Archiv štítku: Tetragrammacide

Tsalal / Tetragrammacide – Pact of Eschatological Islamic Spiritual Ordeal

Tsalal / Tetragrammacide - Pact of Eschatological Islamic Spiritual Ordeal

Země: Indie / Kanada
Žánr: black / death metal / noise
Datum vydání: 11.6.2020
Label: Iron Bonehead Productions

Tracklist:
I. Tsalal
01. Intro to the Apocalypse / Atop the Pile of Thirty False Prophets / Outro to the Proclamation

II. Tetragrammacide
02. The Post-Qayamatic Reciter of Reversed Shahada (Dom iblis rex machina)

Hrací doba: 14:39 (05:57 / 08:42)

Odkazy Tsalal:

Odkazy Tetragrammacide:
facebook / bandcamp

Tetragrammacide a Tsalal na společné nahrávce – to je prakticky dream team pro každého fandu zkurveně prasáckého black / noise bordelu. Když jsem se o vydání desetipalce „Pact of Eschatological Islamic Spiritual Ordeal“ dozvěděl, upřímně mi tahle zpráva udělala radost a na výsledek jsem se těšil. Než se dostaneme k vlastnímu splitu, pokusím se vysvětlit důvody, proč se mi tahle kombinace zdá tak lákavá.

Tsalal považuji za neprávem přehlíženou záležitost. Bezejmenný debut, který vyšel původně na audiokazetě v roce 2012 a později pod názvem „ללַצָ“ také na vinylu, je fakt maso. Kámasútrový obal pod sebou ukrývá zběsilý a šílený chlívek, který se formálně dotýká metalu, ale pocitově díky své zvrhlosti spadá spíš pod noise. Zkrátka vytříbená delikatesa pro každého labužníka. Na nový materiál Tsalal se čekalo dlouho a mlčení prolomil až loňský demosnímek „The Haze“, který se objevil dost nenápadně. „Pact of Eschatological Islamic Spiritual Ordeal“ asi zaujme pozornost vícera posluchačů.

O Tetragrammacide se snad nijak obšírně rozepisovat nemusím. Jejich akustický teror stojí kurva za to. Opět se nejedná o záležitost pro slabší povahy a fanoušky píčovin jako třeba melodie, ale choré mozky si na jejich doposud jediné desce „Primal Incinerators of Moral Matrix“ nebo ještě extrémnějších dřívějších počinech jistě smlsly. Pokud se mezi vámi najde nějaký příznivec agrese a brutálního blástění, jenž Tetragrammacide doposud neslyšel, měl by si doplnit vzdělání.

Je evidentní, že hudebně k sobě takové dva extrémy pasují stejně jak anální kolík do prdele. Podobně není problém vidět ani určitou mimohudební souvislost. Jádro Tetragrammacide pochází z Indie, na niž debut Tsalal (kteří jinak pocházejí z Kanady) odkazuje svou grafikou i některý atmo-samply, které při troše snahy můžete zpoza toho bince vytáhnout.

Navzdory papírovým předpokladům však „Pact of Eschatological Islamic Spiritual Ordeal“ žádná velká pecka bohužel není.

Nahrávku otvírají Tsalal, jejichž skladba se pro mě stala velikým zklamáním. Vlastní song z každého kraje lemují noisové pokusy „Intro to the Apocalypse“ a „Outro to the Proclamation“. Jedná se o nejlepší části celé stopy. Stěžejní obsah „Atop the Pile of Thirty False Prophets“ je docela sračka.

Transcendentální hlukový zážitek z „ללַצָ“ tohle nepřipomíná ani v nejmenším. Pryč je i ortodoxní lo-fi BM orientace „The Haze“. „Atop the Pile of Thirty False Prophets“ zní spíš jako demáč nějakého ledva průměrného grindového výplachu, která má vyšší ambice, ale k jejich naplnění mu chybí schopnosti. Srozumitelnější sound naneštěstí ukazuje, že Tsalal bez akustického extrému nijak zajímaví nejsou, a případný požitek alespoň z nějaké nasypané tuposti splachuje do hajzlu neskutečně špatný vokál. Upřímně, tohle falešné grco-řvaní zní spíš jako trolling.

