Poláci pozvolna chystají nové album „The Harrowing of Hearts“ a také se brzy vypraví na turné s Bölzer, Dødheimsgard a Matterhorn. Tam budou prodávat nový sedmipalec „Transmutation of Sins“, který na jedné straně nabídne titulní novou skladbu a na straně druhé cover The Fields of Nephilim – „Moonchild“. Sedmipalců bude 500 kusů (300 černých, 100 čirých, 100 modrých). Zmiňované turné Void Dancers MMXIX se zastaví nejblíže v Bratislavě 29. listopadu nebo v polském Krakově o den později na FOAD festu.
Archiv štítku: Blaze of Perdition
Koncertní eintopf – listopad 2019
 |
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez:
|
H.:
Tak dlouho jsem pindal, že u nás Mayhem strašně dlouho nehráli v klubu a jezdí jenom na Brutal Assault, až se to konečně zlomilo. Legendární norské neznabohy jsem v klubu ještě neviděl, takže určitě půjdu – ostatně se prozatím jedná o jediný listopadový koncert, na nějž už mám lupení, takže mě to asi nemine.
Za pozornost budou určitě stát i zámořští zvrhlíci Profanatica. Kapela zde v poslední době hrála hned několikrát, takže kdo chtěl vidět, ten už asi viděl, přesto se nejedná o něco, co bychom zde měli ignorovat. Čili kdo chce zlo, ať valí v příslušný den na Sedmičku.
Zmíním Deströyer 666 a spol., protože to je super kapela a vždycky, když jsem ji viděl živě, tak to byla kurevsky dobrá hoblovačka. Nicméně odpadnutí Dead Congregation fakt krutě zabolelo. Kór když byli nahrazeni Hour of Penance, což je pro mě úplně nudná kapela, která mě pranic nezajímá. Kombo Deströyer 666 + Dead Congregation by za hřích fakt stálo, ale takhle asi vynechám protože samotnou partu okolo K.K. Warsluta jsem viděl už několikrát.
Metacyclosynchrotron:
Brazilští nestoři Vulcano objíždí Evropu v listopadu a kulťáci z Nifelheim zase v prosinci (společně s At the Gates). Důležité ale je, že se obě kapely exkluzivně sejdou 23. 11. v pražském klubu Chmelnice za doprovodu Asgard a Decision to Hate. Co dodat, bude (ultra) metal.
Ten bez debat koluje i v žilách Malokarpatan, Vircolac, Goatcraft a Sacrilegia, kteří rovněž objíždí Evropu a tuzemský fanoušek si může dokonce vybrat, zda se vypraví do Prahy (22. 11.), Bratislavy (24. 11.) anebo třeba i do slezských Gliwic na festival Black Winter (21. – 22.), kde se navíc zastaví Profanatica, Demonomancy (rovněž na turné a 21. v Praze) plus Azarath a zmiňovaní Vulcano. Všechno prověřené kapely, co stojí za vidění. Jen si vybrat.
Fanoušci špinavého, sirnatého zlometalu v listopadu zkrátka nepřijdou, ale akcí je teď pokokot a do třetice vybírám Dødheimsgard v Bratislavě. Na jejich koncert v Praze s Hetroertzen a Troll před šesti roky vzpomínám jako na povedenější. DHG předvedli parádní průřez tvorbou a Vicotnik s Aldrahnem byli kouzelní. Tentokrát to sice bude bez druhého jmenovaného vokalisty, ale poté, co jsem slyšel Vicotnikův parádní výkon na debutu Dold Vorde Ens Navn, si myslím, že to utáhne s přehledem i sám. Dále zahrají Bölzer, Blaze of Perdition a Matterhorn, což by mohlo být taky fajn, na vrcholu soupisky jsou ovšem uvedení Harakiri for the Sky, o čemž si myslím své…
Cnuk:
Z listopadových akcí mám zakoupený lupen na Tropical Fuck Storm. Tito Australané patří do stáje Flightless Erica Moora z King Gizzard and the Lizard Wizard a jsou podobně divní. Možná ještě více. Jejich obě řadovky jsou povedené, a přestože nemohu tvrdit, že bych je vyloženě žral, jsou natolik působivé a lákavé, že mám chuť to zažít i naživo, protože právě to by mohl být ten finální krůček k jejich absolutnímu docenění. Stát se ale může, že to bude přesně naopak. Podpořit je přijedou RVG. Neznám, stejně jako prostory Café V lese, kde se to celé bude dít. Tenhle večer zkrátka bude ve znamení překvapení.
