Archiv štítku: Deströyer 666

Redakční eintopf

Koncertní eintopf – listopad 2019

Komentáře: 2
Mayhem, Gaahl's Wyrd, Gost

H.:
1. Mayhem, Gaahl’s Wyrd, Gost – Praha, 15.11. (event)
2. Profanatica, Demonomancy, Bahratal – Praha, 21.11. (event)
3. Deströyer 666, Hour of Penance, Nocturnal Graves, Inconcessus lux lucis – Praha, 6.11. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Vulcano, Nifelheim, Asgard, Decision to Hate – Praha, 23.11. (event)
2. Black Winter Festival – Gliwice (Polsko), 21.-22.11. (event)
3. Harakiri for the Sky, Dødheimsgard, Bölzer, Blaze of Perdition, Matterhorn – Bratislava, 29.11. (event)

Cnuk:
1. Tropical Fuck Storm, RVG – Praha, 14.11. (event)
2. Malokarpatan, Vircolac, Goatcraft, Sacrilegia – Praha, 22.11. (event)

Dantez:
1. Mayhem, Gaahl’s Wyrd, Gost – Praha, 15.11. (event)
2. She Past Away – Brno, 6.11. (event)
3. Böhren & der Club of Gore – Praha, 8.11. (event)
H.

H.:

Tak dlouho jsem pindal, že u nás Mayhem strašně dlouho nehráli v klubu a jezdí jenom na Brutal Assault, až se to konečně zlomilo. Legendární norské neznabohy jsem v klubu ještě neviděl, takže určitě půjdu – ostatně se prozatím jedná o jediný listopadový koncert, na nějž už mám lupení, takže mě to asi nemine.

Za pozornost budou určitě stát i zámořští zvrhlíci Profanatica. Kapela zde v poslední době hrála hned několikrát, takže kdo chtěl vidět, ten už asi viděl, přesto se nejedná o něco, co bychom zde měli ignorovat. Čili kdo chce zlo, ať valí v příslušný den na Sedmičku.

Zmíním Deströyer 666 a spol., protože to je super kapela a vždycky, když jsem ji viděl živě, tak to byla kurevsky dobrá hoblovačka. Nicméně odpadnutí Dead Congregation fakt krutě zabolelo. Kór když byli nahrazeni Hour of Penance, což je pro mě úplně nudná kapela, která mě pranic nezajímá. Kombo Deströyer 666 + Dead Congregation by za hřích fakt stálo, ale takhle asi vynechám protože samotnou partu okolo K.K. Warsluta jsem viděl už několikrát.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Brazilští nestoři Vulcano objíždí Evropu v listopadu a kulťáci z Nifelheim zase v prosinci (společně s At the Gates). Důležité ale je, že se obě kapely exkluzivně sejdou 23. 11. v pražském klubu Chmelnice za doprovodu Asgard a Decision to Hate. Co dodat, bude (ultra) metal.

Ten bez debat koluje i v žilách Malokarpatan, Vircolac, Goatcraft a Sacrilegia, kteří rovněž objíždí Evropu a tuzemský fanoušek si může dokonce vybrat, zda se vypraví do Prahy (22. 11.), Bratislavy (24. 11.) anebo třeba i do slezských Gliwic na festival Black Winter (21. – 22.), kde se navíc zastaví Profanatica, Demonomancy (rovněž na turné a 21. v Praze) plus Azarath a zmiňovaní Vulcano. Všechno prověřené kapely, co stojí za vidění. Jen si vybrat.

Fanoušci špinavého, sirnatého zlometalu v listopadu zkrátka nepřijdou, ale akcí je teď pokokot a do třetice vybírám Dødheimsgard v Bratislavě. Na jejich koncert v Praze s Hetroertzen a Troll před šesti roky vzpomínám jako na povedenější. DHG předvedli parádní průřez tvorbou a Vicotnik s Aldrahnem byli kouzelní. Tentokrát to sice bude bez druhého jmenovaného vokalisty, ale poté, co jsem slyšel Vicotnikův parádní výkon na debutu Dold Vorde Ens Navn, si myslím, že to utáhne s přehledem i sám. Dále zahrají Bölzer, Blaze of Perdition a Matterhorn, což by mohlo být taky fajn, na vrcholu soupisky jsou ovšem uvedení Harakiri for the Sky, o čemž si myslím své…

Cnuk

Cnuk:

Z listopadových akcí mám zakoupený lupen na Tropical Fuck Storm. Tito Australané patří do stáje Flightless Erica Moora z King Gizzard and the Lizard Wizard a jsou podobně divní. Možná ještě více. Jejich obě řadovky jsou povedené, a přestože nemohu tvrdit, že bych je vyloženě žral, jsou natolik působivé a lákavé, že mám chuť to zažít i naživo, protože právě to by mohl být ten finální krůček k jejich absolutnímu docenění. Stát se ale může, že to bude přesně naopak. Podpořit je přijedou RVG. Neznám, stejně jako prostory Café V lese, kde se to celé bude dít. Tenhle večer zkrátka bude ve znamení překvapení.

