Onotius:

Svůj v pořadí čtvrtý Brutal Assault jsem si, jak již předchozí části reportu myslím poměrně obsáhle naznačují, užil do sytosti. Velmi si vážím toho, že se organizátoři ani letos nespokojili jen s ohranými jmény, které jsou v line-upu ob rok a představují po dramaturgické i komerční stránce jistotu, ale přidali i nejednu podzemní specialitku. Většinou se totiž právě tyhle specialitky ve výsledku postaraly o ty nejlepší zážitky – ať už jde o avantgardní borce z Dodecahedron, mé srdeční okultní psychedeliky Aluk Todolo či tuzemské Lvmen. A vůbec, když o tom tak přemýšlím, docela většina toho, co jsem viděl na Oriental Stage stála za to. Z těch velkých pódií jsem si pak odnesl silný zážitek zejména z progresivců Pain of Salvation, hutných Obscure Sphinx a navzdory únavě i z mathcorových harcovníků Converge.

Obecně festival letos potěšil plošně lepším zvukem, než tomu bylo vloni (snad s výjimkou Metalgate Stage jsem všude pozoroval znatelné zlepšení). Dále byl velmi příjemný fakt – nad nímž pořadatele asi tak úplně nejásali, ale mně docela bodl –, že nebylo vyprodáno a tím pádem jsem takřka nezažil nějaké větší fronty či nadměrně nepříjemné tlačenice. Jasně, furt jde o festival kolosálního formátu, takže při sprintu mezi kapelami si člověk patřičný slalom neodpustil, ale v porovnání s loňskem balada.

Dále je třeba vyjádřit spokojenost s variabilní organizací v průběhu festivalu, která umožnila kapelám, jimž technické potíže zabránily odehrát svůj set ve čtvrtek na Oriental Stage, nahradit vystoupení další den. A tak jsme nebyli ochuzeni ani o plnohodnotný koncert Grave Pleasures ani o druhé, pro změnu ambientní vystoupení Obscure Sphinx.

Na druhou stranu pořadatele poměrně oprávněně schytali kritiku za jejich otočení názoru na jednodenní lístky. Navzdory prvotnímu avizování, že nic takového nebude, totiž nakonec začali během posledních dní festivalu takové lístky nabízet a navíc za podle mě docela neférovou cenu. Měnit pravidla uprostřed hry? To není úplně dobrý přístup.

Podobný hejt si zaslouží organizace i za nepohotové informování o kapelách, které z line-upu před začátkem festivalu vypadly. Ač nejsem žádný velký fanda Pain, je zajímavé, že v době jejich odvolání na Facebooku o sto šest běžela propagace lístků, ale o jejich vyřazení z line-upu se člověk dozvěděl až o poznání později. Co když nějaký velký fanoušek výše zmíněné kapely zrovna v té době lístek zakoupil? Na jednu stranu rozumím argumentu, že vypadá líp, když se o vypadnutí kapely informuje, až když mají pořadatele sjednanou nějakou náhradu, nicméně dobré informování fanoušků mi přijde důležitější než image.

Naopak velmi příjemně mne potěšil konečně naprosto bezchybný cashless systém. Už žádné přepočítávání na žetony, ani žádné administrativní poplatky (s výjimkou pár procent při nabíjení kartou), jen šlapající mechanismus, který ve výsledku docela šetřil čas.

V areálu přibyl nový prostor Bastilon X disponující jednak drobnou výtvarnou exhibicí a především pak výstavou mapující vývoj fanzinů jak u nás, tak v zahraničí, již jsem si poměrně svižným tempem prošel. Jako ročník 96 nejsem žádný velký pamětník, o to víc bylo bylo zajímavé sledovat, jak se podzemní kultura třeba u nás udržovala naživu a vyvíjela od dávných časů totality až dodnes. Palec nahoru.

Dále v areálu přibyl autodrom (to jsem teda zrovna moc nepochopil, ale lidi se tam evidentně vyblbli), stage, na níž si volně veřejnost mohla zahrát, i třeba takové drobnosti jako pojízdné knihkupectví a čítárna Luxoru. Tradičně potěšil stánek Amnesty International, kde se člověk letos mohl podpisem v petici zastat vězněné íránské lidskoprávní aktivistky.