Dále mě láká koncert Malokarapatan a Vircolac. Prvně jmenování živě umí, o tom jsem se již sám přesvědčil, avšak Vircolac jsem ještě neviděl. Neznám je příliš dlouho, ale jejich letošní placka „Masque“ mi vryla ten jejich death/black metal do hlavy dost hluboko. Navíc nejde pouze o tyto dvě kapely, přidají se také Goatcraft a Sacrilegia, což už je docela dost solidní muziky na jeden večer v Underdogs’.
Dantez:
„Daemon“ od Mayhem překvapil a jeho převedení do živé show by mohlo být více než zajímavé. To rozhodně přidalo pražskému vystoupení na atraktivitě i navzdory tomu, že support zrovna za moc nestojí. Minimálně pražským a okolním bych listopadovou zastávku evropského turné určitě doporučil.
Ti, kteří rádi křepčí do svižných rytmů darkwave, by si neměli ujít koncert tureckých She Past Way, kteří se dva dny před brněnskou zastávkou objeví i v pražské kasárně Karlín. Těm, kteří preferují temno v pomalejší a subtilnější podobě, nejlépe v konturách Lynche a Badalamentiho pak avizuji vystoupení jazz-noirových Böhren & der Club of Gore.
ETEF 2019 oznamuje BLAZE OF PERDITION a NERVOCHAOS & start třetí vlny předprodeje
Druhá vlna vstupenek je vyprodána! Jsme potěšeni velkým zájmem o ETEF a děkujeme všem za dosavadní podporu. Nyní startuje třetí vlna předprodeje, vstupenka na celý festival je k dispozici za 590 Kč.
Minule jsme představili melodické kapely (SSOGE a DARK ANGELS), nyní tady máme temnotu, černotu a smrt – přední zástupce polské blackmetalové scény a v Evropě dobře známé vyslance jihoamerické deathmetalové školy.
Polská metalová scéna je neobyčejně silná a mezi její výstavní položky bezesporu patří i BLAZE OF PERDITION. Kapela prakticky existuje patnáct let, během kterých ji potkaly i smutné věci, ale dokázala se z nich oklepat a následně vydat dvě excelentní desky – jak „Near Death Revelations“, tak „Conscious Darkness“ jsou klenoty na poli černého umění. Kapela ctí zákony žánru, které šperkují potemnělé atmosférické pasáže a kvílivé kytarové melodie. Muzikanti často přicházejí s nečekanými zvraty a zohýbanými riffy, které jejich fanoušci kvitují s nadšením. Nesporných kvalit BOP si ostatně všiml i slovutný label Metal Blade Records, pod kterým vyjde připravovaná nová deska „The Harrowing of Hearts“.
Déle než dvacet let se undergroundem protloukají NERVOCHAOS. Brazilci se v Evropě i v Česku objevují poměrně často a dokázali si zde vybudovat poměrně silné renomé dané hlavně přístupem k věci. Podobně jako další kapely z regionu sázejí hlavně na nespoutanou energii, s níž předkládají typický jihoamerický death metal, který není ani příliš technický, ani příliš brutální, v případě NERVOCHAOS je pak dochucený oldschool thrashmetalovým kořením. Jejich show je živelná, lehce zašpiněná a podaná s velkou dávkou entuziasmu.
ENTER THE ETERNAL FIRE FEST se uskuteční 19.-20. 7. 2019 ve Volyni (areál koupaliště) v jižních Čechách.
Dosud potvrzené kapely:
AETERNUS (norwegian dark metal, Norsko)
ENTHRONED (black metal, Belgie)
BLAZE OF PERDITION (black metal, Polsko)
ULTRA-VIOLENCE (thrash metal, Itálie)
THE STONE (black metal, Srbsko)
NERVOCHAOS (death metal, Brazílie)
MURDER (black/thrash metal, Srbsko)
MARTYRIUM (melodic black metal, Malta)
BOUND TO PREVAIL (death metal, Malta)
DEBUSTROL (thrash metal, Česko)
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY (folk/doom metal, Česko)
YTIVARG (grind/black, Česko)
BOHEMYST (bohemian dark metal, Česko)
DEPTHS ABOVE (black/dark metal, Česko)
DARK ANGELS (dark/doom metal, Česko)
+ další kapely ještě doplníme
Vstupenky v třetí předprodejní vlně za cenu 590 Kč můžete objednávat na e-mailu info@etef.cz. Počet lístků je omezený, pokud chcete stihnout koupi za tuto výhodnou cenu, neváhejte. Díky za přízeň!
http://etef.cz/
https://www.facebook.com/events/283986225790941/
ETEF = (old school metal + přívětivé prostředí prvorepublikového koupaliště + rodinná přátelská atmosféra + levné občerstvení /pivo 25 Kč/ + stanování zdarma přímo v areálu + parkování zdarma max. pět minut pěšky) = zábava pro metalové tradicionalisty!