Dále mě láká koncert Malokarapatan a Vircolac. Prvně jmenování živě umí, o tom jsem se již sám přesvědčil, avšak Vircolac jsem ještě neviděl. Neznám je příliš dlouho, ale jejich letošní placka „Masque“ mi vryla ten jejich death/black metal do hlavy dost hluboko. Navíc nejde pouze o tyto dvě kapely, přidají se také Goatcraft a Sacrilegia, což už je docela dost solidní muziky na jeden večer v Underdogs’.

Malokarapatan

Dantez

Dantez:

„Daemon“ od Mayhem překvapil a jeho převedení do živé show by mohlo být více než zajímavé. To rozhodně přidalo pražskému vystoupení na atraktivitě i navzdory tomu, že support zrovna za moc nestojí. Minimálně pražským a okolním bych listopadovou zastávku evropského turné určitě doporučil.

Ti, kteří rádi křepčí do svižných rytmů darkwave, by si neměli ujít koncert tureckých She Past Way, kteří se dva dny před brněnskou zastávkou objeví i v pražské kasárně Karlín. Těm, kteří preferují temno v pomalejší a subtilnější podobě, nejlépe v konturách Lynche a Badalamentiho pak avizuji vystoupení jazz-noirových Böhren & der Club of Gore.

Minirecenze

Deströyer 666 – Call of the Wild

Napsat komentář
Deströyer 666 - Call of the Wild

Země: Austrálie / Velká Británie
Žánr: black / thrash / heavy metal
Datum vydání: 23.2.2018
Label: Season of Mist

Hrací doba: 19:55

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

(Původem) australskou kultovku Deströyer 666 osobně považuji za jednu z nejlepších black/thrashových kapel vůbec. Jejich muzika možná vždy formálně byla pouze špinavým hoblovacím metalem, ale jenom formálně, poněvadž ve skutečnosti má jejich tvorba něco navíc. Určitý nádech epičnosti, vysoký skladatelský level, smysl pro napsání výrazného hitu bez ústupků k podbízivosti. Prostě parádní kapela.

Pozitivní je, že Deströyer 666 nežijí pouze ze své minulosti a pořád mají co říct. Minulá fošna „Wildfire“ byla skvělá. Určitě ne nejlepší v diskografii, ale o povedenou záležitost bezesporu šlo. Oproti starším deskám na ní byl znatelný příklon ke špinavému oldschool heavy metalu, což se ukázalo jako svěží změna a cesta, kudy by Deströyer 666 mohli jít, aniž by popřeli svou minulost a aniž by ji necitlivě ždímali. Asi nepřekvapí, že v daném směru pokračuje i letošní ípko „Call of the Wild“.

„Call of the Wild“ nabízí celkem čtyři tracky o souhrnné délce bezmála dvaceti minut. Tři z nich jsou nové a ten poslední, „Trialed by Fire“, se již jednou objevil na starším minialbu „Terror Abraxas“ z roku 2003.

Hned úvodní „Violence Is Golden“ opětovně ukazuje, že K. K. Warslut a jeho parta prostě umějí napsat kurevsky dobrý metalový flák. Refrén prakticky okamžitě uvízne v palici, a přitom se nejedná o nic podbízivého nebo teploušsky melodického. To samé nakonec platí i o titulním štychu „Call of the Wild“, což je také hitovka jak čuně, i když tady už jsou kytarové linky (relativně) přístupnější (nechápejte ve zlém). „Stone by Stone“ také příliš nezaostává a místy je to spíš skoro speed metal. Zrovna Deströyer 666 ale tahle poloha dost sluší.

Ono mi obecně přijde, že současní Deströyer 666 jsou prostě Metal s velkým M. Na jednu stranu je z toho znát úcta k dávným velikánům a oddanost metalové špíně, zároveň však nejde o obyčejné opisování a je z toho znát nadhled i zkušenost kapely, která se sama v jistých kruzích může řadit k veličinám. Když EP poslouchám, okamžitě mám chuť nasadit kožené gatě, džísku a jít to rubat do kotle.

