Datum: 20.4.2009 Místo: Praha, Incheba Účinkující: Apocalyptica
|
Finští cellisté opět dorazili do naší malé zemičky, aby nám předvedli své umění, a tentokrát hned třikrát (Zlín, Ostrava a Praha). Já se zúčastnila jejich pražského koncertu a bylo to pro mě už jejich páté vystoupení. Na místo jsem dorazila někdy kolem půl druhé (ti, co mě znají ví, že miluju dlouhá čekání před koncertem, protože se spokojím jen s první řadou ;-)), více lidí se začalo trousit tak kolem čtvrté až páté hodiny. Dovnitř se začalo pouštět něco po půl sedmé. Sprintem jsem vběhla do haly, musela překonat překážku v podobě schodů a zastavila se o zábranu v první řadě mezi Anterem a Perttuem. Tento koncert byl v mnoha okolnostech jedinečný. Nejenže to byl poslední koncert z jarního miniturné, ale také to vůbec poslední koncert Antera s Apocalypticou (podle mých dostupných informací je to proto, že orchestr, ve kterém hraje, mu dal ultimátum… koncertování s Apocalypticou je totiž dost časově náročné). A nastalo další dlouhé čekání, protože koncert měl začít až ve 20:15 a kluci neměli žádnou předkapelu.
Apocalyptica, přesná jako hodinky, za hlasitého potlesku nakráčela na pódium a rozjela to s předělávkou od Metallicy, “Wherever I May Roam”, a hned po ní vypalovačkou původně od Sepultury, “Refuse/Resist” (musím se přiznat, že tahle je jedna z mých nejoblíbenějších live). Mezi songy Eicca pronesl pár slov, Perttu taky občas vzal do ruky mikrofon (já si nemůžu pomoc, ale jemu fakt mám občas problém rozumět). Nezapomněli nám připomenout, že tohle je opravu poslední Anterův koncert a taky, že jsme skvělí (jako vždy). Perttu si opět k pití přinesl slavnou Kofolu (kdo se zúčastnil festivalu ve Strážnici v srpnu minulého roku, pochopí (smích)). Mnoho internetových portálů nás nadšeně informovalo o tom, že Apocalyptica k nám přiveze vokalisty a oslňovaly nás slavnými jmény, Corey Taylorem počínaje a Lauri Ylönenem konče. Někdo tomu věřil, někdo v to doufal a někdo pochyboval. Já jsem patřila k té třetí skupině, protože jsem věděla, že na předchozích koncertech nikdo z dříve jmenovaných nebyl.
Setlist Apocalyptica: |
Jako hostující zpěvák se nám představil Tipe Johnson z finských Leningrad Cowboys. Viděla jsem pár videí na YouTube a znělo to tak nějak podivně, ale YouTube hrozně zkresluje zvuk. Naživo mi Tipe nepřišel vůbec špatný, nebála bych se říct, že byl vynikající. “I’m Not Jesus” a “I Don’t Care” v jeho podání byly opravdu dobré, “Life Burns” se mi už tak nelíbilo a “Hope” ušlo. Jak už jsem zmínila, tak tohle byl poslední koncert našeho Mr. CO^OL, jak je Antero fanoušky nazýván, a tak si pro něj kluci samozřejmě něco připravili. Dostal růži a dort. Hned po tom se Antero vydal s dortem k Mikkovi a všem určitě došlo, co chtěl udělat. Ale došlo to i Mikkovi a utekl před ním. Za bubny pak usedl Perttu a Mikko popadl jeho cello. Musím uznat, že Perttuovi hra na bicí opravdu šla a nad Mikkovou improvizací na cello zamhouřím oko. Kluci začali hrát “Sad But True”, což pravdivě vystihlo situaci odchodu Antera. Antero chvíli stál za bicíma s dortem v ruce, ale po chvíli se zase vydal stíhat Mikka, který se před ním kryl cellem, a tak se Antero opět vrátil za bicí. Perttua se ho nejspíš zželelo, vzal si od něj dort a sám do něj obtiskl svůj obličej. Celou akci jsem samozřejmě zdokumentovala a můžete se na to podívat zde.
Všichni fanoušci věděli, že Perttu měl na začátku turné nějaké zdravotní potíže (přesněji zažívací). A bylo to na něm během koncertu vidět… hlavně na začátku, po delší době se to trochu srovnalo. Ale v jednu chvíli Perttu dokonce spadl na stupínek, na kterých stáli židle a docela se praštil. Jelikož jsem velkou fanynkou bubeníka Mikka, nechtěla jsem se smířit s tím, že bych z pátého koncertu odcházela bez paličky. Proto jsem si pro jistotu vyrobila transparent s nápisem “drumstick, please”. Zafungovalo to a palička se již krásně vyjímá u mě doma. Po koncertě také došlo k nezbytnému setkání s kapelou. Opět jsem se utvrdila v tom, že jsou to neobyčejně milí lidé. Hlavně Paavo, který rozdával úsměvy na všechny strany, jak je jeho zvykem. A Mikko mi podepsal paličku. Koncert jsem si opět pořádně užila. V případě Apocalypticy to není nic zvláštního. A kdo nějaký koncert prošvihl, může to napravit 25.6., kdy Apocalyptica vystoupí jako host na akci Finlandia Midnight Sun v Praze na Branické louce. Vstupenky už jsou v prodeji za pouhých 199 Kč a vstup je omezen věkovou hranicí 18 let.