Země: Německo Žánr: thrash metal Datum vydání: 22.11.2019 Label: Steamhammer Tracklist: 01. Genesis XIX 02. Down on Your Knees 03. Out of the Frontline Trench 04. Agent Orange (Re-Recorded) 05. Bombenhagel (Live) Hrací doba: 28:43 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp / instagram

Nová dlouhohrající fošna Sodom je zatím v nedohlednu, ale namísto toho nás jejich současná čtyřčlenná sestava zásobuje EPčkami. Takřka přesně rok po vydání prvního z nich, „Partisan“, vyšlo loni na podzim „Out of the Frontline Trench“. Chvíli předtím sice ještě vyplivli „Chosen by the Grace of God“, ale vzhledem k tomu, že se na něm nachází to samé co na zbylých dvou (plus ještě dvě starší skladby nahrané minulou sestavou), zůstává tak zajímavostí pouze předělávka Sacrilege, konkrétně vál „Lifeline“. A co si budem povídat, je to masakr, protože Sodom nejsou žádní neuctivci, a je jasný, že na tom přehrát kurva starý dobrý Sacrilege si dají záležet. Daleko důležitější ale je, jak je to teď s jejich vlastní tvorbou, a právě její nové vzorky jsou na „Out of the Frontline Trench“.

Sodom nyní kromě ústřední postavy Toma Angelrippera tvoří navrátivší se sekerník Frank Blackfire, druhý kytarista Yorck Segatz a Toni Merkel za bicími. Ano, Husky po dvou letech z pracovních důvodů odešel. To se však stalo nedávno, takže všechno na „Out of the Frontline Trench“ ještě namlátil on. Jak už ukázalo EP „Partisan“, Sodom se s novou sestavou vrací zpátky v čase k čistokrevnému teutonic thrash metalu. Tři nové skladby z posledního EP nám nabízejí další porci z tohoto soudku.

„Genesis XIX“, „Down on Your Knees“ i „Out of the Frontline Trench“ se nacházejí ve stejném rozpoložení jako „Partisan“ a „Conflagration“, čímž je tedy směřování Sodom ke špinavějšímu, agresivnějšímu a svým způsobem i primitivnějšímu stylu bez moderních výstřelků zcela zřejmé. Celá zdejší trojička mě baví stejně jako předešlé dvě věci. Tedy baví. Tenhle zvuk pro mě totiž k Sodom tak nějak patří. Jejich poslední řadovky mi nic moc neříkaly a byl jsem rád, když jsem si tam alespoň pár oblíbených kusů našel. Současné vyznění se asi nejvíce snaží přibližovat ke klasice „Persecution Mania“, a to jak skladatelsky, tak zvukově. Podobných kvalit ale samozřejmě nedosahuje.

První „Genesis XIX“ je prozatím nejambicióznější věcí této čtyřčlenné sestavy. Kromě povedeného riffu a úderného refrénu nabídne i zlom s mezihrou, ve které jako když Blackfire pomrkává po „Tired and Red“, ale za následujícího sólování už si zase píseň jede po své ose. Na tento vkusný úvod navazuje hitovější „Down on Your Knees“. Kromě váhavého začátku dokáže své tempo solidně nakopnout a sází na chytlavý refrén a hlavně skvělou dohru po něm, i když dále ve stopáži se těmto dvěma aspektům věnuje možná až příliš. Poslední novinka, titulní „Out of the Frontline Trench“, nabídne třeba vtipné intro, které jako když z kazety s rokem 1982 vypadne. Namísto toho, aby ale následovaly ohavnosti typu „In the Sign of Evil“, opět přijde ke slovu staroškolský kvapík s několika dobrými momenty, především v druhé polovině, což ale rovněž neurazí.

Zbytek EPčka „Out of the Frontline Trench“ tvoří nově nahraný „Agent Orange“ a živý záznam „Bombenhagel“ z roku 2018. V případě „Agent Orange“ mě jako první napadá proč, ale nahrané je to fakt sviňsky dobře a Angelripper zní skvěle, ostatně i jako na všech novinkách. Právě tahle stopa ukáže, že Sodom v nejlepších letech byl prostě někde jinde. Ta síla a energie chybí. Úvodní tři fláky jsou fajn, ale prostě „Agent Orange“ je vole „Agent Orange“. Také zdejší verze „Bombenhagel“ mě mile překvapila. Schlager „Steigerlied“ na závěr je už jen třešničkou na dortu. Živé vystupování nové sestavy ale zatím docela pokulhává; je to jako na houpačce, tady to zní super, ale třeba při poslechu záznamu na YouTube z Rockpalast 2018 nezbývá než kroutit hlavou, jak moc se jim některé kulty podařilo doprasit.

Stále čekám, jak to s tou novou deskou bude. Po další vyměně bubeníka se snad sestava ustálí a bude tak čas na další skládání a nahrávání. Každopádně nynější Sodom mě baví více než jejich předešlá etapa, takže by bylo dobré z toho něco vytěžit. K dokonalosti legendárních alb to má daleko, ale i v nové tvorbě jsou momenty, které dokážou velice příjemně potěšit.