Z toho všeho mi vyplývá, že Deströyer 666 prostě dokázali ustát přibývající roky se ctí. Udrželi si svůj ksicht, někam se posunuli a jejich tvorba má pořád nějakou relevanci. Což se o mnohých jiných veteránech říct nedá. Za mě rozhodně palec nahoru.

Redakční eintopf

Redakční eintopf – únor 2018

Napsat komentář
Gnaw Their Tongues – Genocidal Majesty
Nejočekávanější deska měsíce:
Gnaw Their Tongues – Genocidal Majesty

H.:
1. Gnaw Their Tongues – Genocidal Majesty
2. Deströyer 666 – Call of the Wild
3. Necrophobic – Mark of the Necrogram

Zajus:
1. Rhye – Blood

Onotius:
1. The Atlas Mouth – Coma Noir
2. Gnaw Their Tongues – Genocidal Majesty

Metacyclosynchrotron:
1. Demonomancy – Poisoned Atonement

Cnuk:
1. Master’s Hammer – Fascinator
2. Saxon – Thunderbolt

Mythago:
1. Gnaw Their Tongues – Genocidal Majesty
H.

H.:

Únorová jednička je nad slunce jasná. Tenhle měsíc nevidím nic, co by mě mohlo nebo dokonce mělo zajímat víc než nová deska Gnaw Their Tongues. Nepředpokládám, že by snad na „Genocidal Majesty“ Mories jakkoliv uhýbal z dávno nastolené cesty nadstandardně ohavného black metalu potaženého hromadou hnusného noisu a dronu, ale to mi nevadí. Dokavaď tenhle nizozemský maniak dokáže sypat dostatečně zvrhlou muziku, budu spokojen. Minulé „Hymns for the Broken, Swollen and Silent“ bylo skvělé, tak snad se nyní laťka nebude snižovat.

Deströyer 666 mám dost rád a považuji je za elitu black / thrash metalu, takže dalším materiálem rozhodně nepohrdnu, byť se tentokrát bude jednat jen o EP se třemi novými songy a jedním starším v novém kabátku. I přesto věřím, že se mi „Call of the Wild“ v přehrávači několikrát otočí a že K. K. Warslut se svou družinou nezklame.

Docela zvědavý jsem i na „návrat“ Necrophobic. Tuhle švédskou bandu rovněž chovám docela v oblibě, ale minulá placka „Womb of Lilithu“ byla nudná až běda. Naděje na lepší záležitost ovšem vzbuzuje skutečnost, že se do sestavy vrátilo sehrané duo sekerníků Sebastian Ramstedt – Johan Bergebäck. Stejně tak půjde o první fošnu po návratu staronového zpěváka Anderse Strokirka. Cosi jako snahu o ohlédnutími za starými dobrými časy ostatně naznačuje i klasický obal od Necrolorda. Tak snad to tentokrát zase klapne…

Zajus

Zajus:

Prohledal jsem asi už všechny seznamy a ne a ne najít nějakou vyloženou pecku. Lépe řečeno, zatím to vypadá, že v únoru na nás čeká jen jedno zajímavé album, a i to vyjde hned zkraje měsíce. Mluvím zde o druhém počinu amerického dua Rhye. Mike Milosh a Robert Hannibal hrají vlastně nesmírně příjemný a sofistikovaný pop. Proto je název jejich novinky – „Blood“ – dosti nečekanou volbou. Rhye z nahrávky uvolnili již řadu skladeb, které jsem zatím neslyšel, ovšem pokud mohu soudit podle obrázků tyto singly doprovázející, mohlo by zde dojít k jistému posunu. Tam kde bylo dnes již pětileté „Woman“ a jej doprovázející singly jemné a jen mírně naznačovalo, se „Blood“ zdá být mnohem otevřenější, byť stále vkusné. Uvidíme, zda se to na hudbě projeví. Osobně mi totiž jistá stydlivost, kterou Rhye vyjadřovali jak ve své hudební, tak ve své vizuální stránce, bylo docela sympatická.

