 |
| Země: Finsko Žánr: symphonic metal Datum vydání: 30.8.2013 Label: earMUSIC Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodncoení: 6/10 Odkazy:
|
Abych vám na úvod nějak přiblížil vztah, který k Tarje chovám – ne, nemám ji rád. Nechci nijak srážet její výkony, to rozhodně ne, ostatně spíš tipuji, že tím, co tu napíšu, pobouřím většinu pravověrných fanoušků Nightwish, kteří stará alba stále chovají v posvátné úctě a mají za to, že je musí bránit do posledního dechu. Ale popravdě řečeno, ještě donedávna jsem Tarju považoval za osobu, od které jsem byl bez úhony ochoten snést možná tak “Wish I Had an Angel”, “Ghost Love Score” a videoklip “Wishmaster” s přepsanými texty, poněvadž všude jinde se její operní hejkání nedalo poslouchat. Ze “starých” Nightwish jsem tak od začátku do konce doposlouchal možná tak “Once” a tím to hasne – přičemž nepočítám, že by se na tom kdy něco změnilo. A v případě sólové dráhy finské pěnice tomu bylo velmi podobně.
Alespoň donedávna, protože aktuální Tarjina deska “Colours in the Dark” mi tak říkajíc poněkud vyrazila dech. Ne tím, že by byla nějak vyloženě úžasná a posadila mě na prdel, ale už jen tím, že jsem tu hodinu a čtvrt dokázal bez uzardění poslouchat a dokonce mi do té hudby její vokál seděl. Za celou dobu poslechu jsem neměl potřebu Tarjin pěvecký projev nahrazovat jakoukoliv jinou ženskou zpěvačkou. Ano, občas mi v některých pasážích přijde přinejmenším úsměvný (pardon, ale z refrénu ve “Victim of Ritual” mi cukají koutky ještě teď, když jej slyším) a ano, občas je přeslazený jako pytel cukrové vaty, ale rozhodně to není nic, co by se nedalo přežít, Tarjin zpěv se mi alespoň tady opravdu líbí, protože když si pustím jakoukoliv desku, kterou dříve nazpívala, tak přes její zpěv prostě nejede vlak. Dost ale o zpěvu, protože ten není jedinou věcí, která se v porovnání s předchozí Tarjinou tvorbou změnila k lepšímu.
Nevím, jestli je to tím, že “My Winter Storm” mi během poměrně krátké doby začalo připadat neuvěřitelně naivní a nedotažené, nebo tím, že jsem k téhle ženské neskutečně kritický, protože ji vážně nemusím. Těžko říct, co je hlavní důvod, přesto mám však dojem, že Tarja konečně došla do stádia, o kterém bych se nebál říct, že určitým způsobem hudebně dospěla. Ne docela, ne úplně, ale když si v hlavně srovnám, co na “My Winter Storm” vyplodila před nějakými šesti lety a co se nachází na aktuální placce, mám dojem, že konečně našla svůj gezicht, kterým se odpoutala jak od současné podoby Nightwish, tak především od té staré (co si budeme povídat, současná kapela směřuje kamsi zcela jinam). Kromě toho mi novinka přijde oproti předchozí tvorbě mnohem více komplexní a soudržná. Směska rocku, metalu a vážné hudby je po skladatelské stránce provázána do jednoho celku mnohem více než na předchozích počinech. Totéž by se dalo říct o atmosféře, která je konzistentnější a snaží se držet pozornost od začátku do konce. Obé je navíc vhodně dokořeněno vlivy z jiných žánrů, obzvláště pomalejší balady jsou místy moc příjemně cítit temněji laděným electrem. Opakem je pak až do soft noisu vyhnaný, chaotický konec “Never Enough”, který mi sice zpočátku přišel poněkud přetažený, avšak po pár posleších jsem jej shledal velmi efektním, čímž skladbu posunul mezi oblíbené kusy na albu. Tohle prostě můžu a popravdě, vůbec bych se nebránil, aby těchto drobností přibývalo.
