dost soustředí na melodickou stránku. Pár momentů, které mi subjektivně nelezou úplně do ucha, se najde, kupříkladu mi moc nesedlo intro „Overture“, poklidný závěr „Osamělého zážitku v srdci bouře“ (což ale jinak dobrý song) nebo některé sólové výpady ve „Stezce černého vlka“ (vedle nichž se však i tady najdou dobré nápady). Většina nahrávky je ovšem v pohodě a některé melodické nápady jsou naopak opravdu povedené, nějaký ten zajímavý motiv se najde prakticky v každém songu snad jedině s výjimkou „Overture“, byť i nakonec ani ona není tak špatná, aby se nedala vydržet. Mým osobním favoritem je pátá „Noční zář nad truchlivou propastí“ se dvěma trochu odlišnými polovinami, které ovšem obě nabízejí jedny z nejlepších nápadů na albu.

„Spiritual-Paradigma-Kosmos“ je v jistém smyslu jako samotní Pergamen – na první pohled nepůsobí nijak nápadně, ale když tomu člověk dá šanci, najde kvalitní poctivou práci s velmi solidní životností. Zpočátku mi to tak ani nepřipadalo, ale postupně jsem proposlouchal až k názoru, že i navzdory několika muškám jde o pravděpodobně nejlepší desku Pergamen.