Onotius

Onotius:

Únorová nabídka je věru bídná. Bídná do té míry, že nakonec ani nevyužiji všech tří příček, jež formát redakčního eintofu nabízí. Vzhledem k tomu, že Chaos Echœs nakonec stihli vydat svou novinku už koncem ledna, favoritem měsíce se kontumačně stávají The Atlas Mouth. Jejich „The Old Believer“ mě svého času bylo schopno poměrně dobře zabavit povedeným post-metalem. Uvidíme tedy, jak si bude stát novinka, jejíž první singly zatím naznačují ještě větší příklon k sludgové syrovosti a přímočarosti. Další deskou, kterou ještě je třeba zmínit, je chystaná nahrávka od Gnaw Their Tongues. Jejich blackový noise dovede při správné náladě neskutečně pohltit a nevidím důvod, proč by tomu u novinky mělo být jinak.

Gnaw Their Tongues

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Debut „Throne of Demonic Proselytism“ italských Demonomancy a skladby ze splitka s Black Feast můj vkus rozhodně neurazily, a jelikož nevidím žádnou jinou pro mě zajímavou desku, která by vyšla v únoru, tak si poslechnu aspoň tohle. Novinka „Poisoned Atonement“ dle promokeůu opouští striktní axiom black/deathového primitivismu à la Von, Beherit, Profanatica ve prospěch „sirnaté metalové magie“. Heh, no… Snad to nebude pičovina. Tak jako tak, únor stejně asi strávím doháněním restů z loňska.

Cnuk

Cnuk:

František Štorm to tam od reinkarnace Master’s Hammer docela pálí a tak tu máme po dvou letech opět nové album – „Fascinator“. To je nahrané v současné koncertní sestavě, takže uvidíme, jaká změna to oproti „Vagus vetus“ a „Formulæ“ bude. Sám doufám, že bude veliká, protože tohle časté vydávání nového materiálu „Mistrovu kladivu“ prostě nesvědčí a jde to bohužel na úkor kvality. Spíš než natěšenost u mě převládají obavy, ale zvědavý jsem dost.

Asi určitě mě také nemine nové album Saxon pojmenované „Thunderbolt“. Nemá cenu se rozepisovat, co lze od takové desky čekat, protože to všichni moc dobře víme. Saxon málokdy podlezou svoji laťku a věřím, že si svůj kvalitní heavymetalový standard udrží i s nadcházející plackou.

Demonomancy

Mythago

Mythago:

Tenhle měsíc bude vážně slabota. Měl jsem opravdu problém si vzpomenout respektive najít něco, co bych si chtěl alespoň s minimální pravděpodobností poslechnout. Nakonec se však něco našlo.

Tím něčím je Mories a jeho nové album „Genocidal Majesty“ v rámci Gnaw Their Tongues. Nějakou dobu jsem se o něj nezajímal a poslední album mi třeba úplně uteklo, ale myslím, že ke „Genocidal Majesty“, když nic jiného, alespoň přičuchnu. „Eschatological Scatology“ se sice Moriesovi v mých očích už asi překonat nepodaří, ale zkusit to může.

Reporty

Deströyer 666, Bölzer, Trepaneringsritualen

Napsat komentář
Deströyer 666, Bölzer, Trepaneringsritualen

Datum: 12.4.2016
Místo: Praha, Nová Chmelnice
Účinkující: Bölzer, Deströyer 666, Trepaneringsritualen

Akreditaci poskytl:
Obscure Promotion

Nad tím, jak jsou Deströyer 666 parádní kapela, jsem se tu nedávno ukájel v recenzi na jejich aktuální fošnu „Wildfire“, takže už není nutno se tím nyní zdržovat – postačí pouhé konstatování, že to tak je a že Deströyer 666 patří k elitě black / thrash metalu. S takovou je jasné, že jejich koncert v Praze není radno minout. Zvláště když tentokrát K. K. a jeho smečka přijeli roli v headlinera vlastního klubového koncertu, nikoliv na festival (loňský Phantoms of Pilsen) nebo v pozici supportu (s Watain před šesti lety). A zvlášť když si Deströyer 666 přivezli velice zajímavé předskokany.

Jako první se představuje švédský jednočlenný projekt Trepaneringsritualen, jehož muzika je dozajista vysoce zajímavá dýchá nepříjemnou, avšak vysoce přitažlivou nervozitou. Těšil jsem se na to dost a výsledná podoba vystoupení skutečně potvrzovala, že tu je potenciál pro sugestivní zážitek, hudební i vizuální. Darkambientně laděné kusy se střídaly s rytmicky agresivnějšími skladbami, které čerpaly z martial industrialu i power electronics. Sám Th. Tot byl na pódiu uhrančivý a veškerou zlobu diktoval s patřičnou oddaností své věci a se zanícením. Navíc nastoupil s hlavou omotanou kusem hadru utaženým oprátkou, což vypadalo hodně dobře, stejně tak nechyběl menší oltář s lebkou a kadidlem.