Bohužel, pokud v něčem album ztrácí, je to zacházení s atmosférou. Tarja se místy má ještě co učit, protože dojmy z alba mám občas podobné jako kolega pode mnou, ačkoliv to nevidím tak skepticky – hlavním tahounem jsou svižnější, případně epicky rozmáchlé skladby, které místy o několik délek předhánějí pomalé balady, jež sází spíše na zasněnou atmosféru. Nejsou sice vyloženě špatné, přesto takové “Mystique Voyage” nebo “Darkness” pořád něco chybí, abych je mohl zařadit hned vedle “Victim of Ritual” nebo po bok skvělé dvojice “Deliverance” a “Neverlight”, a nikoli až za ně. Mimochodem, zmíněná dvojice skladeb skvěle graduje do velkého finále a mohla by být skvělou tečkou alba… kdyby pozitivní pocit nebyl zabit naprosto nic neříkající baladou “Until Silence”, která je mi vyloženě proti srsti. Ani následující “Medusa” už nemá co nabídnout, a to jak po skladatelské stránce, tak ani atmosférou. Dokázal bych si představit situaci, kdy by tyhle dvě nešťastné skladby někdo vyškrtl (snad kdokoliv, kdo má trochu hudebního sluchu a soudnosti), neb jde o třináct minut vyložené nudy, která snad ani nemá jiný účel než srážet celkové hodnocení o několik drahocenných půlbodů níže.
“Colours in the Dark” zdaleka není takový průser, jaký jsem očekával. I přes kritiku v předchozím odstavci se dá většina alba překousnout bez problémů a co víc, velká většinu poslechu příjemně ubíhá, obzvlášť když člověk cestuje na delší vzdálenosti. Jediný vyložený průser je tak až samotný závěr, věřím však, že na rozdíl ode mě nebude dělat zástupu obdivovatelek a obdivovatelů nějaký problém album doposlouchat, a pochopím, pokud se mnou nebudou souhlasit. Verdikt se možná může zdát vlažný a zcela určitě by se našli lidi, kteří by hodnotili osmičkou a výše, přesto je podle mě naprosto adekvátní.
Další názory:
Ono by se mohlo zdát, že hodnocení 5,5/10 je pro takovéhle album hodně nespravedlivé a ona je to svým způsobem i pravda, protože “Colours in the Dark” ve svém jádru není úplně špatné, ale má několik poměrně velkých neduhů, které jej táhnou dolů tak moc, že výš prostě jít nemohu. Nějaký velký zázrak to není, ale poslouchá se to úplně bez problému a některé písničky jsou fakt docela povedené, třeba “Never Enough” nebo hlavně “Deliverance”, v níž se objeví pár až překvapivě dobrých momentů, vlastně ani taková “Victim of Ritual” mi nevadí, byť ten refrén mi přijde pořád trochu vtipný. Jenže na druhou stranu deska obsahuje i fakt blbou vatu, především pomalé kýčovité balady jsou vážně zvratky. Osobně podobné patetické hnusy od srdce nesnáším, takže mi to strašně vadí. S tím se trochu pojí i další věc – přestřelená délka. Přijde mi, že na tohle nadávám poslední dobou čím dál tím častěji, ale nemůžu si pomoct, jednoduše nechápu, proč jsou hudebníci přesvědčeni, že musí točit desky hodinové a delší, když prostě nemají na to, aby takovou dobu utáhli (a že to zvládne vážně málokdo). “Colours in the Dark” je toho nádherným příkladem – kdyby ten počin trval cca 40 minut a nebyly na něm ty pomalé uchcávačky, s naprostým přehledem bych mu dal minimálně 7 bodů, možná klidně i o něco víc. Ale když je na tom CDčku 20 minut fakt zbytečných, některé songy jsou tak sladké, že se skoro nedají poslouchat, a ty opravdu dobré nápady jsou rozmělněné nezáživnou omáčkou, tak výš prostě jít nemohu. Možná si někdo řekne, že je to třeba až moc přísné, ale například ta přepálená délka mi vadí tak moc, až to pro mě z “Colours in the Dark” činí v podstatě neposlouchatelnou záležitost. Méně je holt někdy více…
H.
