Země: Belgie / Finsko Žánr: black metal Datum vydání: 19.10.2019 Label: Nuclear War Now! Productions Tracklist: I. Perverted Ceremony 01. Nighermancie 02. In Sin with the Goat 03. Light the Inverted Candles 04. The 7 Liberated Arts II. Witchcraft 05. Diablerie 06. Bewitchment at the Avernus Gate 07. Seventh Sabbath Night Hrací doba: 36:55 Odkazy: –

Splitka jako tohle mám na papíře rád. Perverted Ceremony s Witchcraft vycházejí z podobných kapel a esenci morbidního black metalu interpretují způsobem, který mi je velice sympatický. Na vydání „Nighermancie / Black Candle Invoker“ jsem se těšil i z důvodu, že nabízí přes půl hodiny víceméně exkluzivního materiálu, ale konečný výsledek má značné rezervy.

Belgické Perverted Ceremony a také úzce spřízněné Moenen of Xezbeth jsme tu na webu po zásluze vychválili a první jmenovaní až dosud nešlápli vedle: První dvě dema, full-length „Sabbat of Behezaël“ i dvouskladbový, stejnojmenný dodatek, se prostě povedly a nabídly unikátní náhled na sound starých Beherit, Barathrum a Archgoat. Perverted Ceremony hlavně na dřívějších nahrávkách dovedli spíchnout parádní riffy, a to je aspekt, kterým novinka „Nighermancie“ prostě neoplývá. Čtyři nové skladby (+ intermezzo) sice v ničem neustupují danému vyznění, plus je tu teda pár zajímavých motivů rozestřených všude možně a „In Sin with Goat“ se mi docela pozdává celá, avšak většina materiálu zní, jak splácaná narychlo ve zkušebně, ať mají NWN! co vydat a šmitec. Zaranžované a nazvučené to je dobře, ale to kytarovou bídu nevytrhne. K hudbě Perverted Ceremony se rád a pravidelně vracím, ale mám jasno, že jejich půlku splitu budu v budoucnu ignorovat.

Z OfDoom, Black Feast a nyní z Wichcraft jsem vždy cítil velký potenciál. První dvě kapelní inkarnace sice nebyly nic než parádní vykrádačka Beherit, ale z posledních kazetových nahrávek šlo tušit, že Witchcraft nasáli do svých beherituálních (de)kompozic více vlivů, až to skoro začalo znít svébytně. Ovšem jak naznačují obměny názvu a neustálé přehrávání toho samého na ploše různých demáčů a rehearsals, tak borci asi přešlapují na místě a ztratili na obrátkách. Budu samozřejmě doufat, že ten léta slibovaný, debutový full-length mě uvede v omyl.

Na rozdíl od půlky „Nighermancie“ si ale myslím, že „Black Candle Invoker“ za poslech stojí, už jenom proto, jak zvráceně hnusně a zkurveně Witchcraft zní. Pokud se nemůžete nabažit soundu nejstarších Beherit, Mystifier nebo Abhorer, tak kapelu musíte slyšet, protože tohle, jak už jsem říkal, vážně není jen pouhopouhá adorace „The Oath of Black Blood“. Starší, zde nově nahraná skladba „Diablerie“ je jedním z důkazů, že by Finové skutečně mohli nahrát něco silného a sestávat ono pomyslné dlouhé album z kusů jako je tenhle, možná se nám dostane odpornosti, kterou by šlo postavit naroveň zmíněným kultům zla. Exkluzivní skladby „Bewitchment at the Avernus Gate“ (mezihra jak ze soundtracku k půlstoletí starému hororu) a pomalá „Seventh Sabbath Night“ už nepředstavují nic zvláštního, ale aspoň mě neserou jak příspěvky Perverted Ceremony.

Pokud uctíváte satanistický hnusometal, který hudebně vyobrazuje scény roztahaných dětských střev po kopytem načmáraném pentagramu, tak je tohle splitko samozřejmě povinnost. Ale Perverted Ceremony už nahráli lepší věci a Witchcraft ještě stále nezpečetili svůj potenciál.