Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: 17.2.2015 Label: Broken Limbs Recordings Původní vydání: 9.10.2014, selfrelease Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: The Black Birch

Jestli něco Američané Sovereign skutečně nevychytali, tak je to zcela jistě výběr nějakého originálního názvu. Budeme-li se bavit pouze o metalu, všude po světě lze vystopovat rovnou 16 kapel totožného jména (včetně těch našich Sovereign, o nichž se nyní budeme bavit), přičemž hned čtyři smečky z tohoto počtu pocházejí ze Spojených států amerických. Konkrétně tihle Sovereign by podle všeho měli přebývat v Arizoně a drhnou black metal, který je patřičně zlý až za roh a ještě dál. Ostatně, už jen při pohledu na ně je docela zřejmé, že očekávání nějaké sluníčkové muziky na místě asi není.

Co se ovšem nějaké hudební historie týče, není moc o čem povídat, jelikož Sovereign toho za sebou ještě příliš nemají. Hoši loni v říjnu pustili do světa svoji debutovou placku s názvem „Nailing Shut the Sacrosanct Orifice“, která před nedávnem vyšla také v reedici na audiokazetě limitované rovným stem kusů. Inu, pojďme se na to podívat…

Nebudeme to nijak zvlášť protahovat a rovnou prozradím, jak se to s „Nailing Shut the Sacrosanct Orifice“ má. Sovereign hrají zdánlivě velmi dobře – navzdory tomu, že jde o jejich první nahrávku vůbec, jsou v tom nějaké nápady, a i když se Američané velkou část z oněch 45 minut, které jejich album trvá, drží v rychlejším tempu, není to bezhlavá hoblovačka. Kapele nechybí nápady, není problém střídat tempa, občas zatopit pod kotlem nějakou agresí, občas zahustit atmosférou nějakou tou povedenou melodií či vyhrávkou. Všechno se zdá být v naprostém pořádku a také na vysoké úrovni – a opravdu, protože když poslouchám vály jako „Knives Coated in Pitch of Terror“, „Sulfur’s Cross“ či „Bared Teeth of the Fog“, tak mě prostě nenapadá příliš věcí, které by šly desce potažmo samotné skupině vytýkat…

…až na jednu a bohužel poměrně zásadní výjimku. To album je prostě takové suché. Nevím, čím to je, jelikož Sovereign hrají vlastně fakt dobře a po skladatelské stránce v tom kvalita rozhodně je, ale prostě jsem nedokázal se do desky pořádně ponořit, nenašel jsem tam onen pověstný feeling, díky němuž vás muzika stáhne do svých útrob a už nepustí. A rozhodně si nemyslím, že by to bylo tím, že bych byl nepozorný nebo netrpělivý posluchač – naopak, věnoval jsem „Nailing Shut the Sacrosanct Orifice“ vlastně až nadstandardní množství času i pozornosti a vážně jsem se snažil ten počin docenit. Pokud se zaměřím na detaily, nemám proti tomu co říct, protože to zní super. Jako celek mi však album stále ohromným způsobem splývá a nedokázal jsem si z toho příliš odnést. Poslouchá se to v pohodě, ale pod povrchem jsem nebyl schopen nalézt něco, kvůli čemu bych si měl muziku Sovereign skutečně zapamatovat.

Na jednu stranu mě to mrzí, jelikož je u Sovereign patrný potenciál, talent i jistá vize. Abych byl však upřímný, i přes papírově vysokou kvalitu v tom prostě necítím víc než jen lehký nadprůměr. Jsem ovšem schopen si představit, že to na nějakém budoucím počinu bude kulervoucí nejen formálně, ale i pocitově, protože nějaký potenciál tam vážně je.