Podobné články
16.4.2015 Nightwish – Endless Forms Most Beautiful Recenze
4.11.2012 Wintersun – Time I Recenze
9.9.2013 Turisas – Turisas2013 Recenze
4.9.2010 Apocalyptica – 7th Symphony Recenze
28.12.2011 Nightwish – Imaginaerum Recenze
31.7.2014 Timo Tolkki’s Avalon – Angels of the Apocalypse Recenze
Proboha, vy jste úplně zakomplexovaní ignorati!! Škoda slov na Vás.
Uf, tak toto jsou opravdu recenze za všechny drobný! Ono dávat hodnotit Tarjino album někomu, komu vadí balady, s kterými vždy pracovala, případně zpěvačka sama je dost na pováženou. Neříkám, že recenze musí být vždy pozitivní, ale možná by jí měli dělat lidi, kteří mají k danému žánru určitý vztah- viz. časopis Spark, kde si každý hraje na svém písečku. Proč tady na CITD píše recenzi někdo, kdo tu ženskou pomalu nemůže vystát, nechápu… Mimochodem- rrrr v refrénu VOR je naprosto originální, ale klidně se tomu můžete smát až do Vánoc- aspoň budete dlouho živi, a napíšete ohromné množství dalších úžasných recenzí na své neoblíbené interprety 8-)
Tak tohle je jako kdybych já hodnotil new album ReVampu Wild Card, když nesnášim Floor Jansen …
Příště prosím recenze od někoho, kdo je objektivní a ne, že se hned na začátku přizná, že Tarju nemá rád … Tohle album si zalouží minimálně 8.0 a je konkurence schopné albu Imaginaerum od NW.
Nemůžu mluvit za kolegy a “Colours in the Dark jsem ani neslyšel, takže se k tomu nebudu vyjadřovat, každopádně na recenzi “Wild Card” od ReVamp se můžeš těšit už brzo :-)
P.S. – za článek půl hvězdičky ;)
Reaguju na všechny najednou…
To, že začínat recenzi tím, že člověk nemá daného interpreta rád, je hovadina, jsem kolegovi říkal i já, ale on se k tomu (snad) vyjádří sám. Co se týče těch balad, což bylo myšleno asi na mě… že s nima někdo pracuje delší dobu, přece neznamená, že tím pádem je to automaticky dobrý a hlavně dobrý pro všechno – někomu se to líbí, někomu ne, co je na tom. Že to rve na každý album přece není argument k tomu, aby to člověk chválil, když mu to přijde jako hovadina.
Že by měl alba hodnotit jen ten, kdo ten žánr žere, je blbost. To člověk nemůže poslouchat a říct názor i na věc, ze který si na prdel nesednul?
Co se týče Sparku… zrovna ten bych jako příklad toho, jak se mají dělat recenze, fakt nedával, ale rozvádět to nebudu.
Jinak autor recenze sice napsal, že Tarju nemá rád, ale kdybyste si to pořádně přečetli, tak on to album chválí – i když to zrovna není jeho oblíbenkyně, tak uznal, že konkrétně tahle deska ho překvapila a líbí se mu. A 6,5 je rozhodně slušný a nadprůměrný hodnocení. Proč já jsem dal 5,5, to jsem myslím taky vysvětlil dostatečně… samo o sobě je to v podstatě dobrý, ale jako celek to album prostě nefunguje, což je pro mě zásadní problém. Jestli to je na 8? Věc názoru…
P.S.: Rvát tvrdý “R” do jazyka, ve kterym nic takovýho neexistuje, je fakt originalita jak stehno. Podobně to zpívá každá druhá lokální kapela, jejíž zpěvák neumí anglicky. Tady to měl asi bejt jakože uměleckej záměr, ale je to děs, takže se tomu rádi zasmějeme…
Pochopitelně, žánr žrát nemusí, ale je jasný, že pokud ten žánr nemá rád, tak recenze zcela logicky moc pozitivní nebude. Je to něco jako bych já psala recenzi na nějaký brutal metalový album, nebo opačně na B. Spears. Názor na recenze ve Sparku je asi rozdílný, přesto jsem se tam nikdy nesetkala s takhle bezduchou, a řekla bych až negativně zaměřenou, ubohostí. A to dokonce ani v případě, že ten někdo kritizoval mé oblíbené interprety. Vždy to mělo a má úrověň a smysl. V tomhle se tady ještě máte hodně co učit.