[tisková zpráva]
Blaze of Perdition – Conscious Darkness
 |
|
Země: Polsko Tracklist: Hrací doba: 43:03 K recenzi poskytl:
|
Blaze of Perdition se na blackmetalové scéně uvedli jakožto následovníci odkazu Watain. Což je asi nálepka, jakou se jim u mnohých posluchačů nepodaří zbavit, byť je evidentní, že se o to polská formace se svými posledními počiny začala vydatně snažit. Již minulé „Near Death Revelations“, které bylo prvním dlouhohrajícím počinem skupiny po autonehodě z roku 2013, při níž zemřel baskytarista 23 a po níž je zpěvák Sonneillon dodnes upoután na vozík, naznačilo, že hudební ambice Blaze of Perdition budou směřovat výš. Bez dalších okolků lze říct, že letošní novinka „Conscious Darkness“ v nastoleném trendu pokračuje.
Již na „Near Death Revelations“ ovládly prostor skladby delšího rázu mezi cca sedmi až devíti minutami s jedním výstřelkem nad jedenáct minut. „Conscious Darkness“ si zachovává podobnou strukturu, akorát počet stop snižuje na čtyři a počet výletů do dvouciferné minutáže zvyšuje na dvě, přičemž v tom druhém případě si Blaze of Perdition sáhli na čtvrthodinovou hranici.
Všechno tedy na první pohled vypadá nadějně a zdá se, že právě „Conscious Darkness“ by pro Blaze of Perdition mělo být tou deskou, jež dokončí krok započatý na minulém albu a překlene kapelu do nové éry znamenající chytřejší pojetí blackmetalového žánru. Jakkoliv ovšem byly karty rozdány zajímavě, z výsledné podoby „Conscious Darkness“ nemám ten pocit, že by se Blaze of Perdition jeho prostřednictvím dokázali vytáhnout na roveň stylovým elitám.
Samo o sobě „Conscious Darkness“ špatné album rozhodně není. Nutno uznat, že je složeno s evidentním rozmyslem i jasně danou vizí, zahrané je parádně a po všech stránkách je ošetřené, jak se sluší a patří. A přesto všechno mám dojem, jako kdyby tu pořád cosi scházelo, jako kdyby ambice Blaze of Perdition byly vyšší, než jsou jejich kompoziční schopnosti. Ať jsem se snažil sebevíc, nenašel jsem v tom nic víc než další nahrávku, která se dle obecného směřování blackmetalové scény posledních let snaží vzývat ďábla mozkem a elitářstvím namísto někdejších animálních pudů a posedlosti. Skutečné hloubky a poblouznění hudební magií jsem zde ovšem nenalezl.
Za jedinou píseň, která se dokázala alespoň nějakým způsobem zarýt pod kůži a vyvolat něco víc než jen proč-ne-black dojem, považuji závěrečnou „Detachment Brings Serenity“. Respektive ani tak ne celou píseň, jako spíš její určité momenty, kdy Blaze of Perdition vytáhnou „pisklavé“ kytarové melodie. To je přesně ta chvíle, kdy konečně dokážou posluchačem hnout a zabrnkat na vnitřní strunu – až tady, před samým koncem desky.
Zbylé tři skladby jsou v pohodě, poslouchají se dobře, ale nic zásadního v nich prostě neslyším. Asi největším zklamáním je čtvrthodinová „Ashes Remain“. Ta i navzdory své neskromné délce nedokáže přijít s žádnou opravdu pamětihodnou pasáží, dokonce i pomalejší předěl na mě poněkud nevýrazně a hlavně – povinně.