Tetragrammacide se svojí bezmála devítiminutovou palbou „The Post-Qayamatic Reciter of Reversed Shahada (Dom iblis rex machina)“ naštěstí spravují náladu a alespoň oni si nedělají ostudu. Skupina zde navazuje na cestu vytyčenou již na „Primal Incinerators of Moral Matrix“ a „Typhonian Wormholes: Indecipherable Anti-Structural Formulæ“, tedy v balancování mezi zběsilým black / death metalem a zajímavým komponováním. Tetragrammacide ukazují, že i ve skutečně extrémním ranku se pořád dá praktikovat nějaké skladatelství a lze nabízet i silné a zajímavé nápady. Podobné kapely se dost často spoléhají jen na sílu svého zvuku a projevu, ale Tetragrammacide za bordel nepotřebují schovávat neumětelství. V jejich případě je zvukový extrém prostředkem k vyššímu celku, nikoliv cílem. A toho si cením.

Resumé nemůže být jasnější. Tetragrammacide„The Post-Qayamatic Reciter of Reversed Shahada (Dom iblis rex machina)“ splnili očekávání a opět servírují výbornou záležitost. Zato Tsalal„Intro to the Apocalypse / Atop the Pile of Thirty False Prophets / Outro to the Proclamation“ udělali exkluzivní fail. Snad půjde jen o ojedinělý výstřelek a příště to zas bude mít grády, protože jestli by se Kanaďané i do budoucna vydali cestou podobných mrdek, mrzelo by mě to fest.


Tetragrammacide – Primal Incinerators of Moral Matrix

Tetragrammacide - Primal Incinerators of Moral Matrix

Země: Indie
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 3.11.2017
Label: Iron Bonehead Productions

Tracklist:
01. Hyper-Spatial Mandala of Intuitive Latencies
02. The Prognosticators of Trans-Yuggothian Meta-Reasoning
03. Radicalized Matrikavyeda Operation: Militarized Cosmogrids Destabilization (Heralding Absolute Contraction)
04. Cyberserking Strategic Kalpa-Terminator (Advanced Acausality Increment Mechanism)
05. Transcranial Ka’abatronic Stimulation Collapse
06. Intra-Dimensional Vessel of Were-Robotics, N-Logics and Assorted Lattice Intelligences
07. Meontological Marga of Misanthropic Computation & Extensive Backwards Physics
08. Imperial Cyanide Voltigeurs (Quantum Threshold Leapers of Hatha-Sorcery)
09. Dismal Ramification of Metamathematical Marmas and Sandhi

Hrací doba: 38:57

Odkazy:
facebook / bandcamp

Nebudu hrát machra (ani googlovat) a rovnou napíšu, že metalových kapel z Indie moc neznám. Pamatuju, že na Brutal Assaultu minimálně jednou hrála jakási kinder metalová srandabanda Demonic Resurrection, narazil jsem odtamtud i na nějaký slušný death metal, ale asi se o nic převratného nejednalo, když si z názvu vybavuju pouze slovíčko plague. A tak první indická kapela, které věnuji svou pozornost, jsou Tetragrammacide. První demo „Tetragrammacidal Orations“ žádná pecka nebyla, prostě bordel ve stylu Nyogtheablisz, Intolitarian, víc jsem v tom neslyšel. Ale mocné překvapení na mě čekalo s „Typhonian Wormholes: Indecipherable Anti-Structural Formulæs“, které sice zvukově bylo furt extrém jako prase, ale pozorný posluchač už mohl pod bolestivým závojem audiochaosu dokonce vcelku snadno identifikovat riffy. A ruku na srdce, ty nebyly vůbec marné, kór když byly podpořeny opravdu účinným a extrémním bubnováním. Tehdy jsem si začal od Tetragrammacide hodně slibovat, protože ultranásilí na hranici poslouchatelnosti dokázali podložit solidním obsahem a to není v ranku bestiálního BM/war metalu vždy obvyklé, hehe.

