Země: Kanada Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 17.6.2020 Label: Sepulchral Productions Tracklist: 01. Ouverture 02. Sonne, le glas funèbre 03. Par-delà collines et rivières 04. Flamme hivernale 05. Avant que ne meure la gloire 06. Hymne pour la patrie Hrací doba: 40:43 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Sepulchral Productions

Při pohledu na obálku „Chante, ô flamme de la liberté“ na člověka okamžitě dýchne atmosféra artworků Forteresse – srovnejte třeba s „Récits patriotiques“. Věřte tomu nebo ne, ale nejde o náhodou.

Podobnost Serment a Forteresse ovšem nekončí jen u nálady vizuální stránky nebo podobného fontu v logu kapely. Dokonce ani nekončí u toho, že Serment stejně jako Forteresse patří k zástupcům specifického zvuku atmosférického black metalu z kanadské provincie Quebec. Obě formace jsou propojené také personálně. Serment je totiž novým vedlejším projektem Moribonda, jenž ve Forteresse působí od jejich úplného začátku. Se Serment se Moribond poprvé prezentoval ke konci roku 2019 prostřednictvím instrumentálního demosnímku „Par-delà collines et rivières“, jehož titulní píseň se v upravené verzi objevuje i na dlouhohrající prvotině „Chante, ô flamme de la liberté“.

Vzhledem ke zmíněnému personálnímu propojení asi nepřekvapí ani skutečnost, že obě skupiny mají dost společného po hudební stránce. Serment svým směřováním obecně navazuje na charakteristický sound quebeckých seskupení jako Csejthe, Monarque, Sorcier des glaces, Sombres forêts, Neige et noirceur a samozřejmě i samotných Forteresse. Už jen dle tohoto přirovnání byste měli zhruba tušit, oč na „Chante, ô flamme de la liberté“ půjde.

Serment dle očekávání produkuje chladný atmosférický black metal, který i navzdory svému zalíbení v hudebních vichřicích působí jakousi uklidňující a meditativní aurou. Nějaké klišé sračky o panenské přírodě a zasněžených lesích určitě si už dokážete domyslet sami, na to mě nepotřebujete – tyhle formulace v recenzích rád přenechám jiným.

Přejděme radši ke konkrétnějšímu popisu toho, co se na „Chante, ô flamme de la liberté“ odehrává. Naštěstí se nejedná o žádný extra složitý recept, takže nám to snad nebude činit nějaké velké problémy. Serment sází na monotónní zastřený black metal. Kytary i bicí typicky tvoří jednu homogenní mlhavou stěnu, která prakticky funguje jako základní podhoubí desky. Nad tímhle základem se vznášejí melancholické melodie, někdy kytarové, ale většinu času spíš klávesové.

Daný přístup mně osobně vcelku vyhovuje a mám jej poměrně rád, takže následující soud rozhodně není způsoben tím, že bych nepatřil k cílovce Serment. Myslím si totiž, že „Chante, ô flamme de la liberté“ není žádný velký zázrak. Jde o vcelku fajnovou desku, jež se relativně příjemně poslouchá, takže fandové quebeckého black metalu ji klidně mohou několikrát protočit a pravděpodobně jim to přijde ok. Nic víc než standard ovšem „Chante, ô flamme de la liberté“ nenabízí a bylo by hloupé se tvářit, že realita vypadá jinak. V konečném důsledku se tu totiž bavíme o rozumně udělám lepším průměru.

Někdo by se samozřejmě mohl zeptat, na základě čeho jsem k takovému tvrzení došel, když v rámci daného specifického stylu na „Chante, ô flamme de la liberté“ není nic moc špatně. Já nicméně netvrdím, že tam z formálního hlediska něco špatně je. Pouze mě v tomhle konkrétním případě atmosféra nijak zvlášť nestrhla. Právě ji považuji za to zásadní, takže když si to nesedne a náladotvornost nezamaká na sto procent, jako se tomu děje například u těch stěžejních alb quebecké scény, pak zůstane trochu polovičatý dojem. „Chante, ô flamme de la liberté“ jistě není sračka a těch pár poslechů mě určitě nebolelo, ale zanedlouho na desku zapomenu a už nikdy si ji nebudu potřebovat pustit znovu. Leda tak pro oživení při recenzi na další nahrávku, haha.