Zas tak logický to není… já taky obecně nemám rád metalcore, ale už jsem napsal nejednu recenzi na metalcorovou desku, která se mi hodně líbila a hodnocení šlo vysoko.
Od Sparku se co učit nemáme a ani nechceme, ale o tom fakt nehodlám diskutovat.
tak sorry, ale songy na tomhle albu do sebe zapadaji a pokud by jsi to album pořádně pochopil tak by ti došlo, že všechny ty songy maji společný tema – Colours in the Dark …, jenže to prostě ten, kdo tyhle interprety u kterejch si album musí poslechnout minimálně 5x, aby album pochopil nikdy zřejmě nepochopí …, pak je těžký hodnotit, když poslechneš jednou a nevíš která bije :-|
chtěl bych se opravit – chybí tam slovíčko neposlouchá – tj. —– “jenže to prostě ten, kdo tyhle interprety u kterejch si album musí poslechnout minimálně 5x, aby album pochopil neposlouchá nikdy zřejmě nepochopí …”
Sorry chlape, ale to album jsem před recenzí slyšel rozhodně víc než desetkrát, než jsem tu recenzi psal a ano, za svým názorem si stojím. A zrovna Colours in the Dark není kdovíjak nepochopitelná deska, jak řekl kolega, myslím, že poslouchám na pochopení mnohem náročnější věci. Nehledě na to, že umění je vždycky o tom, že si v tom člověk najde to svoje dle svý obrazotvornosti a fantasie – a když na tom nevidím vůbec nic zajímavýho sebevíc se snažím a nutím se k tomu, tak v tom pro mě prostě nic není a je mi vcelku šumák, že ostatní v tom vidí geniální dílo nebo třeba vzkaz pro mimozemšťany :) Můžu posoudit, jak je to zahraný, jestli jsou v tom chyby, pokud si jich všimnu (což by pro takový jméno bylo faux pas jak hrom), kvalitu zvuku a pár dalších měřitelných věcí, ale ona přidaná hodnota je už prostě na každým a objektivně se posoudit nedá. Ostatně, kdyby ano, tak už se nebavíme o umění, že jo…
že se tady vůbec o tom přeme, každej má rád jinou hudbu a podle mě je prostě špatně, když hodnotí někdo hudbu, kterou nemá rád a naopak i kdo ji miluje – je to pak zaujatý a řikej si co chceš, ale je to tak – podvědomě prostě vždycky ten člověk buď přidá nebo ubere a ani si to neuvědomuje ;), navíc jak jsi psal – ty tam nic nevidíš, ostatní třeba ano a tak je fakt kravina se tu hádat, s recenzí ve většině nesouhlasím, ale to už asi vyplynulo z mých reakcí, nicméně někdo s tím třeba souhlasit bude
To, že se mi na tom něco nelíbí, neznamená, že jsem album nepochopil. Fakt si myslíš, že by tu někdo psal hodnocení nebo dokonce recenze po jednom poslechu? Zářezy na pažbě jsem si fakt nedělal, ale těch poslechů bylo určitě víc než jenom pět…
Jen poznámka pod čarou… ta tvoje opravená věta zní, jako kdyby Tarja měla hrát něco extrémně složitýho nebo nepochopitelnýho, což si při vší úctě myslím, že fakt není pravda. Já i autor recenze běžně posloucháme mnohem náročnější věci, takže to rozhodně není o tom, že bychom intelektuálně nebyli schopný docenit metafyzickou podstatu týhle desky.