Indové spojili síly se Sadistem z ruských SS-18 (doporučuji) a dalších kapel, ze kterých bych vypíchnul třeba rovněž indické Jyotiṣavedāṅga, kteří znějí, jako by se spářili DarkspaceNyogthaeblisz. Nevím, jak vlastně mezi Indií a Ruskem probíhá spolupráce, Sadist zde nahrál kytary a zařídil mix s masteringem, ale předpokládám, že Uragnostic Eliminator skládání a kytaru samotnou zcela neopustil, i když zde se věnoval čistě bicím. A jak tedy „Primal Incinerators of Moral Matrix“ zní?

Přátelé, Tetragrammacide vyměkli! Ale přesto nahráli jednu z nejextrémnějších metalových desek letošního roku, haha. Produkce je srozumitelná a posluchač nemá po dvaceti minutách pocit pálení v uších, jak se mohlo stát třeba u dřívějšího EP. Ale i tak se Tetragrammacide podařilo umíchat dostatečně surovou tsunami zvuku, která stvořené násilí výborně podtrhuje. Hudba samozřejmě stále vychází z bestiálních black/grindových klasik jako Revenge nebo Conqueror a Nyogthaeblisz už pánové nepřipomínají hlukem, ale hbitým riffováním. Dalo by se říci, že celkově se jedná spíše o víceméně klasický, byť velenásilný black/death, který mi místy evokuje třeba Arkhon Infaustus. To třeba díky ultra-rychlým sypačkám a pár nervním kytarovým motivům (třeba obyčejný „tapping“ do sýpky a co to udělá).

Grindová esence je patrná taky, i když mnohem méně než u dalších jihoasijských extrémistů jako třeba Kapala, Genocide Shrines nebo Konflict. Nápor „Primal Incinerators of Moral Matrix“ by mohl až připomínat legendární „Putrefaction in Process“ nizozemských Last Days of Humanity, i když pár citelných rozdílů by se tady našlo. Jak jsem třeba zmínil, jdou tu slyšet riffy, šroťák nemá onen typický „ping“, vokalista frázuje a agresivně chroptí, žádné zeefektované grcačky. A co víc! Tetragrammacide tvoří regulérní skladby, které lze od sebe díky rozeznat nejen díky výrazným riffům, ale i kvůli jisté kompoziční variabilitě. Srovnání s Last Days of Humanity se teď tím pádem může zdát trochu nešťastné a já se rovnou přiznám, že tu je pouze pro případ, kdyby nějaký slabší kousek namítal, že „Primal Incinerators of Moral Matrix“ je pouze bordel. Není.

Tetragrammacide

Mé výhrady k debutu Tetragrammacide jsou jen minimální, uvítal bych jen větší extrém, protože vím, že zvukově, vokálně i instrumentálně by šlo zajít ještě o kus dál. Nebo lépe řečeno, věřím, že kapela na to má. Bubeník by si například nemusel při blástech tak často dávat „pauzy“ a nejvíce bych uvítal více „pošahaných“ riffů, disharmonií a podobně. Ale to jsou fakt jen detaily, protože Tetragrammacide letos s přehledem válcují všechny rádoby extrémní kapely. „Primal Incinerators of Moral Matrix“ lze vzhledem k lyrické náplni alba brát jako znamení, že převibrování do pekelných oktáv a konečná sklizeň lidské DNA a duší jinodimenzionálními entitami a robodlaky pod taktovkou hrůzných ufobožstev je asi za dveřmi.


Redakční eintopf – listopad 2017

Converge – The Dusk in Us
Nejočekávanější deska měsíce:
Converge – The Dusk in Us


H.:
1. (Dolch) – III: Songs of Happiness… Words of Praise
2. Sortilegia – Sulphurous Temple
3. Aosoth – V: The Inside Scriptures

Zajus:
1. Converge – The Dusk in Us
2. Adimiron – Et liber eris

Onotius:
1. Blaze of Perdition – Conscious Darkness
2. Converge – The Dusk in Us
3. Merkabah – Million Miles

Metacyclosynchrotron:
1. Aosoth – V: The Inside Scriptures
2. Tetragrammacide – Primal Incinerators of Moral Matrix
3. Blaze of Perdition – Conscious Darkness

Cnuk:
1. Converge – The Dusk in Us
2. Electric Wizard – Wizard Bloody Wizard

Mythago:
1. Electric Wizard – Wizard Bloody Wizard
2. Shining – Fiende

H.