Všechno to asi zní super, ale mělo to jednu chybu – takováhle věc vás musí zatlačit do kouta a bez kompromisů vám dát zabrat. A na tohle byl koncert Trepaneringsritualen prostě moc potichu. Takhle to byla trochu dekadentní poslechovka, jenže podobná muzika musí bolet, jinak to není ono. V některých momentech jsem se tudíž diplomaticky řečeno necítil úplně uhranutý, ačkoliv to trvalo jen půlhodinku. I přesto to byl slušný rozjezd, u nějž však byly přítomny vlastně jen jednotky, nikoliv desítky návštěvníků…

Následovala formace, u níž bych skoro i věřil, že pro spoustu lidí byla minimálně rovnocenným, ne-li dokonce větším tahákem než Deströyer 666. Ačkoliv má švýcarské duo Bölzer na kontě teprve jeden demosnímek a dvě ípka, jen málokdo má na současné blackmetalové scéně takhle slibně zaděláno na kult s fanatickým zástupem uctívačů. Mě osobně obě minialba bavila, je to vážně super muzika, ale zase jsem si říkal, že je ten humbuk okolo Bölzer možná až moc přehnaný. Po koncertní zkušenosti (jsem lama, viděl je prvně) už bych to ovšem netvrdil, protože živě to vraždilo.

Okoi, který jen tak mimochodem shodil velkou část svého plnovousu a s knírem teď vypadá jak německý pornoherec se zálibou v okultismu, samozřejmě vysvlečený do půl těla celému klubu ukázal na odiv nejen svou početnou sbírku netradičních tetování (včetně několik svastik), ale i zvláštní hru na kytaru. A v neposlední řadě také velkou dávku charismatu, na němž koncert táhnul, ačkoliv mezi skladbami nepadlo jediné slovo. Ohromně tomu také slušelo statické nasvícení pomocí dvou reflektorů na zemi a několik málo svíček na kraji pódia, ale bylo to decentní, žádné laciné divadlo – hlavní roli stále hrála muzika. I v pouhých dvou lidech to mělo koule bejk a s výtečným soundem Bölzer nestálo nic v cestě, aby si došli pro titul vrcholu večera. A to říkám jako někdo, kdo dorazil především na Deströyer 666.

Deströyer 666 však byli také hodně dobří. Dobří, ale zdaleka ne bezchybní. Pokusím se vypíchnout těch pár nedostatků, ale věřte, že i navzdory nim jsem se u toho bavil. Problémem číslo jedna bylo, že dost zanikala Warslutova kytara, již udupávaly hlavně bicí. Dále sám K. K. mi přišel jednak trochu napitý (například mezi skladbami jsem mu nerozuměl ani slovo), druhak na začátku vystoupení vypadal trochu rozladěný, když nastoupil na pódium a viděl, jak málo tam je lidí. Během dvou, tří tracků ho sice muzika strhla, ale oproti vyprodanému klubu v Polsku, kde hráli den předem, to musel být docela rozdíl a dá se to pochopit.

Deströyer 666

V neposlední řadě mi pak přišlo, že to Deströyer 666 fakt neodehráli bez kiksů a v hlavně nových písničkách z „Wildfire“ jim to občas trochu ustřelilo. A to z novinky hráli jen ty (asi) jednoduší vypalovačky jako „Wildfire“, „Live and Burn“ či „Hounds at Ya Back“. Na druhou stranu, starší věci šlapaly jak ďábel a třeba taková „I Am the Wargod (Ode to the Battle Slain)“ byla ultimátní náhul. A když už mluvím o tom, co za skladby padlo, tak je jistě na místě zmínit, že Deströyer 666 zahráli i cover „Iron Fist“ od Motörhead, během něhož se na pódiu objevil host se třetí kytarou. Netuším však, o koho šlo (v jednu chvíli o něm K. K. sice mluvil, ale jak již padlo, fakt jsem mu ten večer nerozuměl lautr nic).

Nicméně, jak už jsem naznačil, i navzdory řečenému to vlastně byla paráda. Deströyer 666 mají úplně nehorázný tah na bránu a set utíkal stejně zběsile jako smrťák na obalu nového alba. Kromě toho… byl to prostě METAL. Z málokteré kapely je takhle silně cítit ta upřímná oddanost žánru, metalové špíně a oldschoolu jako z Deströyer 666 a věřte nebo ne, i v tom tkví obrovská síla téhle smečky. U spousty skupin to dneska bývá spíš úsměvné, ale Deströyer 666 všechny ty pyramidy, hřeby, kožená kaťata a zběsilý headbanging věříte a žerete jim to až do pekla. A přesně takový byl i koncert – Metal s velkým M.