To, co by naopak mohlo být lepší, je množství kontejnerů na tříděný odpad. Brutal Assault se sice zaštiťuje tím, jak je ekologický – protože je to první festival u nás, co zavedl vratné kelímky, a snaží se čas od času nahrazovat plastové materiály přírodními a tak dále –, ale kontejnerů na tříděný odpad bylo v areálu poskrovnu. Dále by mne taky potěšilo, kdyby existoval zdroj regulérní pitné vody zdarma, být nucen si kupovat v areálu balenou, to není úplně ok.

Za pochvalnou zmínku ještě stojí slušný výběr piv, který se od časů Budvaru změnil k nepoznání. Možnosti od Kozla, Radegasta, Plzně po různé vícestupňové dobroty zkrátka potěšily, jakkoliv teď musím znít jak klasický český Pepík, že to zmiňuji. Ale zkrátka, tohle taky potěšilo, tak proč to neříct.

Takže, jak to shrnout? Letošní ročník byl po hudební stránce opět vybroušený – viděl jsem nejedno nezapomenutelné vystoupení a některé věci jsem ani vidět nestihl, jaký tu byl kopec zajímavých kapel. I po organizační stránce jsem zaznamenal nemálo pozitivních změn (lepší zvuk, menší fronty, zrušení administrativního poplatku u čipů, nahrazení vystoupení, jež se prve nemohla odehrát, výběr piv). Bylo i pár výtek (jednodenní lístky, odvolání kapel, málo kontejnerů na tříděný odpad, absence vody zdarma), ty ale jsou spíš malichernostmi ve srovnání s tím pozitivním, co mi festival dal. Tak nejspíš zase za rok.

---

Cnuk:

Letos jsem navštívil Brutal Assault již po osmé za sebou. Je pravdou, že lákadel, která by mne přemlouvala dnem i nocí o koupi vstupenky, nebylo tolik, ale jako vždy se něco našlo. Předně na to má vliv skutečnost, že má Brutal Assault tendence překračovat své původní zaměření na extrémně metalovou muziku, přičemž (a to je ještě důležitější) se této vizi nezpronevěřuje, a ta tak stále působí jako hlavní jádro a myšlenka festivalu.

Díky tomu na festivalu mohou v hlavních časech vystoupit interpreti jako Helmet, Laibach, Danzig a spousta dalších na menších pódiích. Pokud bude zachována současná přijatelná míra, tak já osobně podobná rozptýlení jenom vítám a doufám, že negativních hlasů všech trve fanoušků bude stále méně (i když spíš mi jsou jejich hlasy u zádele, hehe).

Co se však hlavních jmen týče, celkem logicky se začínají opakovat. Neexistuje nepřeberné množství skupin, které mohou plnit roli headlinera, což je hlavní rozdíl oproti undergroundové scéně, kde je pořád co objevovat. A tak jsem si říkal, kdo tu z velikánů, alespoň v posledních letech, nevystoupil. Opravdu není jednoduché někoho najít, ale nakonec mě napadli třeba Autopsy, Deicide, Melvins nebo Sleep. Nebo by snad snesla Josefovská pevnost Megadeth? Či dokonce Ghost? Musím říct, že Brutal Assault to tenkrát vyhrál s těma Motörhead, protože větší jméno si tu asi nelze představit. Jisté je však jedno: můj zájem o hlavní akty je rok od roku menší.

Celkově nelze hodnotit festival jinak než kladně. Ostatně jako všechny předešlé ročníky. I když dojem mohly v minulosti kazit třeba fronty, déšť, špatný zvuk nebo jako letos vedro a prach, vždycky se z toho vyklubal příjemný zážitek. Snad jen to rozrůstání na dnes již pětidenní maraton je zdraví nebezpečné. Vydržet v plné síle a vstřebávat všechny pojmy a dojmy se prostě při takovéhle náloži moc nedá.

---

Metacyclosynchrotron:

Metacyclosynchrotron: Já Brutal Assault naposledy navštívil v roce 2011 kvůli Motörhead. Jezdil jsem od prvního ročníku, kdy se festival odehrál v Josefovské pevnosti (2007?), ale pak už jsem usoudil, že tyhle velké akce opravdu nejsou pro mě. Co mě tedy donutilo změnit názor a dát festivalu další šanci? Ta hromada kapel, které jsem buď neviděl nebo si je chtěl zopakovat, ostatně jak jsem zmiňoval v příslušném eintopfu. V neděli doma jsem pak dal dohromady slušný seznam vystoupení, která mi utkvěla v paměti nejvíce a díky nimž ten výlet za to stál.

