Země: USA Žánr: noise Datum vydání: 23.8.2019 Label: Sentient Ruin Laboratories / Ignorant Ear Tapes Tracklist: 01. ████████████ [Pt.1] 02. Pope 37 03. ████████████ [Pt.2] 04. Wedding Bells Hrací doba: 61:54 Odkazy: – K recenzi poskytl: Sentient Ruin Laboratories

Poslouchání harsh noisu je jako lízání análu. Rozhodně to není záležitost pro každého, spíš jen pro vymezený okruh labužníků, ale kdo objeví kouzlo téhle praktiky (ať už sexuální či hudební), ten na ni nedá dopustit a povznese se na vyšší stupeň bytí. Což jinými slovy znamená, že pokud si neužíváte rejdění jazykem po řitním věnci (a asi to platí pro lízače i vylizované), asi jen těžko doceníte hudební krásu a jemnou ekvilibristiku romantické kolekce skladeb jako „A Home Beneath the Floorboards“. Anebo tak něco.

Vynecháme tentokrát předehru a půjdeme rovnou lízat prdel diskutovat o desce. „A Home Beneath the Floorboards“ je vysoce extrémní deska, již rozhodně nepobere hned tak někdo. Dokonce bych si dovolil říct, že od téhle zhůvěřilosti utečou i mnozí z těch, kdo jsou zvyklí poslouchat ty největší metalové zběsilosti. Každý malý hlukový Jarda ale ví, že metal ani zdaleka není ta nejextrémnější forma muziky a že ti, kdo chtějí otestovat svoje nervy, by měli zapátrat právě v noisu. Mohli bychom samozřejmě diskutovat o tom, nakolik se dají podobné marasty ještě považovat za hudbu, ale předpokládám, že nebudeme kokoti a budeme chápat, že pojem muzika obsáhne širokou paletu sonických možností, ty extrémní nevyjímaje. Abychom ale učinili hlukovým panicům zadost, můžeme říct, že v noisu hudba přestává být zábavou a stává se výzvou.

V případě „A Home Beneath the Floorboards“ tohle moudro sedí opravdu dokonale, protože na rozdíl od jiných harsh noise zvěrstev bych se nebál produkci Pseudocommando stále nazvat hudbou, definujeme-li hudbu jakožto akustické vyjádření, v němž se nechá najít nějaká myšlenka, smysl a řád (jakkoliv někdy může být řádem i chaos). Harsh noise wall dle takového vnímání zpravidla bývá spíš uměleckou performancí nežli skutečnou hudbou (netvrdím ovšem, že by to mělo být špatně). V agónii „A Home Beneath the Floorboards“ lze ovšem nalézt alespoň stopové množství kompozice a myšlenky, byť není sporu o tom, že pokud tomu tak skutečně je, Pseudocommando onu hudebnost dotahují na tu nejzazší možnou hranici, která už balancuje na hranici s prachobyčejným bordelem.

Chápu, že když si „A Home Beneath the Floorboards“ pustíte a hned od první vteřiny „████████████ [Pt.1]“ se na vás vyvalí proud hluku, tak si nejspíš budete myslet, že v tom hledám (a možná i nacházím) něco, co tam není a snad ani být nemůže. Stejně tak nebude žádná ostuda, pokud někomu přijde nepředstavitelné, že by měl tuto kakofonii poslouchal celou hodinu v kuse, protože přesně tolik „A Home Beneath the Floorboards“ trvá.

Na druhé straně mi však nemůžete popřít, že kupříkladu šestá až osmá minuta „████████████ [Pt.1]“ nebo patnáctá minuta „████████████ [Pt.2]“ nějakou zvrácenou vizi neukrývají. Stejně tak nelze přehlížet, že napříč celou deskou se nachází množství takřka až podprahových zvuků, jako se tomu děje třeba v poslední minutě „████████████ [Pt.1]“. Jistě, obě kratší skladby (?) „Pope 37“ a „Wedding Balls“ jsou přímočařejší, přesto je – přinejmenším pro mě – evidentní, že „A Home Beneath the Floorboards“ má svá skrytá zákoutí, akorát je odhalí jen zasvěceným a nejodvážnějším.

Z určitého úhlu pohledu je ale přesně tohle účelem noisu – nechat se tím proudem hluku pohltit a vytáhnout si z toho něco nevšedního a unikátního, co většině zůstane skryto. Zvládne to asi jen pár jedinců a ještě bych se vůbec nedivil tomu, kdyby si v tom každý z nich našel něco jiného. Určitá magie tomu nicméně nechybí.

O specifičnosti a hudebnosti „A Home Beneath the Floorboards“ nakonec mohu podat ještě jeden důkaz, a sice že jsem schopen obsah alba přirovnat k jinému počinu. Podobně „hlubokého“ noisu není mnoho, ale já můžu s klidným svědomím říct, že kataraze při poslechu Pseudocommando mi připomněla probdělé noci u „Orh Oxtcasavxixtibi“ českého projektu Mhnunrrn.