Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 4.10.2018 Label: selfrelease Tracklist: 01. Overture 02. Černé slunce a ohnivé řeky 03. V hlubinách tíha světa pomine 04. Osamělý zážitek v srdci bouře 05. Noční zář nad truchlivou propastí 06. Stezka černého vlka 07. Vize mizantropických scenérií 08. Spiritual-Paradigma-Kosmos Hrací doba: 33:09 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Pergamen

Pergamen je mi veskrze sympatická kapela. Reálná kvalita její tvorby nedosahuje nějakých nadpozemských výšin nebo žánrového stropu, ani se nedotahuje na blackmetalovou špičku, přesto není těžké si tuhle formaci okolo zpěváka a kytaristy Benyho vlastně i oblíbit.

Důvody nejsou nikterak složité. Z počínání Pergamen mám hned několik pozitivních pocitů… přijde mi, že jde o pracovitou a autentickou skupinu, která se nikam agresivně netlačí a radši se věnuje pilování vlastní muziky. Bez zbytečných póz dlouhé roky pracuje na své vizi blackmetalového žánru, kterou se postupem času podařilo přetavit ve vlastní rukopis – hudební i textový. Pergamen možná nejsou tak na očích jako zdánlivě vůdčí formace českého black metalu, ale své místo si našli a nabízejí muziku, jíž nechybí zajímavost i určitá výpovědní hodnota. Podobně poctivých kapel v domácím black metalu zas tolik není.

Dosavadním vrcholem snažení Pergamenu byla trilogie desek „Per somnum“ (2011), „Nuber atra“ (2014) a „Crudus amuera“ (2015), které dokonce vyšly ve sladěném formátu na šířku položené A5 sešitu. Všechny tři nechaly zapomenout na předešlé počiny a právě „Crudus amuera“ se mi s odstupem jeví jako vrchol diskografie Pergamen do té doby.

Zdá se, že po uzavření tříalbového cyklu přichází skrzeva „Spiritual-Paradigma-Kosmos“ začátek nové éry Pergamen a zároveň i konec. Jak lze totiž pochopit z textu na webu skupiny, novinka by dle všeho měla být „poslední kapitolou“. Určitě to bude znít jako klišé, ale je to docela škoda, pokud by Pergamen měli skončit. Na druhou stranu, za hudbou, jakou po sobě zanechali, se nemusejí stydět a prostřednictvím „Spiritual-Paradigma-Kosmos“ se loučí na dobré úrovni.

Oproti „Crudus amuera“ není „Spiritual-Paradigma-Kosmos“ tak agresivní, zároveň ale nejde o tak zatěžkané album jako „Nuber atra“, ani tak hitové jako „Per somnum“. Jako kdyby novinka stála někde na průsečíku všech tří předešlých počinů a jejím vlastním vkladem byla ještě větší melodičnost. Melodie a kytarové vyhrávky nebyly Pergamenu nikdy cizí, ale zdá se mi, že na „Spiritual-Paradigma-Kosmos“ tuto složku vytáhli ještě víc do popředí a nechali ji vyniknout naplno.

Ale proč ne, když se Pergamen stále vyhýbají klišé a kýči, což je nešvar mnohých jiných blackmetalových kapel, které se dost soustředí na melodickou stránku. Pár momentů, které mi subjektivně nelezou úplně do ucha, se najde, kupříkladu mi moc nesedlo intro „Overture“, poklidný závěr „Osamělého zážitku v srdci bouře“ (což ale jinak dobrý song) nebo některé sólové výpady ve „Stezce černého vlka“ (vedle nichž se však i tady najdou dobré nápady). Většina nahrávky je ovšem v pohodě a některé melodické nápady jsou naopak opravdu povedené, nějaký ten zajímavý motiv se najde prakticky v každém songu snad jedině s výjimkou „Overture“, byť i nakonec ani ona není tak špatná, aby se nedala vydržet. Mým osobním favoritem je pátá „Noční zář nad truchlivou propastí“ se dvěma trochu odlišnými polovinami, které ovšem obě nabízejí jedny z nejlepších nápadů na albu.