Docela tristní však byla návštěva. Deset platících sice nebylo, ale i tak přišlo zoufale málo lidí a zrovna na jméno takového formátu bych čekal o dost víc. Jistě v tom nějakou roli sehrála i skutečnost, že akce připadla na všední den, ale i tak… když řeknu, že Nová Chmelnice byla zaplněná tak ze třetiny, tak nejspíš ještě nadsazuju. Během vystoupení Deströyer 666 se zodpovědně třepalo hlavou v první řadě, ve druhé pár jednotlivých klátičů a zbytek prostoru „vyplňovaly“ po hrstkách roztroušení přihlížející. Což je obrovská škoda, protože nejen hlavní hvězda, nýbrž všichni tři vystupující by si zasloužili důstojnější kulisu. Krásně to bylo vidět v momentě, když Deströyer 666 dohráli základní set, odebrali se do zákulisí a po nějakých deseti vteřinách nastalo ticho, nikdo je nevyvolával zpátky. I přesto se však skupina na pódium za chvilku vrátila a na závěr přihodila „Lone Wolf Winter“. Přesně za hodinu bylo vymalováno včetně přídavku.

Recenze

Deströyer 666 – Wildfire

Napsat komentář
Deströyer 666 - Wildfire

Země: Evropa / Austrálie
Žánr: black / thrash metal
Datum vydání: 26.2.2016
Label: Season of Mist

Tracklist:
01. Traitor
02. Live and Burn
03. Artiglio del diavolo
04. Hounds at Ya Back
05. Deathblow [bonus]
06. Hymn to Dionysus
07. Wildfire
08. White Line Fever
09. Die You Fucking Pig!
10. Tamam Shud

Hrací doba: 42:18

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

Black / thrash metal je pro mě osobně dost vyčpělý styl, a abych řekl pravdu, v tomhle specifickém hoblovacím subžánru mě už dost dlouho žádná nová smečka nezaujala a plně si vystačím s několika už známými oblíbenci typu Nifelheim, Desaster, Aura Noir nebo právě Deströyer 666, kteří budou hlavní hvězdou naší dnešní recenze. Jednoduše mi přijde, že nové kapely, které se do tohohle stylu pustí, prostě jen kopírují výše jmenované staré páky, nevymýšlejí nic nového a vesměs jen nudně drhnou kytary v kvapíkovém tempu. Což je o to víc paradoxní, že oni velikáni black / thrash metalu vždy dokázali do své muziky dostat jakýsi přesah – ostatně možná právě proto jejich nahrávky přežily zkoušku časem.

Třeba Deströyer 666 vždycky vedle citu pro kulervoucí riffy a zběsilé špinavě metalové hity vládli i schopností dostat do formálně „jen“ hoblovacího metalu trochu epičtější feeling, s nímž to má neskutečné grády. A právě tyhle věci „navíc“ jsou tím, díky čemuž se k fošnám „Unchain the Wolves“, „Phoenix Rising“ a „Cold Steel… for an Iron Age“ i dnes s chutí vracím a rád si u toho zatřepu palicí jak sviňa.

Ačkoliv už lze Deströyer 666 řadit mezi veterány (dvacetileté výročí nepřetržitého fungování oslavili pár let nazpátek), jejich dlouhohrající diskografie vlastně zas až tak početná není. Není se co divit, když K. K. Warslut a jeho parta rozhodně nadprodukcí netrpí a obzvláště na poslední alba nechává čekat velice dlouho. Minulému „Defiance“ z roku 2009 předcházelo sedmileté dlouhohrající ticho a stejně dlouhou dobu nakonec trvalo dát dohromady i aktuální „Wildfire“. Nicméně, já osobně to kvituji – radši si počkám sedm roků, abych pak dostal excelentní fošnu, než mít každé dva nebo tři roky novou placku, kde je minimálně půlka tracků prachsprostá vata. A „Wildfire“ jasně ukazuje, že tento přístup je prostě správný, jelikož i novinka je skvělá a z mého pohledu plně dostává standardu Deströyer 666, který je a vždy byl kurevsky vysoko (možná, že jen „Defiance“ je o něco slabší než zbytek, ale i tak pořád sakra dobré)..

