 |
| Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: 7.7.2015 Label: Fallen Empire Records / Psychic Violence Records Tracklist: II. Vorde Hrací doba: 37:15 Odkazy Predatory Light: Odkazy Vorde: K recenzi poskytl:
|
Já osobně jsem nikdy nebyl zrovna příznivcem split alb. Jedním z těch důvodů bude jistě i to, že mnohdy jsou tyhle počiny takové… nechci říkat přímo odfláknuté, ale mám prostě takový pocit, že spousta splitek vychází jen proto, aby se něco vydalo, aby ty kapely mohly říct, že mají společný nosič, aby nějaké známější jméno pomohlo se zviditelněním méně proslulým kolegům. A také, co si budeme nalhávat, není žádnou výjimkou, že na takovýchto nosičích končí takový trochu béčkový materiál, jenž se na standardní tvorbu skupiny v rámci dlouhohrající desek jednoduše nechytá. Takových případů už jsem bohužel slyšel nepočítaně.
Na druhou stranu, nemůžu tvrdit, že by neexistovala i kvalitní a velice zajímavá split alba. Má dlouholetá pozorování a naposlouchávání mě sice nutí prohlásit, že takovéhle splity jsou v menšině, ale přece jenom — jsou. A když člověk na nějaký takový narazí, tak je to úplně stejná radost, jako když narazíte na skvělou dlouhohrající desku. Nejenže se lze tímhle způsobem dostat relativně lehce k novým a výborným kapelám, ale také má člověk další nahrávku, k níž se třeba i rád bude vracet. A když na takový případ narazíte tam, kde byste to vůbec nečekali, pak je ta radost o to větší.
Hned zkraje mohu prozradit, že počin, o němž si dnes budeme povídat, patří do té druhé a méně početné skupiny, kdy se jedná o skutečně zajímavý a dle mého skromného názoru i skutečně dobrý split. A aby toho náhodou nebylo málo, je to rovnou onen split překvapivý, protože když jsem si tuhle placku pouštěl poprvé, nečekal jsem od toho nic zvláštního a už vůbec jsem nečekal, že mě tahle záležitost takhle odstřelí…
Na tomto bezejmenném splitu se totiž sešly dvě zámořské black metalové skupiny, jejichž jména mi byla až doposud utajená, nicméně se není čemu divit, jelikož v obou případech se nejedná o nějaké známé smečky. Těmi zdánlivě zkušenějšími jsou Vorde, protože ti mají kromě demíček na kontě i jednu regulérní desku — je eponymní a vyšla na podzim loňského roku. Oproti tomu pro kolegy z Predatory Light je tato nahrávka doposud tím největším, co pustili do světa, jelikož vedle tohoto splitu už jejich diskografie čítá pouze několik málo demo zářezů. Jinými slovy řečeno, konstelace při pohledu zdálky nevypadala nějak zvlášť lákavě – a přesto je to skvělé. Nakonec jenom dobře, že stopáž tohoto počinu dosahuje délky klasické desky a nejedná se o nějakou desetiminutovou jednohubku…
Jako první se slova ujímají Predatory Light, kteří si pro sebe uzmuli něco málo přes 17 minut hrací doby. A právě oni se pro mě stali o kousek zajímavějším účastníkem splitu. Jejich black metal je hodně členitý, vrstevnatý… nechci říkat, že je to vyloženě chaotické, protože to není to správné slovo, ale rozhodně se tomu nedá upřít velká dávka nepřehlednosti. Predatory Light se sunou svými poměrně dlouhými skladbami (7 a půl minuty; bezmála 10 minut) naprosto zkušeně a bez jakéhokoliv škobrtání a daří se jim tvořit opravdu výtečnou tíživou atmosféru. Přestože i bicí, baskytara a zastřený vokál jsou bezesporu zajímavé, tím hlavním, co hudbu Predatory Light táhne kupředu, je absolutně nemocná kytarová práce, díky níž jsem si vzpomněl na šílenosti z dílny Negative Plane. V několika málo chvilkách se zase ozvou mocné melodie, při nichž zpoza rohu vykoukne stín Blut aus Nord.
Nicméně, ani v jednom případě se nejedná o žádné vykrádačky a podání Predatory Light je stále dostatečně svojské a hlavně – působivé. Již jsem jmenoval atmosféru, která je vážně skvělá a natolik silná, že lze ty dva songy poslouchat mnohokrát a opakovaně a stejně se člověk nepřejí. Především druhá „Death Essence“ je síla jako prase. Co si budeme povídat – Predatory Light mě vážně zaujali, získali si mě na svou stranu a jejich další kroky si rozhodně pohlídám.
Kolegové z Vorde zde ovšem nevycházejí jako ti slabší z tohoto důvodu, že by snad jejich produkce byla špatná, nýbrž jen proto, že Predatory Light jsou prostě tak skvělí. Nicméně, i podání Vorde je obecně vzato výtečné a hodně se mi líbí. Obě skupiny od sebe vlastně zas až tak vzdálené nejsou, jelikož i druhá smečka hraje nepřívětivý black metal, kolem něhož se prostírá silná okultní atmosféra. A aby toho nebylo málo – i v tomto případě hraje prim především kytara, jejíž linky jsou vysoce povedené, akorát to provedení Predatory Light je o chlup chorobnější a uhrančivější. Avšak, obě skladby (jež dohromady čítají cca 20 minut) jsou parádní, a i když taková „Seven Forms“ dosahuje téměř 13 minut, rozhodně se stále jedná o poutavý poslech plný výborných nápadů.
Co se mě týče, já tenhle počin mohu jenom doporučit. Jak jsem již vyzradil v úvodu, nejsem zrovna fanouškem splitek, ale tohle konkrétní je regulérně skvělé a rozhodně stojí za to věnovat mu pozornost. Řeknu to upřímně – v předstihu jsem doufal alespoň v průměr, ale obě kapely mě setsakra překvapily, protože i přes nepříliš rozsáhlou diskografii je jejich produkce excelentní, a speciálně Predatory Light mi fakt vytřeli zrak. Velké a hodně příjemné překvapení, k němuž se rád budu vracet i zpětně.