Možná, že recenze je přespříliš příkrá a kritika příliš ostrá. Ale k dokonalosti má „Conscious Darkness“ navzdory své nepopiratelné úrovni hodně daleko. Podobně i sami Blaze of Perdition mají postup do vyšší ligy na dosah ruky, a přitom tak daleko. Poláci tak pro mě stále zůstávají kapelou, která by mohla mít na víc, ale prchavá esence génia jí stále proklouzává mezi prsty.
Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre
 |
|
Datum: 10.11.2017
|
Není to tak dlouho, co jsem si tu pochvaloval výtečné vystoupení The Ruins of Beverast, a do Modré Vopice opět zabloudila další významná jména z ponurých a extrémních metalových vod. Novozélandští Ulcerate stojí na žánrové mapě hrdě mezi Gorguts či mladými nadějnými Ad nauseam – a chrlí do světa svůj hutný nehorázně technický death s blackově temnou atmosférou a neotřelými riffy. Na kontě už mají pět alb, z nichž nejnovější je loňské „Shrines of Paralysis“, které sice schytalo trochu podivnou zvukovou produkci, nicméně kompozičně je to opět lahůdka. Na akci, jež se odehrála v pátek, jim předskakovali výteční polští blackeři Blaze of Perdition – a nepopírám, že na ty jsem se těšil asi ještě více než na Ulcerate, zvlášť poté, co jsem poslechl jejich zbrusu novou nahrávku „Conscious Darkness“. Atmosféra, preciznost, epičnost, přesvědčivost – to jsou adjektiva, která myslím desku vystihují velmi dobře. Sestavu doplnili ďáblové z Outre, kteří slibovali vybroušený blackový nářez.
Ti večer otvírali, a to, jak koneckonců harmonogram avizoval, s úderem osmé. Daří se jim navodit silnější atmosféru, než když jsem je viděl naposledy na dvacátém ročníku Brutal Assaultu, což je pochopitelné vzhledem k velikosti prostoru. Takhle z první řady musím při hrození skoro dávat bacha, abych kytaristu nepraštil. Od minulého setkání stihla kapela opět vystřídat zpěváka, takže tento post tentokrát okupuje jistý Mateusz Zborowski. Ten svou úlohu plní solidně, byť některé Stawroginovy pasáže si malinko poupravil, což ale moc nevadí (nebo alepoň mně, neboť přeci jen nejsem z těch, kdo by desku „Ghost Chants“ znali nazpaměť). Oproti Tymeku Jędrzejczykovi zachovává trochu minimalističtější způsob vystupování, tj. žádné kecy mezi skladbami o tom, jak doufá, že všichni chcípnem, a namísto nespoutaného zuřivého headbangera je z něj spíš majestátní kazatel temnoty. Zvuk kytar se místy bohužel trochu slévá pod salvou bicích, přesto vystoupení baví. Nebýt této jedné mouchy, tak jsem naprosto spokojen. Outre jsou naživo poctivý výtečně zahraný black metal, který měl zabavit, a také se tak stalo. Set velmi osvěžilo zařazení coveru drsné raw primitivnosti (v nepejorativním slova smyslu) „Fist of the Northern Destroyer“ od finského projektu Clandestine Blaze.
Blaze of Perdition po chvíli zvučení spouští první kus „A Glimpse of God“, desetiminutový otvírák z novinky, a ihned potěší plnější a čistší kytary, než tomu bylo u prvních vlaštovek – tedy spíš havranů – večera. Velmi rychle se nořím do epické struktury skladby a každý ponurý tón vstřebávám každou buňkou těla. Překvapí trochu deathovější vokály maskovaného a do kapuce oděného basáka Ravengera, čisté pasáže pak vyznívají velmi solidně. Dále zazní „Ashes Remain“ též z novinky a posléze dvojice „Into the Void Again“ a „When Mirrors Shatter“ z osvědčeného skvostu „Near Death Revelations“. Vyrovnané kompozice dovedou vykouzlit husí kůži a po celou dobu spolehlivě drží pozornost a burcují energii. V průběhu vystoupení se sice zvuk malinko zhoršuje, ale nic co by významně bránilo užívání si perfektního materiálu naplno. Z vystoupení odcházím naprosto spokojen. Vůbec by mi nevadilo, kdyby ještě jeden dva songy přidali. Ale holt na řadu ještě musí přijít další mistři, precizní novozélandské trio Ulcerate.