Navíc je super, že Deströyer 666 nedrhnou furt to samé dokola jak kolovrátek, ale že jejich jednotlivé nahrávky jsou mezi sebou hezky rozeznatelné a každá má vlastní ksicht. Například z „Wildfire“ je víc než kdykoliv v minulosti cítit láska k oldschool metalu. Jasně, jasně, já vím, že tahle kapela nikdy nebyla žádná imbecilní moderna a že šlo vždycky o pravověrný špinavý metalový nájeb, jak to má kurva být. Měl jsem tím to, že „Wildfire“ už není čistokrevný black / thrash metal, naopak je to místy regulérní heavy / speed, akorát v pekelně nasraném podání. A musím říct, že jakkoliv mě to na první poslech trochu překvapilo, jak moc je novinka heavymetalová, setsakra rychle se mi to zalíbilo a nakonec za tohle směřování musím dát jednoznačně palec nahoru. Jestli šlo až doposud brát název kultovního singlu „Satanic Speed Metal“ z roku 1998 s jakousi nadsázkou, tak po „Wildfire“ už jde sranda stranou.

Navzdory tomu jsou to ale pořád Deströyer 666, jak se sluší a patří. „Wildfire“ opětovně servíruje kopu parádních a agresivních, nikoliv však bezhlavých nebo snad dokonce tupých vypalovaček. Skoro to ani nemá cenu vyjmenovávat, protože Deströyer 666 si tu laťku drží celou hrací dobu, a když se budete náhodně trefovat do tracklistu, tak je dost malá pravděpodobnost, že se netrefíte do parádní šlehy, mezi něž patří hned úvodní jízda „Traitor“, „Live and Burn“, nehorázně chytlavá „Hounds at Ya Back“, „Deathblow“, „Hymn to Dionysus“ s božským kytarovým sólováním, titulní fofrovačka „Wildfire“, „White Line Fever“ s epickým intrem a parádními melodiemi a předposlední pumelice „Die You Fucking Pig!“.

Když se ovšem náhodou netrefíte do některé z hitovek, tak to v žádném případě neznamená, že na vás čeká špatný kus. Ani náhodou – to totiž znamená jen to, že se jedná o songy, v nichž naplno propukne onen epičtější feeling, byť ten je v ne úplně zanedbatelné míře ke slyšení i v oněch vypalovačkách (třeba „Hymn to Dionysus“, kde se míchají obě polohy, budiž příkladem). Nicméně abych byl konkrétnější, tímhle mám na mysli třetí, hojně melodickou melodickou instrumentálku „Artiglio del diavolo“ a samozřejmě také sedmiminutový majestátní finální opus „Tamam Shud“ s klenutými vokály.

Deströyer 666

Pozorný čtenář si jistě všiml, že v předchozích dvou odstavcích jsem alespoň zmínil všech deset tracků, které se nacházejí na limitované edici „Wildfire“ (standardní verze má devět skladeb – bonusová je „Deathblow“). Nemůžu si ale pomoct – zcela upřímně říkám, že jsem z „Wildfire“ nadšený a že si ten poslech doslova užívám. Nijak se netajím tím, že Deströyer 666 si obecně hodně považuju, ale na druhou stranu, o to těžší je pro takové kapely navázat na svou starší tvorbu. K. K. Warslut a jeho smečka však ani tentokrát nezklamali. Jestli prahnete po pořádném špinavém metalovém náseru prvotřídní kvality, bez přetvářek, rádoby okultních póz, pseudo-mystifikování a podobných píčovin, tak tohle je jednoznačná volba!

Tiskové zprávy

Deströyer 666 představí v Praze dlouho očekávané nové album

Napsat komentář

Deströyer 666

Deströyer 666 (AUS/NL), Bölzer (CH), Trepaneringsritualen (SWE)
12. 4. 2016 od 19:00
Nová Chmelnice, Praha 

Blasfemický thrash / black v podání Deströyer 666 se znovu objeví v Česku. Hrát se bude především z čerstvého alba Wildfire, která vychází dlouhých sedm let po předcházející desce Defiance.

Na blackmetalové scéně se Deströyer 666 pohybují přes 20 let, kdy v Austrálii vznikli jako projekt frontmana a jediného stálého člena kapely, který si říká K. K. Warslut.  

Na novém albu Wildfire, které vychází koncem února Season Of Mist, frontmana doprovází sestava ostřílených veteránů blackmetalového undergroundu – švédský bubeník Per Karlsson (In Aeternum, Nominon), anglický kytarista Roland C. (Cruciamentum, Grave Miasma). Warslut angažoval také nového koncertního hráče na baskytaru, kterým je chilský muzikant Felipe Plaza (jinak také členem kapel Procession a Nifelheim).