ne to jsi pochopil špatně, já neříkám, že je to složitá hudba, ale to, že to neni hudba, kterou pochopíš po prvním poslechu, musíš se do toho zaposlouchat a párkrát projet :), to jsi mě vážně špatně pochopil
V tom případě to nechápu, jelikož přesně to jsme udělali. Vždyť by byla blbost někam veřejně věšet recenzi, aniž by to člověk pořádně naposlouchal a vstřebal.
Co se týče toho druhýho komentáře… na jednu stranu máš pravdu, ale na druhou stranu, když album recenzuje někdo, komu je ta hudba úplně volná (tj. ani jí nesnáší, ani nemiluje), tak to mi taky nepřijde úplně košer. Navíc recenze nikdy nebude úplně objektivní, ať jí bude psát kdokoliv na cokoliv, pořád je to jenom jeden názor, nic víc. A že někdo s tou recenzí nesouhlasí – třeba jako ty v tomhle případě – to je samozřejmě taky úplně v pořádku, však by to i bylo o ničem, kdyby všichni se vším souhlasili, a navíc se to aspoň v diskuzi trochu hejbe :)
konečně smířlivé komentáře :)
Co se týče začátku, bylo mi jasný, že to není úplně košer a bylo mi jasný, že tim nejspíš naseru spoustu Tarjaholiků tim, kdovíjak to není objektivní. Nicméně mi to přijde úplně stejný jako kdyby tu recenzi psal někdo, kdo od Tarji žere nekriticky naprosto všechno, co kdy tahle ženská vydala.
Do receze jsem šel s tím, že si deska šanci zaslouží a nebudu to krátkozrace zatracovat hned zkraje, jakkoli Tarju jako personu fakt nemusím. Dobře, asi jsem to nemusel dát čtenářům tak sežrat, nebo jsem tenhle prostej fakt mohl dát víc najevo, ale nejsem tak zaslepenej záští, abych se přes to neodkázal přenést, ostatně pořád se hodnotí hudba a ne sympatie, jakkoliv můžou být nevalný. Jestli je pro někoho album na 8/10 je fakt věc názoru. Já bych třeba hodnotil klidně o bod výš, pokud by tam nebyly poslední dvě skladby, který mi přijdou vyloženě plytký a dojem zbytku alba docela sráží, poněvadž to se mi samo o sobě hodně líbí. Krom toho, 6,5/10 je pořád jeden a půl bodu nad průměrem, jestli se nepletu.
Mimochodem s názorem, že tahle deska může směle konkurovat Imaginaeriu souhlasím. Protože tomu albu bych dal možná tak 5/10, i proto, že mi tohle album přijde mnohem trvanlivější a sem tam ho protočím, poněvač až na ten nešťastnej závěr mě tohle album fakt baví baví. Jen bych tam našel věci, který bych si dokázal představit jinak (a pro mě osobně i líp, ač to je věc názoru), o nic víc nejde.
Btw, kde jsi četla, že žánr nemusím? :) Já třeba dřív na takových kapelách sám ujížděl docela dost, jen prostě ne na NW, ale třeba na Epice, na Dragonland (ač ti nemají ženskou vokalistku) a dalších kapelách, jejichž alba si občas pustím ještě dneska, když na to je nálada, chuť a konstelace hvězd. Tak mi prosím necpi do úst něco, co jsem nikde nenapsal ^^
A co se týče Sparku, kolega to docela pěkně vystihl za mě…
Medusa že je “plytká” ? :D, ne to fakt asi nebudeme rozebírat :D, spíš bych tak hodnotil Darkness, kde neni ani pořádnej refrén, což musim uznat i já …
Ladame, je to jen recenze a nejde tu o život. Nechápu proč se autorům snažíš za každou cenu vnutit, že ta deska je dobrá.
