Země: USA Žánr: experimental rock / noise rock Datum vydání: 25.10.2019 Label: Young God Records / Mute Records 01. Hums 02. Annaline 03. The Hanging Man 04. Amnesia 05. Leaving Meaning 06. Sunfucker 07. Cathedrals of Heaven 08. The Nub 09. It’s Coming It’s Real 10. Some New Things 11. What Is This? 12. My Phantom Limb Hrací doba: 93:14 Odkazy: web / facebook / instagram

Krátce po vydání desky „My Father Will Guide Me Up a Rope to the Sky“ asi málokdo čekal, že by resurekce Swans dávala sebevětší smysl. „The Great Annihalator“ a „Soundtracks for the Blind“ se jevily jako ideální epilog pro jeden z nejunikátnějších hudebních projektů vůbec. Na tehdy finálních deskách se snoubily jednotlivé hudební prvky do charakteristické jednoty. Původní primitivitu prodchla neofolkovo-avantgardní instrumentace společně s všeobecně bizarními, ale pro Swans specificky „hezkými“ muzikálními nápady. Vše dohromady nabídlo unikátní hudební jízdu, která labutí tvorbu dodnes primárně definuje.

Návratová „My Father Will Guide Me Up a Rope to the Sky“ ukázala, že Swans stále umí, ale k potenciálu dvou zmíněných desek se nepřiblížila. To se změnilo o dva roky později. V rozmezí následujících čtyř let Swans vypustili pomyslnou trilogii, která posunula předem dokonale kultivované řemeslo ještě o kus dále a pohnula nejen světem muziky, ale vkusem a vnímáním hudby mnoha posluchačů obecně.

„The Seer“, „To Be Kind“ a do značné míry i „The Glowing Man“ jsou definitivním hudebním vyjádřením. Swans zde představují téměř nemožné. Dále rozpínají můlsvou neohraničitelnost. Pro ně nezaměnitelnou no-wave surovost odívají do éterických aranží známých z pozdějších desek. Neortodoxně skáčou mezi dvouminutovými intermezzy do dvacetiminutových instrumentálních meditací, po jejichž frekvencích si posluchač může snadno ujet do jiné dimenze. Vím. Je to klišé. Ale u Swans se dá poměrně snadno tvrdit, že nezprostředkovávají jen hudbu, ale i zkušenost – potvrdí to zejména ti, kteří měli možnost zažít koncert.

Trojice desek uzavřela kapitolu jedné labutí inkarnace. „leaving meaning.“ představuje obměněnou sestavu, která mimo ostatní čítá jména jako Anna Von Hausswolff nebo Ben Frost. Liší se i stopáž, která se z předešlých dvou hodin „zkrátila“ na 90 minut. Skladby samotné také nedosahují gargantuovských délek a většinou se drží okolo deseti minut. Deska je tak stravitelnější. Ne však nutně zábavnější.

Již předešlý „The Glowing Man“ místy působil jako derivát předešlého. S „To Be Kind“ sdílel využitý hudební arzenál. Lišil se zejména větší přímostí, díky které si získal mezi trojicí desek opodstatněné postavení. „leaving meaning.“ působí, že z větší části derivuje derivované. Čerpání není přitom znatelné jen z blízké minulosti, ale i ze starších neofolkově laděných desek a sólového projektu Michaela Giry – Angels of Light. To je zjevné už při prvním poslechu. „The Hanging Man“ zní jako středobod mezi „Screen Shot“ a „Oxygen“ z „To be Kind“. Předchozí „Annaline“ pak jako nezveřejněná skladba ze sentimentálnějších poloh „How I Loved You“ od Angels of Light. Podobných případů je zde více a většina z nich sílu předešlého materiálu výrazně nepřekonává.

To ale neznamená, že by „leaving meaning.“ stálo za nic. Nabízí momenty, které potvrzují, že jde stále o Swans: své, nekompromisní, magické. Skladby jako „Sunfucker“, „The Nub“ nebo „It’s Coming It’s Real“ funkčně komunikují bizarní náboj známý z „The Seer“ a zvládají podobně učarovat i na kratších hracích plochách. Finální „My Phantom Limb“ jde v tomto ohledu ještě dále. Ritualistickou instrumentaci doplňují neurvalé vokální linky podobné těm z dob „Cop“ a „Filth“. Zvrácená kombinace navozuje lynchovskou auru, kterou v minulosti jiným způsobem skvěle evokovala například „Just a Little Boy“ z „To Be Kind“. Podobně, ale ne tak silně působí i „Some New Things“.

Netuším, kolik toho Michael Gira ještě plánuje se Swans vydat. Obávám se ale, že kvalitu třech předchozích desek předčí jen stěží. „leaving meaning.“ je toho dočasným důkazem. Jde o dobré album. To je ale vše. Moc nového toho nenabízí. Spíše recykluje. A i když onen recyklát stále funguje, „The Glowing Man“ by býval podstatně hezčí tečkou za etapou jednoho z nejcharakterističtějších hudebních těles historie.