„Ten bubeník je magor, fakt borec, neuvěřitelný,“ jsou fráze, které mi problesknou hlavou během jejich vystoupení nespočetněkrát. Od úvodní „End the Hope“, po závěrečnou přídavkovou „Everything Is Fire“, při níž se párkrát vzedmul i důstojný kotlík, sází kapela všechny ty komplikované rytmy a neobvyklé riffy s naprostou přesností. Nejvíce pozornosti samozřejmě poutají právě bleskové paličky Jamieho Saint Merata, který působí naprosto nesmrtelně. Oproti letošnímu Brutal Assaultu, na němž sice disponovali solidní energií, ale i mizerným nazvučením kytar, je nyní zvuk o poznání lepší. Hlavně však opět hraje k dobru osobitá atmosféra, které se festivalová distance ve spojitosti s kratším setlistem nemůže rovnat. Dávku jejich muziky jsme tentokrát dostali koňskou. Ačkoliv nejvíce prostoru dostala poslední „Shrines of Paralysis“, hrálo se i z „Vermis“, „The Destroyers of All“ i „Everything in Fire“, takže setlist byl průřezový a jediná deska, která neměla ten večer zástupce, byl, pokud vím, debut.
Páteční večer byl silnou a vyrovnanou událostí. Všechny kapely předvedly velmi solidní vystoupení, a ačkoliv ani jedna co do atmosféry netrumfla například nedávné The Ruins of Beverast, neznamená to, že by jejich vystoupení snad patřilo mezi ta, co zapadnou. Ulcerate jsou například technicky dál než většina věcí, co jsem letos mohl vidět (a že toho nebylo málo), a Blaze of Perdition ukázali, že dovedou své nové eposy převést naživo bez ztráty oné výtečné atmosféry, jíž aktuální nahrávka překypuje, a když přijde na věci z „Near Death Revelations“, je to naprosto intenzivní. Outre předvedli očekávaně slušný standard, kterému by sice slušel o něco lepší zvuk, ale zato tento neduh vyrovnávali suverénním vystupováním. Fanoušků přišlo požehnaně a i díky nim tenhle byl blackmetalový večírek nářez se vším všudy.
Redakční eintopf – listopad 2017
 |
| Nejočekávanější deska měsíce: Converge – The Dusk in Us |
|
H.: Zajus: Onotius: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Mythago:
|
H.:
V listopadu není o čem. Hned na prvním místě se nachází obrovsky silný hráč. Jak bych mohl hlasovat pro něco jiného než novou nahrávku (Dolch)? Minialbum „III: Songs of Happiness… Words of Praise“ už sice hraju nějakou dobu, protože jsem to jak správná novinářská kurva dostal předem, ale oficiální datum vydání je až 10. listopadu a tahle mimořádná kapela si speciální vypíchnutí rozhodně zaslouží.
I na druhém místě se ovšem nachází obrovsky silný hráč. Sortilegia je v koncertním podobě regulérní černá magie, ale i ve studiové formě mě tahle kanadská dvojice vysoce baví. Debutová deska „Arcane Death Ritual“ byla bravurní, takže od jejího pokračování „Sulphurous Temple“ neočekávám nic menšího než další syrový skvost.
I na třetím místě se ovšem nachází obrovsky silný hráč. Aosoth dle mého skromného názoru s každým dalším albem rostou a třeba předcházející „IV: An Arrow in Heart“ byl manifestem moderního black metalu nejvyšších kvalit. Jestli se podaří úroveň posunout ještě o kousek dál? Uff, už jen z té představy se člověku sbíhají sliny! Jsem si přinejmenším jistý, že „V: The Inside Scriptures“ zklamání nebude. Na to jsou Aosoth až příliš dobří.
Zajus:
Posledních několik měsíců bylo co se nových alb týče nečekaně nabitých (byť zpětně mohu říci, že většina očekávání naplněna nebyla). Je proto příjemnou změnou, že v listopadu nevyjde vlastně nic moc zajímavého a já tak budu mít čas dohánět, co jsem za poslední čtvrtrok nestihl. Alespoň dva kousky jsem však vybral a minimálně jeden z nich asi nikoho nepřekvapí. Converge možná nepatří do desítky mých nejoblíbenějších kapel, to však nemění nic na tom, že hudbu tvoří výtečnou. Converge se navíc v posledních letech ukázali ve vrcholné formě, což nedávno potvrdilo i EP „I Can Tell You About Pain“. „The Dusk in Us“ je tak zaslouženě mou nejočekávanější deskou listopadu.
