Aion - Verses of Perdition

Aion – Verses of Perdition

Aion - Verses of Perdition
Země: Švýcarsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 1.5.2015
Label: Goathorned Productions

Tracklist:
01. I
02. II
03. III
04. IV
05. V

Hrací doba: 36:04

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

Skupin se jménem Aion se jen v metalovém světě nachází hned několik. Těmi asi nejznámějšími jsou japonští power metalisté (kteří jsou také asi nejdéle fungující ze všech kapel nosících tento název) nebo dnes již nefunguje gothic metalová formace z Polska. Nicméně ti Aion, o nichž si dnes budeme povídat, jsou dočista jinou kapelou.

Tihle Aion jsou vlastně docela novým jménem na scéně (vznik se datuje do roku 2013) a pocházejí z jižního Švýcarska. A v porovnání s výše zmiňovanými jmenovci také produkují o poznání ostřejší muziku – Švýcaři se totiž našli ve zlém a chorobném black metalu. Přinejmenším tedy jejich letošní debutová deska „Verses of Perdition“, jež je zároveň tím prvním počinem, jaký kdy Aion vydali, se v tomto duchu nese.

Vzhledem k tomu, že „Verses of Perdition“ se skutečně snaží znít takříkajíc „odporně“, což se ostatně v nemalé míře i daří, je možná trochu překvapivá jedna věc. Hlavní hybatel Aion totiž není hybatel, nýbrž hybatelka – ano, zakladatelem a stěžejní postavou skupiny je žena, který vystupuje pod pseudonymem M. V. a která se v Aion stará o všechny strunné nástroje. Do projektu přibrala ještě dva další členy Necrosemen, kde spolu všichni tři hrají, a sice bubeníka Asknta a (zde) zpěváka Ishka. A právě s jejich pomocí posléze vzniklo i první dlouhohrající album.

36minutová hrací doba „Verses of Perdition“ je rozdělena do pěti kapitol, a aby to posluchač náhodou neměl lehčí, než je nezbytně nutné, tak jednotlivé skladby samozřejmě nemají slovní názvy a jsou jen jednoduše ocejchovány odpovídající římskou číslicí. Celou nahrávku otvírá instrumentální plíživá temnota „I“, která se zpočátku nese v duchu čistokrevného dark ambientního šumu, jemuž nechybí takový ten charakteristický pocit, že za oním monotónním mručením je schovaného cosi víc. „I“ postupně graduje vrstvením kvílivé kytary (mluvit o jakémkoliv metalu by však i přes její přítomnost stále bylo hodně nadnesené) a rostoucí hlasitostí dark ambientní složky. Netrpělivý posluchač by možná mohl říct, že víc jak pět a půl minuty je trochu zdlouhavých a jen to „Verses of Perdition“ brzdí v rozletu, nicméně já toho názoru nejsem, protože mně se tyhle věci líbí a „I“ podle mě hodně dobře navnazuje na to, co má přijít vzápětí.

Jenže jestli čekáte, že „II“ ihned začne chrlit zvukovou rakovinu, neděje se tak. I úvodní pasáž druhé skladby je spíše pomalejší a Aion ji opět nechávají narůstat, aby až po téměř minutě a půl vypukl očekávaný black metalový zmar. Švýcaři (naprosto „překvapivě“) hrají takovou tu chaotičtější formu black metalu, nicméně je příjemné, že se nejedná o takovou tu čistou kopírku slavnějších jmen francouzské provenience. Ačkoliv i u Aion jsou kytary značně „zachaosené“ a ten „francouzský“ vliv tu trochu cítit je, v tomhle případě se mi zdá, že ona nepřehlednost primárně plyne z jakési hrubosti a neučesanosti muziky Švýcarů. Tomuhle vyznění určitě ve velké míře napomáhá i absence takových těch nadpozemských melodií, jimiž formace jako Deathspell Omega vládnou, a v neposlední řadě rovněž zastřený nepřátelský sound nahrávky.

Tak či onak, ona hudební forma, jíž se Aion prezentují, patří k těm trochu náročnějším a těm, kdo si myslí, že Cradle of Filth hrají black metal, toho „Verses of Perdition“ asi příliš mnoho neřekne a bude se jevit spíš jen jako špinavý antihudební bordel. Přesto ale Aion v tomhle ranku nepatří k tomu úplně největšímu peklu a trošku zkušenější a otrlejší posluchači se po několika seancích ve společnosti desky dokážou zorientovat a začít vychutnávat patřičně nemocnou atmosférou, na níž „Verses of Perdition“ vlastně stojí především. Nutno ale dodat, že tahle atmosféra a také kvalita úroveň tam jsou slyšet (samozřejmě pokud člověk není na úrovni, kdy mu i Cradle of Filth připadají tvrdí, jak již padlo) již s úvodními poslechy, takže ta chuť oním špinavým labyrintem bloudit dál minimálně v mém případě určitě byla již od počátku.

Aion ve své podstatě nepřicházejí s ničím novým, s ničím, co by tu nebylo již v minulosti, a vlastně by se dalo říct, že stavějí na základech, které položili jiní. Stejně tak lze bez obav říct, že „Verses of Perdition“ rozhodně nepatří na nejvyšší piedestal toho, co bylo v tomto druhu black metalu vytvořeno. Přesto však deska funguje dobře a má co sdělit, takže pokud se vám podobné záležitosti obecně líbí, pak i debut Aion rozhodně stojí za slyšení.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.