„Spiritual-Paradigma-Kosmos“ je v jistém smyslu jako samotní Pergamen – na první pohled nepůsobí nijak nápadně, ale když tomu člověk dá šanci, najde kvalitní poctivou práci s velmi solidní životností. Zpočátku mi to tak ani nepřipadalo, ale postupně jsem proposlouchal až k názoru, že i navzdory několika muškám jde o pravděpodobně nejlepší desku Pergamen.

Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: listopad 2015 Label: selfrelease Tracklist: 01. Trůn plovoucí na krvi 02. A propast otevřela své dno 03. Katechismus rouhání 04. Vzkříšení černého plamene 05. Cesta k ojedinělým krásám 06. Krvavý kal 07. Zlomená páteř lidstva 08. Ve vrstvách času 09. Rituální znásilnění hnijících dogmat 10. Na dosah tmavých bran Hrací doba: 33:42 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Pergamen

Pro dnešek bych si trochu netradičně dovolil začít texty. Právě ty se totiž pro Pergamen v posledních letech staly jedním z jejich poznávacích znamení. Lyrická stránka téhle kapely s nese v příjemně svojském provedení a ukazuje, že i  black metalová témata lze uchopit zajímavým způsobem a s pomocí zajímavých obratů a hezké slovní zásoby; zároveň je super, že tahle smečka okolo Benyho zpívá česky, protože tím spíš si pak člověk ty texty užije. V tomto ohledu „Crudus amuera“ zdánlivě vcelku úspěšně navazuje na své dva předchůdce „Per somnum“ a „Nuber atra“, ačkoliv nějakým způsobem mi připadá, že na zmiňovaných dvou starších kouscích to bylo ještě o něco malebnější.

Stejně tak „Crudus amuera“ na své předchůdce navazuje ještě v jedné další věci, díky níž ty tři počiny dohromady tvoří cosi jako volnou trilogii. Tím je zajímavá grafická úprava a zejména balení CD nosiče, který je opětovně připevněn na poslední vnitřní stranu čehosi jako na šířku položeného A5 „sešitu“. S tímto netradičním zpracováním poprvé přišlo „Per somnum“, „Nuber atra“ v tom pokračovalo a „Crudus amuera“ pokračuje taktéž. Jsem docela zvědavý, zdali Pergamen v tomto duchu navážou i s další deskou, anebo již album vydají konvenčnějším způsobem, případně vymyslí nějaké jiné netradiční zpracování.

Nicméně i přes jednotnou podobu všech tří nosičů ta samotná grafická stránka úplně na jedno brdo také není. „Crudus amuera“, což lze prý přeložit jako „Krvavý kal“ (Google Translator mi sice tvrdil něco jiného, ale znáte ten jejich překladač…), je oblečeno do agresivní černo-rudé kombinace barev, již ostatně podporují i sami členové Pergamen, kteří jsou na fotkách zbroceni krví. Tohle ladění se ovšem docela hodí, jelikož odpovídá i vlastní povaze materiálu, jejž si kapela na novinku připravila…

Netvrdil bych, že „Nuber atra“ bylo vyloženě pomalé album, to jistě ne, ale jeho podstatná čas se přece jenom nesla ve středním tempu a byl zde cítit větší důraz na atmosféru. „Crudus amuera“ se v tomto ohledu jeví takřka jako protiklad, jelikož zde Pergamen vsadili především na agresi. To mně osobně ale vůbec nevadí, jelikož téhle kapele to podle mě přece o trochu víc sluší právě v tom rychlejším tempu s občasnými melodickými výjezdy. A přesně v takovém duchu se nese v podstatě celé „Crudus amuera“, což i ve světle střízlivé stopáže o necelých 34 minutách a solidní úrovni materiálu znamená spokojenost.

Jestli měli na něco Pergamen vždy cit, tak je to, nebojím se říct, hitovost – a „Crudus amuera“ to opětovně potvrzuje. Zdánlivě jednotvárné vypalovačky toho totiž v sobě obsahují víc, než by se na první letmý poslech mohlo zdát. Pergamen dokážou písním vtisknout zapamatovatelné motivy, díky nimž jsou jednotlivé kusy mezi sebou hravě rozeznatelné, a tudíž vlastně i zábavné. Kupříkladu hned první čtyři tracky na novince jsou parádní a právě řečené stvrzují. Nicméně abychom si zase rozuměli, neočekávejte od „Crudus amuera“ bezhlavé hoblování, protože (jak už ostatně jednou padlo) Pergamen se nebojí ani melodických výjezdů, čehož může být důkazem třeba výtečné melodické sólo ve druhé „A propast otevřela své dno“.