Supportem na koncertě švédský black/death Bölzer a temný industriální noise/ambient v podání švédských Trepaneringsritualen. Vstupenky na koncert jsou k dispozici ve všech běžných předprodejních sítích a také prostřednictvím webu pořadatelské agentury na adrese www.obscure.cz.

FB event:
https://www.facebook.com/events/961026450618712/

Songy z nové desky Deströyer 666:
https://www.youtube.com/watch?v=D04K1T8vJI0
https://www.youtube.com/watch?v=pent5OK29LA

Další související linky:
https://www.facebook.com/destroyer666page/
https://www.facebook.com/erosatarms/
https://www.facebook.com/Trepaneringsritualen/
www.obscure.cz

[tisková zpráva]

Redakční eintopf

Koncertní eintopf #11 – duben 2016

Komentáře: 4
Primordial, Svartidauði, Ketzer
Nejočekávanější koncert:
Primordial, Svartidauði, Ketzer – Praha, 24.4.

H.:
1. Primordial, Svartidauði, Ketzer – Praha, 24.4.
2. Deströyer 666, Bölzer, Trepaneringsritualen – Praha, 12.4.

Atreides:
1. Primordial, Svartidauði, Ketzer – Praha, 24.4.

Metacyclosynchrotron:
1. Kringa, Temple Desecration, Malokarpatan, Goatcraft, Caeremoni – Bratislava, 9.4.
2. Morgoth, Incantation, Darkrise, Omophagia – Praha, 14.4.
H.

H.:
Urputné koncertní tempo pokračuje i v dubnu – bohudík proto, že je kam chodit a že má toho člověk hodně na výběr, a bohužel proto, že peněženka brečí, úpí a prosí o milost. Nicméně, nedá se svítit, i tento měsíc bude portmonka trpět. A hlavní tahák je jasný – Primordial. Nebo ještě lépe řečeno: Primordial v klubu. Konečně, ty vole! Irští bardi tu mnoho let hrávali pouze na festivalech pod širým nebem, půlhodinky a krátce po obědě za světla. Když ještě pršelo, tak se to dalo, ale plná palba slunečního svitu a horka irské zasmušilosti nepřejí. Naštěstí se dlouholeté přání konečně vyplní 24. dubna, a aby to zadostiučinění bylo ještě větší, Irové s sebou přivezou i islandské peklo Svartidauði. A tomu nejde říct ne.

Ještě o něco dřív se v tom samém klubu, tedy na Nové Chmelnici, odehraje další hodně zajímavý koncert. I původem australská black/thrashová kultovka Deströyer 666 je solidní tahák, takže ani tady není moc co řešit. Tím spíš, že i K. K. Warslut a jeho parta si povezou nadmíru zajímavý support – švýcarskou vycházející hvězdu okultního black / death metalu Bölzer a experimentální zlovůli v podání švédského projektu Trepaneringsritualen. Neber to!

Atreides

Atreides:

V dubnu je vcelku jasné, kam se půjde. Na konci dubna zasáhne Chmelnici nedělní mše, jež příchozím vmete do tváře výsledky irského hladomoru, trýzně a deprese. Zkrátka, Primordial se v tomhle koutě světa konečně ukáží na tour, kterou po právu headlinují, což je, vzhledem ke skutečnosti, že jde o mojí srdeční záležitost, naprostá povinnost. Nehledě na to, že šňůru jedou společně s islandskými chaotiky Svartidauði, které bych si konečně přál vidět s nazvučením, jež by mi dovolilo si jejich hudbu vychutnat naplno.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Jaro bývá narváno všelijakými koncerty, velké kapely sjíždí kluby křížem krážem, ale mě osobně více zajímá pouze jedna akce. Tou je bratislavský koncert slovenských Goatcraft a Malokarpatan, kteří devátého dubna v klubu Randal pokřtí vinylová vydání svých debutových nahrávek. Za spoluúčasti Kringa (zdejší už znají), Temple Desecration (brudny nakurw dla fanow Blasphemy) a prozatím zcela enigmatických Caeremoni, by se mohlo jednat o kvalitní undergroundový večer, na který budou účastníci ještě rádi vzpomínat. No, ale abych nekecal. 14. dubna hrají v ostravském Barráku Incantation a Morgoth, což bude asi taky stát za vidění.