V září jsme informovali, že Abhomine (Pete Helmkamp + Cazz Grant) mají nahraný nový materiál. Ten nese název „Proselyte Parasite Plague“ a vyjde 28. února u Osmose Productions. K poslechu byla zveřejněna skladba „Progeny Devoid“.
Archiv štítku: Abhomine
Abhomine: nový materiál
Dle facebookového profilu Abhomine byl nedávno studiově zachycen nový materiál, který vyjde v průběhu příštího roku, a jako bubeník a druhý vokalista se k P. Helmkampovi přidal Cazz Grant aka The Black Lourde of Crucifixion (Crucifier, ex-Grand Belial’s Key).
Abhomine – Larvae Offal Swine
 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 26:26 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Pete Helmkamp sice není žádný Nergal (naštěstí), ale pokud bych měl jmenovat nějakou výraznou osobnost deathmetalového světa, tak bych plácnul jeho. Žánr by se s jeho neexistencí sice vyrovnal, ale my bychom přišli minimálně o pár kurevsky dobrých kapel. Už jeho první štace v kansaských Order from Chaos je přímo legendární a nikdo mi nevymluví, že desky „Stillbirth Machine“ či takřka dokonalá „An Ending in Fire“ nejsou prvotřídním ztělesněním pravověrného black / thrash / death METALU. Angelcorpse se sice nikdy úplně neprotlačili mezi DM extraligu, ale „Exterminate“ či „Inexorable“ zanechaly na scéně dozajista nesmazatelný vryt. Industriálně metalové Feldgrau a Terror Organ jsem nikdy příliš nedocenil, ale je fajn, že Helmkamp není Speckmann a rozhodl se zkusit i něco jiného. Opomenout nelze ani působení v megabrutalitách Revenge a Kerasphorus, kde byl jeho skladatelský příspěvek upozaděn, ale přeci do obou kapel vnesl dost. Jistě by se dalo zmínit, že Helmkamp napsal „okultně-filosofickou“ knihu „The Conqueror Manifesto“ (není to upřímně žádná sláva) nebo jak ortodoxní basák to je, když zakončoval rozhovory mírně upravenou „Warriorovskou“ průpovídkou „only four strings are real“, případně by se dalo napsat pár řádků o kvalitách jeho textů, ale to lépe shrnuli Watain, kteří Helmkampa označili za Shakespeara metalové hudby (přehnané, ale něco na tom je). No, a hlas jako on nemá prostě nikdo. To vše bez debilních estrád, poklesků či desek, co nestojí za řeč (nebo já o nich aspoň nevím).
Po rozpadu Kerasphorus a odchodu z Revenge v roce 2011 Helmkamp oznámil jediné: Chystám sólo projekt, kde si všechno složím a nahraji sám. Což byla celkem velká změna, neboť ve většině svých dřívějších kapel se o skládání s někým dělil a mám důvod si myslet, že to nebylo vždy 50:50; respektive Helmkamp napsal většinu, ne-li všechny texty, ale hudebně přispěl jen pár skladbami. A výše uvedené oznámení znamenalo ještě jednu věc. Helmkamp poprvé vezme do ruky klasickou elektrickou kytaru. O něco později se člověk už mohl dočíst, že je debutové album hotovo, ale vydání se opozdí. Z Helmkampových problémů s krční páteří se vyklubal podstatně horší, život-ohrožující problém, který si žádal neodkladný chirurgický zákrok, což věci dosti pozdrželo. Avšak Helmkamp žije, když se člověk podívá na fotky, tak si všimne, že ho životní události a věk (přeci jen mu pomalu táhne na pade) poněkud poznamenaly. Mrtví Angelcorpse a Kerasphorus byli reaktivováni a začínají obrážet světová pódia. A my tu teda máme první album Abhomine, které se nazývá „Larvae Offal Swine“.
Ještě před vydáním byla situace mírně zakalena sporem mezi Helmkampem a členy Pissgrave, kteří měli vypomáhat s koncertními aktivitami Abhomine. Nakonec došlo pouze k jednomu, s nechutí odehranému koncertu, aby si pak obě strany na fejsbůčku vyměnili trapné vzkazy, které zde ani nebudu tlumočit. Ještě trapnější je ovšem intro, které „Larvae Offal Swine“ otevírá. Primitivně zefektovaný Helmkampův vokál opakuje ústřední motto desky „worm pig shit“ (v neméně debilním outru je zas opakováno „larvae offal swine“, což má kontextuálně znamenat skoro to samé), které ale kurva v mých uších zní jako „warm pig shit“… Veškeré vážnost je v tu ránu v hajzlu a já se bojím, aby tohle „motto“ nevystihlo i obsah desky…
…což se naštěstí nestalo (uff). Na rovinu, nemyslím si, že se najde mnoho fandů, kteří Abhomine zařadí naroveň Helmkampových dřívějších kapel, ale v žádném případě není „Larvae Offal Swine“ ztrátou času. Tři, maximálně čtyřminutové songy odsýpají v dobrém tempu a každý se může honosit fakt solidními riffy, až to člověka svádí si zatřepat palicí. Nemá ani smysl zde hledat riffy, které by připomínaly třeba Angelcorpse nebo Kerasphorus. Jasně, něco se tu najde a hudebně se pořád jedná o death metal, ale Helmkamp většinou zkouší něco jiného. Občas tu zasmrádne punkovica, jindy se nálada zradikalizuje a potemní, protože Helmkamp zrovna přísně káže do sypačky a mírně disharmonického, skoro-blackového riffu. Ona ta půlhodinka uběhne fakt příjemně a vím, že kdybych si desku pustil ku psaní recenze, tak napíšu max. pár řádků, protože zbytek hrací doby strávím se zaťatými pěstmi. Nenacházím zde ultrahymnus typu „Wolflust“, „Into the Storm of Steel“ nebo „Swarm Intelligentsia“, ale jestli máte rádi opravdu rádi black / death metal, tak bych se moc divil, kdyby s vámi takové „Kapos and Whores“ nebo „Crown of Flies“ vůbec nehnuly. Jisté výtky bych už jen směřoval směrem k bicím partům, které složil a nahrál jakýsi A. Rodriguez. Jednak mi moc nesedí jejich zvuk a taky nemám pocit, že by hudbu vždy poháněly odpovídajícím způsobem.
Debut Abhomine je fajn a v případě klasického číselného hodnocení bych se asi natahoval po šestce nebo sedmičce (za dobrého rozpoložení). Fanoušci Helmkampovy tvorby desku poslechnou, možná zatřepou mařkou (pokud nějakou ještě mají) a album si pořídí, ale s odstupem času přeci jen raději šáhnou po jiných věcech. Někoho deska zaujme fest jiného třeba vůbec. Prostě takový poctivý standard, který se mezi skutečně prvotřídními věcmi ztratí, ale své fanoušky si přece najde; snad nejen kvůli jménu svého stvořitele. Já čekal a doufal ve víc, ale přesto mě „Larvae Offal Swine“ nějak podezřele moc baví.