 |
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez: Sokol, doktor z hor:
|
H.:
Ukázky ze „Zyklus“ zní super, takže nemám moc nad čím váhat a dám novinku Grausame Töchter na první flek. Když holky vydávaly minulé album „Engel im Rausch“, neměl jsem zrovna na podobnou muziku náladu, takže jsem jeho poslech dost odfláknul. Nyní je situace jiná a přesně na tohle mám nyní chuť, takže hodlám plánu drtit „Zyklus“ intenzivně.
Wolvennest jsou super. Kdo tvrdí, že to tak není, tvrdí to blbě. „Temple“ rozhodně má na co navazovat, protože minulá deska „Void“ přinesla perly jako „Ritual Lovers“, které nejdou vyhnat z hlavy. Doufám ale, že novinka dopadne dobře.
Decline of the I poslouchám mimo období aktuálnosti jejich alb méně, než by si zasloužili, přestože mě každý jejich titul vysoce bavil. „Johannes“ tedy poslouží přinejmenším jako impulz k oprášení trilogie „Inhibition“, „Rebellion“, „Escape“. Snad ale nemusím dodávat, že doufám, že nezůstane jen u toho a novinka na své předchůdce naváže se ctí.
Metacyclosynchrotron:
Obecně se mi nejzajímavěji jeví debutová nahrávka Autarkh, která navazuje na Dodecahedron. Je třeba dodávat víc? Ukázky jsem zkusil jen tak letmo a zapůsobily natolik, abych si „Form in Motion“ pustil opravdu poctivě.
Novinka Monte Penumbra mě láká zejména díky faktu, že ji vydávají legendární End All Life Productions ve spolupráci s Oration Records Stephena Lockharta z Rebirth of Nefast. To sice není 100% zárukou pohlcujícího hudebního zážitku, ale minimálně potřebuji slyšet, jak se za bicími předvedl hostující Bjarni Einarsson, a hlavně tu muziku dělá borec z Israthoum, jejichž „Channeling Death and Devil“ stále žeru (následující „Arrrows from Below“ šlo z nějakého důvodu mimo mě). Nevím vlastně co čekat, ukázku jsem si ani nepustil, takže se nechám překvapit.
No, a za zmínku mi ještě stojí nová deska nizozemských Wolvennest, i když na mě dosavad nepůsobí tak silně, jak jsem doufal, že bude, a navíc mi některé vokální party Shazully vysloveně vadí. Jedno ale třeba přiznat: ještě jsem nebyl schopný „Temple“ věnovat natolik dedikovaný poslech, jaký by si asi zasloužila.
Cnuk:
Doposud zveřejněné skladby z desky „Tortured Whole“, očekávané prvotiny hutných deathmetalistů Sanguisugabogg, mně silně říkají, že tohle album bude dost možná stát za hovno, ale dva roky staré demo „Pornographic Seizures“ mě baví natolik, že jsem na jejich prvotinu i přesto zvědavý. Sanguisugabogg nepatří zrovna k nejvynalézavějším kapelám, ale minimálně na demu zní ten jejich bezmozkový death metal zábavně.
O něco větší naděje vkládám do nové nahrávky thrasherů Enforced. „Kill Grid“ má rozhodně na co navazovat, protože předchozí „At the Walls“ se jednoduše povedlo. Pokud se něco fakt nepokazí, tak by mělo jít o jednu z předních thrashových placek nejenom probíhajícího roku. I od novinky lze očekávat agresivní crossoverový styl postavený na silných riffech a hardcorových tempech.
Závěr patří legendárnímu chlívku Last Days of Humanity. Tihle borci stáli u zrodu goregrindu. Vydali čtyři desky, jednu odpornější než druhou, a pak se na dlouho rozpadli. Z původních členů už je tam dnes jenom zpěvák Hans Smits, ale stylově zní chystané „Horrific Compositions of Decomposition“ stále jako rozbitá ukrajinská mlátička. O nic zásadního asi nepůjde, ale pár poslechů tomu dám zcela určitě.
Dantez:
Armand Hammer, duo ve složení Billy Woods a Elucid, třímají jeden z nejzajímavějších neortodoxních přístupů k rapu poslední doby. The Alchemist asistoval beaty u nejkvalitnějších hip-hopových desek v minulých třech letech. Spolupráci si proto nenechám ujít. Kvality slibuje tracklist s vyváženým počtem hostů i naturalistický cover, který by slušel poslední desce Anaal Nathrakh.
Eyehategod jsou srdcovka. „A History of Nomadic Behavior“ s radostí protočím, byť ukázky na prdel neposadily a nefunkčně hnusný, bakelitový zvuk spíše odpuzuje.
S nadějemi vyhlížím i novinku Roba Zombieho, protože první singl „The Triumph of King Freak“ přislíbil spíše tvrdost než electro-rockovou vlezlost, které bylo na posledních nosičích až příliš. Kdyby se „The Lunar Injection Kool Aid Conspiracy“ dotkla vyváženějšího poměru, který naposled šlo slyšet na „The Sinister Urge“, byl bych nadšen.
Sokol, doktor z hor:
Na výtvory kluků počmáraných z ICP jsem sice definitivně zlomil hůl už (nebo teprve?) při poslechu „The Mighty Death Pop“, o to víc mne překvapilo, že se na novinku detroitských horrorcore klaunů celkem těším. Uvidíme, co se z „Yum Yum Bedlam“ vyklube, možnosti jsou tři a dvě z nich pozitivní – buď to bude uhozený a vtipný (což pochybuju, ale potěší to) nebo trapný a směšný (smích jako smích, i ten z trapnosti je občas třeba) anebo vyčpělý a nudný (na což si asi snad i vsadím). Faktem asi zůstane, že staré dobré časy s „The Great Milenko“ nebo „The Amazing Jeckel Brothers“ jsou už nenávratně ztraceny v hlubinách pekelných, kouzelnou lampu dávno za stravenky nekoupíte a Shaggy s „Pepkem násilníkem“ už rozhodně nedávají takovou fakaci prašulím, jak dřív hrdě proklamovali na „Everybody Rize!“. Grošíky holt vládnou světu a spolu se stárnutím otupily i sekáčky těhle dvou komiků.
