Země: Francie Žánr: avantgarde black metal Datum vydání: 29.4.2016 Label: Throatruiner Records Tracklist: 01. Mal du siècle 02. Low Empire 03. Tributes and Oblivions 04. Volition 05. Mineral Tears 06. Oculi Lac 07. Tame the Shapes 08. Eros Culture Hrací doba: 35:40 Odkazy: facebook / bandcamp

S francouzským bincem v podání Plebeian Grandstand jsem se poprvé dostal do kontaktu před dvěma lety, kdy kapela vydala svou druhou dlouhohrající desku „Lowgazers“. Šlo o náročnou blackmetalovou temnotu stojící na chaotickém vyznění a čerpající letmé vlivy i z dalších extrémních žánrů. Tyto vlivy mi ovšem nikdy nepřišly natolik výrazné, aby bylo nutné v souvislosti s Plebeian Grandstand mluvit o mathcoru či powerviolence, jak se často děje (však vono je to napsané na Metal-Archives, tak to všichni vopíšeme jak nic, že jo). To ovšem nemyslím jako výtku vůči samotné skupině. Naopak mě „Lowgazers“ bavilo takovým způsobem, že zanedlouho do mé sbírky z Francie připutoval vinyl i audiokazeta.

„False Highs, True Lows“ nebyla nahrávka, před jejímž vydáním bych nemohl dospat – takové tvrzení by z mojí strany bylo tuze přehnané. Ale docela jsem se těšil, protože pořádný zlo-humus nikdy neodmítnu (oukej, někdy jo, ale to jsou jen výjimky). A nutno dodat, že novinka nezklamala, jelikož Francouzi stále produkují náročnou audio-deviaci, která je určena k ušní inhalaci těm, kdo nespokojí s něčím triviálním a jednoduše stravitelným.

Plebeian Grandstand na novince na první pohled převlékli barevný kabát. Zatímco „Lowgazers“ bylo oblečeno do temné černi a nějakých odstínů šedi (nepočítal jsem ovšem, jestli bych bylo padesát), „False Highs, True Lows“ je ošklivě rudé, přičemž ze základní barvy opětovně vystupuje výrazný symbol. Černá je zlo a temnota, nicméně takto řvavá červená není o nic méně metal – je to agrese, zloba a nenávist. A přesně taková vlastně samotná deska i je. Nekompromisní atak, bez slitování a bez odpočinku.

„False Highs, True Lows“ je bezesporu intenzivní. Přesně tohle slovo celé album vystihuje asi nejlépe. Plebeian Grandstand tvoří konstantní nátlak, v němž se není moc čeho chytit. Chaotická blackmetalová avantgarda posluchače terorizuje po celou dobu, a když náhodou pomine neuspořádaný kytarový bordel, také to není zrovna výhra, protože v takovém případě Francouzi nabídnou stejně trýznivě umíráky jako první půle „Volition“ anebo doslova bahenní „Tame the Shapes“.

Samozřejmě, můžete mi oponovat, že podobným způsobem působilo „Lowgazers“ – a máte pravdu. Jednu změnu ovšem „False Highs, True Lows“ přece jen přináší. Zdá se mi, že je letošní deska ještě čistší (avantgardní) black metal a ty vlivy vnějších žánrů jsou ořezány na minimum. Sem tam se na pár vteřinek ozve kytarová vazba, ale není to nic velkého; ani ledva minutová „Mineral Tears“ není pádným argumentem k tomu, aby šlo hovořit o power electronics. Jsou zde momenty, v nichž lze vycítit stavbu melodií blížící se spíše k post-hardcorovým šablonám; najdou se i pasáže, v nichž nátlak připomene black/hardcore pekla. Nicméně prim hraje jednoznačně blackmetalová avantgarda. A možná i proto je na „False Highs, True Lows“ ještě patrnější vliv Deathspell Omega – jistě, ten zde byl už posledně, ale nyní je to o něco znatelnější.

O tom, zdali se jedno o plus nebo mínus, si již musíte rozhodnout sami, ale já s tím žít dokážu, dokud má vlastní materiál sílu a zvládá to, k čemu byl stvořen – anihilaci. A nutno dodat, že z tohoto ohledu lze Plebeian Grandstand vytýkat jen máloco, jelikož „False Highs, True Lows“ skutečně je fašírka, jak se na podobné záležitosti sluší a patří. Sluší se ovšem dodat, že Plebeian Grandstand nehrají samoúčelný extrém pro extrém a ukazují, že i v takto zvěrských záležitostech je možné si uchovat myšlenku.

Nestravitelnost je (samozřejmě!) vysoká, ale to je snad možno brát automaticky, protože podobné formace si člověk nepouští kvůli hitovým refrénům. Ale je to tak správně – někdo to rád horké a někdo to rád náročné. A patříte-li do druhé jmenované množiny, pak vám skupiny typu Plebeian Grandstand musejí dělat radost. Nejsou-li vám cizí zmiňovaní Deathspell Omega nebo třeba dále The Axis of Perdition, Dodecahedron nebo cokoliv dalšího na tenhle chaotický způsob, tak bych si snad i dovolil tvrdit, že „False Highs, True Lows“ je albem, jaké chcete slyšet. Na vrcholná díla již několikrát jmenovaných krajanů sice Plebeian Grandstand nemají, vysoká kvalita však přítomna rozhodně je.