H.:

V listopadu není o čem. Hned na prvním místě se nachází obrovsky silný hráč. Jak bych mohl hlasovat pro něco jiného než novou nahrávku (Dolch)? Minialbum „III: Songs of Happiness… Words of Praise“ už sice hraju nějakou dobu, protože jsem to jak správná novinářská kurva dostal předem, ale oficiální datum vydání je až 10. listopadu a tahle mimořádná kapela si speciální vypíchnutí rozhodně zaslouží.

I na druhém místě se ovšem nachází obrovsky silný hráč. Sortilegia je v koncertním podobě regulérní černá magie, ale i ve studiové formě mě tahle kanadská dvojice vysoce baví. Debutová deska „Arcane Death Ritual“ byla bravurní, takže od jejího pokračování „Sulphurous Temple“ neočekávám nic menšího než další syrový skvost.

I na třetím místě se ovšem nachází obrovsky silný hráč. Aosoth dle mého skromného názoru s každým dalším albem rostou a třeba předcházející „IV: An Arrow in Heart“ byl manifestem moderního black metalu nejvyšších kvalit. Jestli se podaří úroveň posunout ještě o kousek dál? Uff, už jen z té představy se člověku sbíhají sliny! Jsem si přinejmenším jistý, že „V: The Inside Scriptures“ zklamání nebude. Na to jsou Aosoth až příliš dobří.

Zajus

Zajus:

Posledních několik měsíců bylo co se nových alb týče nečekaně nabitých (byť zpětně mohu říci, že většina očekávání naplněna nebyla). Je proto příjemnou změnou, že v listopadu nevyjde vlastně nic moc zajímavého a já tak budu mít čas dohánět, co jsem za poslední čtvrtrok nestihl. Alespoň dva kousky jsem však vybral a minimálně jeden z nich asi nikoho nepřekvapí. Converge možná nepatří do desítky mých nejoblíbenějších kapel, to však nemění nic na tom, že hudbu tvoří výtečnou. Converge se navíc v posledních letech ukázali ve vrcholné formě, což nedávno potvrdilo i EP „I Can Tell You About Pain“. „The Dusk in Us“ je tak zaslouženě mou nejočekávanější deskou listopadu.

Jméno Adimiron asi mnohým z vás nic neřekne, před třemi lety se mi však dostalo do rukou jejich album „Timelapse“, a ačkoli jsem se k němu už dobrý rok nevrátil, mám na něj velice dobré vzpomínky. Od „Et liber eris“ tedy očekávám přinejmenším to samé – solidní moderně střižený death metal. Listopad bude měsíc posluchačsky nenáročný.

Onotius

Onotius:

Během listopadu jistě neopomenu řádně pročistit uši špinavým hardcorem/mathcorem v podání Converge a jejich nastávající novinky „The Dusk in Us“. Každá jejich deska je trochu jiná, a přitom řízný fundament je stále tentýž, jaký máme rádi. A věřím, že novinka nebude výjimkou a nabídne přinejmenším solidní materiál. Dále rozhodně neopomenu okoštovat nové Merkabah, za jejichž objevení patří mé díky redakčním kolegům. Jejich „Moloch“ je šťavnatý instrumentální avantgardní jazz metal, který určitě potěší fandy starších Kayo Dot a vlastně jakýchkoliv saxofonových úchyláren. První příčku, již jsem tak trochu prozradil už v koncertním eintopfu, s klidným svědomím přenechám nové desce Blaze of Perdition vycházející hned třetího.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

S prvním místem listopadového eintopfu není třeba váhat, protože s Aosoth jsem si užil tolik zajímavých hudebních až nadsmyslových zážitků jako jen s několika málo dalšími. Udrží-li pětka úroveň posledních titulů, tak věřím, že přibude minimálně jeden navíc. A pokud Aosoth laťku ještě pozvednou? Ohó, tak to mě možná z té hudby už konečně jebne!

