Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 20.7.2017 Label: Library of Hellfire Gods Productions Původní vydání: 1996, Pussy God Records Tracklist: 01. Matache Chavala 02. White Feebleness 03. Unholy Tohu 04. Black to Invisibility 05. Sitra Achra 06. Pope Die! 07. Son of Darkness Hrací doba: 28:12 Odkazy: web / facebook / bandzone K recenzi poskytl: Sorath

Plzeňští Sorath jsou kapelou, která se na scéně pohybuje už strašně dlouho, zdánlivě pomalu odjakživa. Sice už to jsou roky, kdy vydali nějaký nový nosič, ale pořád tu někde jsou, někdy o nich není moc ke slyšení, jindy je to lepší. Člověk je občas vidí někde na koncertě, relativně pravidelně si jich může všímat na plakátech různých akcí, s nadsázkou řečeno jejich existenci pomalu bere jako samozřejmost.

Od posledního alba Sorath již uběhlo tolik roků, že by kapele nejspíš prospělo, kdyby se konečně nadechla k vydání něčeho čerstvého, ale dnes to ten případ ještě není. Nyní jsme se zde totiž sešli k příležitosti znovuvydání jednoho starého počinu. Nahrávka „Matache Chavala“ původně vyšla v roce 1996 na audiokazetě u kultovního labelu Pussy God Records, v jehož čele stál Barbarud Hrom z Maniac Butcher. Ve stejném roce se ten samý materiál objevil – opět v režii Pussy God Records – i jako splitko s dalšími (dnes už) matadory domácího black metalu Unclean – v tomto případě se jednalo o kompaktní disk.

Letos pak „Matache Chavala“ vytáhla opět na světlo firmička Library of Hellfire Gods Productions, která se zaměřuje na vinylová vydání, většinou spíš znovuvydání. Mimo jiné jejich pozornosti neunikli třeba jmenovaní Unclean se svým debutem „Ten, který se vyhýbá světlu“. Limitace elpíčka „Matache Chavala“, jak je u Library of Hellfire Gods ostatně zvykem, činí 150 kopií. Celá nahrávka se vlezla na jednu stranu, zatímco druhá je prázdná, což mi přijde trochu škoda. 28 minut hudby na jednu stranu vinylu je totiž docela hodně, pro maximální využití vlastností nosiče se nedoporučuje víc než nějakých 18 minut na stranu. Nicméně je pravda, že u dvacet roků staré nahrávky, jejíž zvuková kvalita není příliš vysoká (což nemyslím pejorativně), je to do jisté míry asi jedno. Vydání je graficky poměrně strohé, ale dostačující a s ohledem na věk, typ počinu i původní vizuální úpravu (kterou ovšem soudím jen dle fotek, protože původní MC ani CD nemám) vlastně příhodné.

A co hudby týká… asi nejpřesnější bude prohlásit, že ta je poplatná době svého vzniku. Což samozřejmě smysl dává, ale… Asi není třeba hovořit o tom, že mnohé blackmetalové fošny z hloubi devadesátých let ve zkoušce věkem obstály se ctí a dodnes mají silnou atmosféru a dokážou něco sdělit. „Matache Chavala“ k nim tak úplně nepatří. Na téhle půlhodince totiž zub času notně zahlodal, muzika zestárla a dnes již funguje především díky nostalgii a vzpomínkám na jednu specifickou éru black metalu, nikoliv díky nadčasovosti.

To nemusí být úplně špatně, vždyť nostalgie patří k silným faktorům, obzvláště v metalu (ne nutně pouze black metalu). Z hudebního hlediska jde stále o vcelku slušnou záležitost, v níž se dají najít nějaké povedené kytarové vyhrávky a melodie. Tvrdit opak by asi bylo zbytečným přitěžováním, což samozřejmě nemá nikdo zapotřebí. Na druhou stranu je evidentní, že třeba vokály jsou už diplomaticky řečeno úsměvné – nejvíc to mlátí do uší hned při úvodní titulní písni.

Určitě je pravda, že „Matache Chavala“ své místo v kronice českého black metalu má, a jako takové si album vydání na královském asfaltovém nosiči jistě zaslouží. Reedici lze tedy považovat za záslužnou věc, která mnohým jistě učinila radost. Nicméně by asi bylo přehnané uctívat „Matache Chavala“ jako nějaký arci-kult a klanět se mu, jelikož až takhle zásadně dobré to zase není. Objektivně vzato totiž nejde o nic víc než standardní relikt své doby a svého subžánru, tedy normální melodic black z devadesátek, z něhož si sednou na zadek skutečně jen nenapravitelní nostalgici (a recenzenti chválící vše, co dostanou zadarmo, haha). Všichni bychom ale jistě našli hromadu lepších alb stejného druhu.