Naštěstí i druhá půle alba od šestého songu dál dokáže držet laťku a třeba hned „Krvavý kal“ je další „hitovou“ písní s povedeným refrénem. Zcela jistě zábavné jsou i ty další, ať už se namátkou jedná třeba o chytlavou „Ve vrstvách času“ anebo finální „Na dosah tmavých bran“, jež dle mého patří k nejlepším momentům „Crudus amuera“.

Aby ale všechno nebylo úplně dokonalé, přece jenom se zde nachází jedna skladba, bez níž bych se já osobně klidně obešel. Paradoxně se jedná právě o tu, jež má (alespoň předpokládám) mezi ostatními vyčnívat a agresivněji laděné album v jeho polovině osvěžit. V tomto ohledu přítomnost „Cesty k ojedinělým krásám“ beru stejně jako její baladičtější ladění. Jestli se mi na ní něco líbí, rozhodně je to Benyho vokál, který je obecně patřičně „krkavčí“ a útočně ostrý, avšak zrovna v tomhle songu je ještě víc – v dobrém slova smyslu – nemocný. Vůbec mi ale nesedla ústřední výrazná kytarová linka, jež se prolíná celou písničkou a působí na mě skoro až kýčovitě… a dokonce mi do ucha neleze takovým způsobem, až jsem „Cestu k ojedinělým krásám“ při pozdějších posleších začal přeskakovat i navzdory tomu, že její zbylá náplň (už jmenovaný vokál, minimalistický podklad, v závěru i šplouchání vln – jakmile ta melodie zmlkne, je to super) je dobrá.

Naštěstí je tohle asi jediný výraznější nedostatek, jaký jsem na „Crudus amuera“ našel, jinak se jedná o povedenou nahrávku, která mi připadá o něco lepší než minulé „Nuber atra“, asi tak na úrovni „Per somnum“. Je sice pravda, že Pergamen ten black metal nehrají nějak extrémně originálně, ale to jejich podání má, jak se říká, koule a nechybí mu tah na bránu. Je v tom slyšitelná úcta ke staré škole a podzemním pořádkům, aniž by to znělo zpátečnicky nebo zastydle. Jinými slovy – poctivý soudobý black metal. A to také není tak úplně málo.

Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 1.2.2014 Label: selfrelease Tracklist: 01. Do chladných sfér komorní temnoty 02. Astrální kóma 03. Vděk tmám 04. Pohřbeno v šedi 05. Zapálil jsem svíce napuštěné jedem 06. Kde vyhaslé duše tančí verše noci 07. Černý mrak Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Pergamen

Pergamen v tom českém black metalovém rybníčku sice plavou už nějaký ten pátek (byť část této doby pod lehce delším názvem Pergamen Luciferian), ale mezi úplně nejznámější jména na scéně zrovna nepatří. Což jim ovšem nikterak nebrání v tom, aby ve víceméně pravidelných intervalech zásobovali posluchače poctivými a rozhodně ne špatnými deskami. Ta předchozí se jmenovala “Per somnum”, vyšla na sklonku roku 2011 a nyní se objevuje její pokračování s názvem “Nuber atra”…

V jistých ohledech “Nuber atra” vcelku přesně pokračuje v tom, co bylo již na jejím předchůdci. Jedna z těchto věcí je zřejmá hned na první pohled… a opravdu myslím pohled, nikoliv poslech. Stejně jako “Per somnum”, i novinka vychází v podobě netradičního A5 sešitu na šířku a stejně jako posledně, i nyní se jedná o velice pěknou práci, jež je sympatická už jenom svou neotřelostí. Samotná grafika, kterou má opětovně na svědomí český grafický matador Jaromír “Deather” Bezruč, rovněž skvělá, o tom nemá cenu vůbec pochybovat.