vždyť je vše ok :D, s adminama jsme se už rozumně shodli a ukončili debatu a teďka ty musíš přijít a zbytečně rejt do vosího hnízda :D, achjo …
Odvaha se recenzentovi upřít nedá, poslouchat album interpreta, kterého nemám rád, 10x za sebou…..klobouk dolů :-) Já bych to nedala, faktem však zůstává, že je tím Tvůj úsudek značně ovlivněn . To tak prostě je. A k tomu Rrrr, nejsem si jistá, že by to znělo lépe, kdyby to vyzpívala jak se to vyslovuje, ale můžete to zkusit pánové 8-)
Samozřejmě, že to je negativně ovlivněná recenze, to si jen pánové nechtějí přiznat :-D Ale dobře- subjektivní názor je každého věc. Nicméně hlášky typu “že se to její operní hejkání nedalo poslouchat” by asi v recenzích zaznít neměly.
Ono to “Rrrr” v úvodní písni je asi to nejlepší, co tam za daných okolností mohla použít, aby to neznělo blbě. A ono to nezní blbě, jen mi podobný trylky vždycky přišly trochu úsměvný, nic víc :)
Tak jasně, že se Prdův názor na zpěvačku do recenze promítnul, vždyť o tom se nikdo nehádá a nikdo netvrdil, že to tak není. Na druhou stranu, sice prohlásil, že jí obecně nemá moc rád, ale ve výsledku to album přece pořád pochválil, uznal jeho kvality a dal slušný hodnocení (a s tím, že kdyby byl podle jeho názoru povedenější závěr, šel by číselně ještě výš)… vždyť to je svým způsobem větší pochvala, než kdyby to napsal nějakej šílenej fanboy, co by nasolil 10/10 jen proto, že je to Tarja, ať by to znělo jakkoliv…
Čímž netvrdím, že samotná ta recenze je dokonalá, při vší úctě ke kolegovi si myslím, že už napsal i lepší (myšleno co do kvality textu, ne že něco někde víc vychválil), a je tam pár věcí, který bych třeba já taky nenapsal… například jak už jsem řekl výš, rozhodně bych recenzi na Tarju nezačínal větou, že Tarju nesnáším :)
Tehle blog mam rád a myslel jsem si, že jste celkem profesionálové, ale začít recenzi tim, že tu napíšeš že Tarju nemáš je docela dost mizerný, to pak tu recenzi člověk ani nemusí číst. A taky nechápu, proč tu v komentářích lítá pojem “Wild Card”. To s tim něják souvisí?
To s tím začátkem jsem Atreidovi říkal taky, ale stál si za tím. Album Revamp se řeší asi proto, že je to podobnej žánr a hlavně obě zpěvačky (Tarja i Floor Jansen) zpívaly u Nightwish…
No já bych řekl, že žánr rozhodně stejný nemají, ale nechci tu vyvolávat hádky. Fakt prosím příště na tyhle recenze female fronted symphonic metalu vyberte někoho kdo se v tom pohybuje a má k tomu nějáký vztah. Já nejsem Tarjin fanatický fanoušek. Předchozí dvě alba nemusim, ale tomuhle bych dal opravdu 8-9/10, protože je to obrovský skok dopředu a songy jsou opravdu (až na ten předposlední a tu pitomou mezihru v Lucid Dreameru) kvalitní. Ale řikám – jinak nic proti tyhle stránce, mam ji rád.
Tak ono je to tak vždycky, že se snažím dávat recenze lidem, kterým to něco říká a minimálně ten žánr poslouchají. Konkrétně ale tady u Tarji… no, upřímně, nikdo to prostě nechtěl, jedině Prd teoreticky, kdyby se toho nikdo jinej neujal. Takže to bylo buď nedělat recenzi vůbec, nebo to dát jemu, tak jsem to nakonec nechal jemu :) Ale aspoň že zbytek obsahu stránky se líbí víc :)