Tetragrammacide začínali jen jako nevýrazný noise/BM bordel ve stylu raných Nyogthaeblisz, ale poslední EP „Typhonian Wormholes“ a ukázky z nové desky „Primal Incinerators of Moral Matrix“ nasvědčují, že by Indové mohli stvořit nahrávku, o které se bude v extrémním metalovém undergroundu ještě dlouho mluvit. Což asi nebude případ polských Blaze of Perdition, jimž stigma kopírky Watain jen tak někdo neodpáře, ale už poslední album „Near Death Revelations“ vykročilo v zajímavé svojské sféry a novinka „Conscious Darkness“ v nastoleném trendu evidentně pokračuje. Jsem zvědav, a to nejen kvůli koncertu Poláků v Ostravě.

Blaze of Perdition

Cnuk

Cnuk:

Želízkem v ohni pro nadcházející měsíc je pro mě rozhodně novinka „The Dusk in Us“ od Converge. Dostal jsem se k nim díky poslední, už pět let staré nahrávce, „All We Love We Leave Behind“, kterou bez delšího váhání považuji za jednu z těch úplně nejlepších desek tohoto století a nepřekvapivě také tedy za nejlepší počin těchto Američanů. To je úctyhodný výkon, vzpomeneme-li na fakt, že existují už dlouhých 27 let.

Pozice „The Dusk in Us“ není rozhodně jednoduchá, na druhou stranu, Converge platí za stabilní kapelu, co se kvality alb týče, takže dosáhnutí nastavené laťky není nemožné. Vlastně jim v tom i docela věřím.

Další novinkou, na niž se těším, je „Wizard Bloody Wizard“ od Electric Wizard. Musím přiznat, že nejraději mám jejich starší období, ze kterého se čarodějové vymanili s albem „Witchcult Today“ a nabrali trochu jiný směr. Ten není nijak špatný, jen už tolik nepoutá moji pozornost. Na posledních studiovkách se i tak vždy objevilo pár pecek, které mě opravdu bavily, tak doufám, že podobně tomu bude i nyní.

Mythago

Mythago:

Listopad je hodně, hodně, hodně slabým měsícem a vybrat desky, na které se alespoň náznakem těším, pro mě bylo bojem. Takže jen stručně.

První místo u mě nakonec vyhrávají Electric Wizard a jejich novinka „Wizard Bloody Wizard“. Reference víc než jasná, hudba bude snad alespoň z poloviny tak kvalitní, ačkoli z vypuštěné „See You in Hell“ mám pocity dosti rozporuplné. Slova Juse Osborna – „Ta nejjednodušší a nejneandrtálštější skladba vůbec.“ – ji vystihují docela přesně a já nevím jestli je to dobře, nebo špatně. Každopádně doufám, že zbytek bude zajímavější.

Druhým a posledním jménem na seznamu jsou Švédi Shining. I když jejich hudbu preferuji určitě víc než Electric Wizard, na EP o jedné vlastní skladbě a jednom coveru se prostě zas tak těšit nedá. Ale co už člověk nadělá, když všechny další desky tohohle měsíce jdou zcela mimo mě…

Converge


Tetragrammacide: EP vyjde na podzim

Indičtí black / death metalisté Tetragrammacide vydají své debutové EP (předchází mu jen demosnímek z loňského roku) 2. října. Stane se tak pod značkou Iron Bonehead Productions v případě LP verze a pod značkou Behold Barbarity v případě MC edice. EP se jmenuje „Typhonian Wormholes: Indecipherable Anti-Structural Formulæ“, jeho přebal najdete tady, tracklist následuje:

01. Intro 02. Paramilitant Entropic Initiation 03. Intricate Acosmic Engineering 04. Interlude 05. Extra-Terroristical Chaosophic Intelligence 06. Eructation of Anti-Existential Consciousness 07. Outro