Jméno Adimiron asi mnohým z vás nic neřekne, před třemi lety se mi však dostalo do rukou jejich album „Timelapse“, a ačkoli jsem se k němu už dobrý rok nevrátil, mám na něj velice dobré vzpomínky. Od „Et liber eris“ tedy očekávám přinejmenším to samé – solidní moderně střižený death metal. Listopad bude měsíc posluchačsky nenáročný.
Onotius:
Během listopadu jistě neopomenu řádně pročistit uši špinavým hardcorem/mathcorem v podání Converge a jejich nastávající novinky „The Dusk in Us“. Každá jejich deska je trochu jiná, a přitom řízný fundament je stále tentýž, jaký máme rádi. A věřím, že novinka nebude výjimkou a nabídne přinejmenším solidní materiál. Dále rozhodně neopomenu okoštovat nové Merkabah, za jejichž objevení patří mé díky redakčním kolegům. Jejich „Moloch“ je šťavnatý instrumentální avantgardní jazz metal, který určitě potěší fandy starších Kayo Dot a vlastně jakýchkoliv saxofonových úchyláren. První příčku, již jsem tak trochu prozradil už v koncertním eintopfu, s klidným svědomím přenechám nové desce Blaze of Perdition vycházející hned třetího.
Metacyclosynchrotron:
S prvním místem listopadového eintopfu není třeba váhat, protože s Aosoth jsem si užil tolik zajímavých hudebních až nadsmyslových zážitků jako jen s několika málo dalšími. Udrží-li pětka úroveň posledních titulů, tak věřím, že přibude minimálně jeden navíc. A pokud Aosoth laťku ještě pozvednou? Ohó, tak to mě možná z té hudby už konečně jebne!
Tetragrammacide začínali jen jako nevýrazný noise/BM bordel ve stylu raných Nyogthaeblisz, ale poslední EP „Typhonian Wormholes“ a ukázky z nové desky „Primal Incinerators of Moral Matrix“ nasvědčují, že by Indové mohli stvořit nahrávku, o které se bude v extrémním metalovém undergroundu ještě dlouho mluvit. Což asi nebude případ polských Blaze of Perdition, jimž stigma kopírky Watain jen tak někdo neodpáře, ale už poslední album „Near Death Revelations“ vykročilo v zajímavé svojské sféry a novinka „Conscious Darkness“ v nastoleném trendu evidentně pokračuje. Jsem zvědav, a to nejen kvůli koncertu Poláků v Ostravě.
Cnuk:
Želízkem v ohni pro nadcházející měsíc je pro mě rozhodně novinka „The Dusk in Us“ od Converge. Dostal jsem se k nim díky poslední, už pět let staré nahrávce, „All We Love We Leave Behind“, kterou bez delšího váhání považuji za jednu z těch úplně nejlepších desek tohoto století a nepřekvapivě také tedy za nejlepší počin těchto Američanů. To je úctyhodný výkon, vzpomeneme-li na fakt, že existují už dlouhých 27 let.
Pozice „The Dusk in Us“ není rozhodně jednoduchá, na druhou stranu, Converge platí za stabilní kapelu, co se kvality alb týče, takže dosáhnutí nastavené laťky není nemožné. Vlastně jim v tom i docela věřím.
Další novinkou, na niž se těším, je „Wizard Bloody Wizard“ od Electric Wizard. Musím přiznat, že nejraději mám jejich starší období, ze kterého se čarodějové vymanili s albem „Witchcult Today“ a nabrali trochu jiný směr. Ten není nijak špatný, jen už tolik nepoutá moji pozornost. Na posledních studiovkách se i tak vždy objevilo pár pecek, které mě opravdu bavily, tak doufám, že podobně tomu bude i nyní.
Mythago:
Listopad je hodně, hodně, hodně slabým měsícem a vybrat desky, na které se alespoň náznakem těším, pro mě bylo bojem. Takže jen stručně.
První místo u mě nakonec vyhrávají Electric Wizard a jejich novinka „Wizard Bloody Wizard“. Reference víc než jasná, hudba bude snad alespoň z poloviny tak kvalitní, ačkoli z vypuštěné „See You in Hell“ mám pocity dosti rozporuplné. Slova Juse Osborna – „Ta nejjednodušší a nejneandrtálštější skladba vůbec.“ – ji vystihují docela přesně a já nevím jestli je to dobře, nebo špatně. Každopádně doufám, že zbytek bude zajímavější.