Jmenovitě to byly sety Dead Congregation, Grave Pleasures, Sadistic Intent, Aluk Todolo, Dodecahedron, Tormentor, Sektion B, Eskhaton, 777 Babalon, Goblin, The Geography of Hell, Hecate vs. Instinct Primal, Dragged into Sunlight, Blood Incantation, Malokarpatan, Arkhon Infaustus, Coffins a Aura Noir. Což není vůbec špatný počet, zvlášť když přičtu fakt, že pár jich bylo doopravdy výborných, ne-li až nezapomenutelných. Pár pitomostí se našlo, ale ty spíše pobavily, než aby mě urážely, navíc mě nic nenutilo na ně čumět.

Zásadní ale bylo, že mě poprvé na Brutalu nesraly davy, k čemuž určitě přispělo i rozšíření areálu a nejen fakt, že nebylo vyprodáno. Návštěvnictvo se tak pěkně rozložilo, obvykle bylo kam sednout, zchladit se, počíst si nebo si v klidu popít, pokouřit. Ještě si celkem živě pamatuju to martyrium x let zpátky, kdy najít stín a posezení byl fakt problém.

A když zrovna nehrálo něco, co bych potřeboval vidět, tak bylo neustále na co koukat. Tím nemyslím teda jen pěkné zadky, kterých bylo všude požehnaně, ale výstavy apod. V tomhle ohledu má Brutal určitě velkou přidanou hodnotu a to nepočítám jen samotný prostor pevnosti. Zásadní ovšem bude zachování poměru mezi seriózně pojatými výstavkami a atrakcemi pro jednoduchou alko-zábavu. Už teď mě mrzelo, že v chill-out zóně například převažovaly prodejny cetek a kýčovitých pičovin nad klasickými distry, kde až na pár výjimek moc zajímavý výběr nebyl.

Áno, když jsem se povozil na autodromu, pobavil jsem se náramně, ale také si nemyslím, že by festival takových věcí potřeboval víc. Takže expozice, návštěvy podzemí, skulptury všude možně – rozhodně ano. Kolotoče ne. Pokud na Brutal přijedu znova, pojedu tam v prvé řadě za hudbou, tedy za uměním a pak teprve až za zábavou. A tu si mohu zprostředkovat sám a lépe.

Pokud mi něco vadilo obecně, byly to ceny žrádla a pití. Věděl jsem, že se podražilo, lidi za pulty si výdělek samozřejmě zaslouží (a percentáž z prodeje či poplatek za místo budou určitě mastné), ale už mi to přišlo na hraně. Nejel jsem tu na punkáče a věděl jsem, že utratím ranec, ale občas jsem teda nestačil koukat, jakým tempem ty prachy z čipu mizí. Našly by se i další věci, ale nic co by mi kazilo zážitek z festivalu, takže mám jasno, že pokud se organizátoři opět vytasí se zajímavou sestavou, nebudu dělat Zagorku.

A co by mě například nalákalo? Třeba věci jako Darkspace, Autopsy, Nightbringer, Lvcifyre, nějaká zvrácená Austrálie (však víte, jaké kapely myslím), Thy Darkened Shade, Void Meditation Cult, Revenge, The Ruins of Beverast, Negative Plane, King Diamond, Chaos Echœs. Nebo co zkusit ukecat již oznámené Anaal Nathrakh, jestli by nezahráli exkluzivní oldschool set? Podobných raritek by se dalo jistě vymyslet víc. A nevím, nakolik to je reálné (například finančně), ale soupiska by určitě zvládla i více mimožánrových dobrodružství jako Magma, Hawkwind, Univers Zero, Present, Dälek, Guapo, Grunt, Brighter Death Now, Bizarre Uproar, Zoät-Aon… No, organizátoři už ukázali, že mají na to, aby nalákali a překvapili i tak vybíravou, snobskou, introvertní svini, jako jsem já.

---