Další věcí, v níž jsou “Nuber atra” a “Per somnum” téměř jako jednovaječná dvojčata, je zvuk obou desek. Na novince se rozhodně neděje takový skok, jaký se svého času udál mezi “Per somnum” a jeho předchůdcem “Nechutné divadlo poetického komba Pergamen”, v podstatě se jedná o tentýž sound. Což není negativum, jednoduše to tak je a oběma albům ten zvuk docela sedne, takže proti tomu nic.

Takže to tedy vypadá, že je “Nuber atra” v podstatě jenom kopírkou předešlé nahrávky? Na tuto otázku je velmi jednoduchá odpověď – i přesto, co bylo řešeno výše, v žádném případě ne. Novinka totiž nabízí výraznou změnu co do povahy samotného materiálu a skladeb. Svého času jsem v recenzi na “Per somnum” prohlásil, že Pergamen na tom albu mají vážně dobrý tah na bránu, doslova jsem napsal, že “jedna z nesporných předností ‘Per somnum’ je fakt, že materiál má prostě odpich”. A právě v tomto ohledu je “Nuber atra” jiná, jelikož přináší materiál, který dává přednost spíše střednímu a pomalejšímu tempu. Samozřejmě, asi se ani nemá cenu zmiňovat, že sem tam se objeví i nějaká ta rychlejší pasáž, nicméně jich je o poznání menší množství.

“Nuber atra” je velice silná především v jednom ohledu – je jím sólová kytara, jejíž melodie a vyhrávky jsou prostě takřka ve všech případech naprosto skvělé a vždy skladbu vykopnou směrem kupředu v jejím vývoji a směrem nahoru v zajímavosti. Neobjevují se sice po celou hrací dobu (což je možná i dobře, aspoň se jich posluchač nepřejí), ale i tak jich tam je více než dost, tudíž nemá cenu ukazovat konkrétní příklady, jelikož se objevují v každé písničce hned několikrát. Hodně povedený je taktéž řev hlavního mozku Benyho, jemuž je opět i přes extrémní vokál rozumět naprosto každé slovo, čehož si osobně cením, protože jsou to právě velice neotřelé abstraktní texty v českém jazyce, které patří k jedné z největších zbraní Pergamen.

Hned na začátku Pergamen vytáhnou asi nejméně záživný kus nahrávky, “Do chladných sfér komorní temnoty”, jež nenabízí nic jiného než vcelku obyčejné střídání rychlejšího a pomalého tempa, přičemž v tom pomalém je song poměrně utahaný. Naštěstí hned následující “Astrální kóma” velice rychle vyspraví náladu s několika výtečnými motivy. Parádně funguje jak krátké zvolnění v prostředku, po němž se song začíná rozjíždět zase od nuly, tak i skvěle vygradované finále. Zcela právem jde o jeden ze dvou vrcholů “Nuber atra” – tím druhým je pak titulní “Černý mrak” (“Nuber atra” = “Černý mrak” v latině) v samém závěru desky. Právě tenhle kus je podle mě úplně nejsilnější, má hutnou atmosféru a množství velice povedených nápadů a podobně jako “Astrální kóma” přímo ukázkovým způsobem graduje do působivého konce. Všechny zbylé čtyři písničky jsou rovněž docela povedené a určitě mě baví, i když na vrcholné duo “Astrální kóma” a “Černý mrak” nemají… na druhou stranu, úvodní “Do chladných sfér komorní temnoty” překonávají bez problémů.

Hned v prvním odstavci jsem prohlásil, že Pergamen své posluchače zásobují poctivými deskami – a o “Nuber atra” to zcela jistě platí rovněž. Osobně se přiznám, že mi u téhle kapely sedělo o něco více agresivnější “Per somnum”, přesto nemá cenu pochybovat o tom, že si novinka zaslouží nadprůměrnou známku, protože s výjimkou trochu slabšího rozjezdu v podobě “Do chladných sfér komorní temnoty” se totiž rozhodně jedná o dost povedenou záležitost, v jejímž čele stojí dvě výše zmiňované pecky. Samozřejmě se tu nikdo nebaví o nějakém albu roku, ale i tak rozhodně dobrá věc.