Druhým a posledním jménem na seznamu jsou Švédi Shining. I když jejich hudbu preferuji určitě víc než Electric Wizard, na EP o jedné vlastní skladbě a jednom coveru se prostě zas tak těšit nedá. Ale co už člověk nadělá, když všechny další desky tohohle měsíce jdou zcela mimo mě…
Koncertní eintopf – listopad 2017
|
| Nejočekávanější koncert měsíce: Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre – Praha / Ostrava, 10.11. / 13.11. |
|
Onotius: Metacyclosynchrotron:
|
Onotius:
Podzimní salva zajímavých koncertů pokračuje. Pravda, říjen byl ještě o poznání extrémnější, přesto je pořád těch akcí tolik, že člověk musí pečlivě vážit, kam se vydat a co oželet. Hlavním středobodem měsíce je pro mě koncert Ulcerate, Blaze of Perdition a Outre. Ačkoliv první jmenované, novozélandské mistry technického deathu, jsem už jednou letos viděl, tak vzhledem k tomu, že festivalový set měl poměrně špatný zvuk, milerád si dám čitelnější opáčko s rozsáhlejším setlistem.
Na co se ale těším asi ještě víc, to jsou polští Blaze of Perdition, jejichž poslední „Near Death Revelations“ je výtečná záležitost a v době koncertu bude už venku i jejich novinka „Conscious Darkness“, v níž vkládám nemalá očekávání. Účast jejich krajanů Outre též potěší. Proslýchá se, že v nové sestavě si drží skvělou koncertní formu. Tak uvidíme, nakolik si nás získají v Modré Vopici.
Metacyclosynchrotron:
Jak už to tak na podzim bývá, koncertů je pokokot, takže je třeba selektovat, což hodlám opravdu důsledně, ale jednu nesvatou povinnost listopad přeci jen nabízí: Outre. Blaze of Perdition. Ulcerate. Outre už jsem jednou viděl a byli super, na Blaze of Perdition jsem zvědav (viz druhý eintopf) a s Ulcerate už jsem měl také jednou čest, když projížděli Evropu se Svart Crown. Nebyl zrovna dobrý zvuk a koncert mohl být lepší, ale když hrála „Everything Is Fire“, tak se mi doslova a bez přehánění podlamovaly kolena. Potřebuju snad další důvod pro opáčko? Ne.
A jestli odkráčím z Black Witchery a Nyogthaeblisz relativně nezraněn, tak se možná o dva dny později mrknu i na Gorgoroth s Gehenna, i když je možné, že v rámci pokoncertního dojezdu budu natolik pohrdat nepatřičnými prvky v black metalu (rozuměj: melodiemi made in norgay, klávesami apod.), že zůstanu raději doma.
Blaze of Perdition: info o albu
Další album Poláků Blaze of Perdition vyjde 3. listopadu pod názvem „Conscious Darkness“. Agonia Records nechají vyrobit digipak CD a černé, bílé a picture LP. Obal s tracklistem následují.
01. A Glimpse of God 02. Ashes Remain 03. Weight of the Shadow 04. Detachment Brings Serenity
Blaze of Perdition: videoklip
Poláci Blaze of Perdition zveřejnili nové video k songu „Into the Void Again“ – sledovat jej můžete na YouTube. Klip obsahuje živé záběry z letošního turné kapely. Samotná píseň se pak objevila na posledním albu „Near Death Revelations“.
Novinky ohledně sestavy Blaze of Perdition
Poláci Blaze of Perdition upřesňují záležitosti ohledně své sestavy, jejíž fungování stále ještě komplikují následky dopravní nehody, již kapela prodělala v 2013 a při níž zemřel tehdejší baskytarista 23 a zpěvák Sonneillon byl těžce raněn.
Blaze of Perdition do své sestavy přijali nového kytaristu, který si říká Devasto. Na pozici baskytaristy se vrací Revenger, jenž poslední tři roky hrával na kytaru (původně zde hrál právě na baskytaru). Na koncertech s Blaze of Perdition bude vystupovat sezónní vokalista Rattenkönig, protože zdravotní stav Sonneillona ještě neumožňuje absolvování turné.
Sonneillon se tak bude soustředit jen na studiovou práci. Výjimkou bude jen vystoupení v Lublini, domovském městě Blaze of Perdition, které Sonneillon odzpívá. V budoucnu se prý mohou vyskytnout i další výjimky, kdy se Sonneillon objeví na pódiu, ale většina koncertů bude odehrána s Rattenkönigem.