Země: Indie Žánr: black / death metal Datum vydání: 3.11.2017 Label: Iron Bonehead Productions Tracklist: 01. Hyper-Spatial Mandala of Intuitive Latencies 02. The Prognosticators of Trans-Yuggothian Meta-Reasoning 03. Radicalized Matrikavyeda Operation: Militarized Cosmogrids Destabilization (Heralding Absolute Contraction) 04. Cyberserking Strategic Kalpa-Terminator (Advanced Acausality Increment Mechanism) 05. Transcranial Ka’abatronic Stimulation Collapse 06. Intra-Dimensional Vessel of Were-Robotics, N-Logics and Assorted Lattice Intelligences 07. Meontological Marga of Misanthropic Computation & Extensive Backwards Physics 08. Imperial Cyanide Voltigeurs (Quantum Threshold Leapers of Hatha-Sorcery) 09. Dismal Ramification of Metamathematical Marmas and Sandhi Hrací doba: 38:57 Odkazy: facebook / bandcamp

Nebudu hrát machra (ani googlovat) a rovnou napíšu, že metalových kapel z Indie moc neznám. Pamatuju, že na Brutal Assaultu minimálně jednou hrála jakási kinder metalová srandabanda Demonic Resurrection, narazil jsem odtamtud i na nějaký slušný death metal, ale asi se o nic převratného nejednalo, když si z názvu vybavuju pouze slovíčko plague. A tak první indická kapela, které věnuji svou pozornost, jsou Tetragrammacide. První demo „Tetragrammacidal Orations“ žádná pecka nebyla, prostě bordel ve stylu Nyogtheablisz, Intolitarian, víc jsem v tom neslyšel. Ale mocné překvapení na mě čekalo s „Typhonian Wormholes: Indecipherable Anti-Structural Formulæs“, které sice zvukově bylo furt extrém jako prase, ale pozorný posluchač už mohl pod bolestivým závojem audiochaosu dokonce vcelku snadno identifikovat riffy. A ruku na srdce, ty nebyly vůbec marné, kór když byly podpořeny opravdu účinným a extrémním bubnováním. Tehdy jsem si začal od Tetragrammacide hodně slibovat, protože ultranásilí na hranici poslouchatelnosti dokázali podložit solidním obsahem a to není v ranku bestiálního BM/war metalu vždy obvyklé, hehe.

Indové spojili síly se Sadistem z ruských SS-18 (doporučuji) a dalších kapel, ze kterých bych vypíchnul třeba rovněž indické Jyotiṣavedāṅga, kteří znějí, jako by se spářili Darkspace s Nyogthaeblisz. Nevím, jak vlastně mezi Indií a Ruskem probíhá spolupráce, Sadist zde nahrál kytary a zařídil mix s masteringem, ale předpokládám, že Uragnostic Eliminator skládání a kytaru samotnou zcela neopustil, i když zde se věnoval čistě bicím. A jak tedy „Primal Incinerators of Moral Matrix“ zní?

Přátelé, Tetragrammacide vyměkli! Ale přesto nahráli jednu z nejextrémnějších metalových desek letošního roku, haha. Produkce je srozumitelná a posluchač nemá po dvaceti minutách pocit pálení v uších, jak se mohlo stát třeba u dřívějšího EP. Ale i tak se Tetragrammacide podařilo umíchat dostatečně surovou tsunami zvuku, která stvořené násilí výborně podtrhuje. Hudba samozřejmě stále vychází z bestiálních black/grindových klasik jako Revenge nebo Conqueror a Nyogthaeblisz už pánové nepřipomínají hlukem, ale hbitým riffováním. Dalo by se říci, že celkově se jedná spíše o víceméně klasický, byť velenásilný black/death, který mi místy evokuje třeba Arkhon Infaustus. To třeba díky ultra-rychlým sypačkám a pár nervním kytarovým motivům (třeba obyčejný „tapping“ do sýpky a co to udělá).

Grindová esence je patrná taky, i když mnohem méně než u dalších jihoasijských extrémistů jako třeba Kapala, Genocide Shrines nebo Konflict. Nápor „Primal Incinerators of Moral Matrix“ by mohl až připomínat legendární „Putrefaction in Process“ nizozemských Last Days of Humanity, i když pár citelných rozdílů by se tady našlo. Jak jsem třeba zmínil, jdou tu slyšet riffy, šroťák nemá onen typický „ping“, vokalista frázuje a agresivně chroptí, žádné zeefektované grcačky. A co víc! Tetragrammacide tvoří regulérní skladby, které lze od sebe díky rozeznat nejen díky výrazným riffům, ale i kvůli jisté kompoziční variabilitě. Srovnání s Last Days of Humanity se teď tím pádem může zdát trochu nešťastné a já se rovnou přiznám, že tu je pouze pro případ, kdyby nějaký slabší kousek namítal, že „Primal Incinerators of Moral Matrix“ je pouze bordel. Není.

Mé výhrady k debutu Tetragrammacide jsou jen minimální, uvítal bych jen větší extrém, protože vím, že zvukově, vokálně i instrumentálně by šlo zajít ještě o kus dál. Nebo lépe řečeno, věřím, že kapela na to má. Bubeník by si například nemusel při blástech tak často dávat „pauzy“ a nejvíce bych uvítal více „pošahaných“ riffů, disharmonií a podobně. Ale to jsou fakt jen detaily, protože Tetragrammacide letos s přehledem válcují všechny rádoby extrémní kapely. „Primal Incinerators of Moral Matrix“ lze vzhledem k lyrické náplni alba brát jako znamení, že převibrování do pekelných oktáv a konečná sklizeň lidské DNA a duší jinodimenzionálními entitami a robodlaky pod taktovkou hrůzných ufobožstev je asi za dveřmi.