Archiv štítku: Boogeyman

Boogeyman 3 (2008)

Boogeyman 3 (2008)

Země: USA
Rok vydání: 2008
Žánr: supernatural horror

Originální název: Boogeyman 3
Český název: Boogeyman 3

Režie: Gary Jones
Hrají: Erin Cahill, Charles Hittinger, Mimi Michaels

Hrací doba: 94 min

(Budou spoilery.)

„Boogeyman“ je strašně debilní série. Ale fakt strašně moc. U jedničky jsem málem zdechnul nudou, ta se pro mě stala etalonem filmařské impotence a jasnou ukázkou toho, jak by se neměly dělat horory. Jasně, duchařské horory nikdy nepatřily k mým oblíbeným kratochvílím, ale první díl „Boogeymana“ mi přišel tragický i na poměry subžánru. A to je kurva co říct. Doteď nechápu, jak takový hnůj vůbec mohl zplodit nějaká pokračování.

Dvojka byla trochu snesitelnější, ale pořád nic moc. Hlavně se ale klidně mohlo jednat o úplně nesouvisející snímek, protože návaznost na jedničku byla maximálně formální a taky trochu umělá, ani nemluvě o tom, že „Boogeyman 2“ i na férovku změnil žánr, neboť ze supernatural hororu skočil do slasheru. Jako hloupoučká neinvenční vyvražďovačka, na niž během pár dnů zapomenete, se to při velmi nízkých nárocích a vypnutém mozku dalo jakž takž odtolerovat. K něčemu, co by se dalo nazývat dobrým filmem, ale měla i dvojka dost daleko.

Na „Boogeyman 3“ jsem po popisovaných zkušenostech neměl zrovna kdovíjakou náladu. Ale říkal jsem, že když už jsem přetrpěl ty dvě předešlé sračky, nebudu vyměklá moč a ze studijních důvodů dorazím i ten poslední díl, abych teda viděl jakože celou „trilogii“. Uvozovky jsem zvolil záměrně, protože také trojka by klidně mohla být úplně samostatný bubácký biják. Sice se odkazuje zejména na události dvojky a v jednu chvíli tuším padne i jméno hrdiny z jedničky, ale věřte tomu, že kdybyste první dva díly neviděli, zážitek z trojky by to vám to nijak nezkazilo. Ne snad, že by tam na vás nějaký zážitek čekal. Leda tak ten negativní.

Tohle odtržení jednotlivých dílů, přestože trojka události dvojky zmiňuje poměrně často, způsobuje mimo jiné sám titulní strašák. Velké hororové série stojí hlavně na skvělém a zapamatovatelném záporákovi. Kdo z vás dokáže vyjmenovat hrdiny z jednotlivých části „Friday the 13th“? Já tedy ne. Jestli si ale pamatuju, jak Jason Voorhees vypadal v kterém díle, kde si připsal spacákovou vraždu a kde přeseknul kebuli vozíčkářovi? Jasná páka, vole, to ví přece každej!

Boogeyman je nicméně strašně necharismatické a neosobní monstrum. Obyčejný bubák bez jakýchkoliv jasných poznávacích znamení, trademarků, kultovních mordů nebo pořádného příběhového pozadí. Samotný strašák je stejně rozblemcané nic jako jeho filmy. Navíc v každém díle vypadá jinak a chová se jinak. V jedničce se vlastně skoro ani neobjevil a v těch pár záběrech jej suploval digitální blivajz. Ve dvojce se vlastně neobjevil vůbec, protože tam vraždil nějaký náhodný kuřbuřt s traumičkou z dětství.

Boogeyman 3 (2008)

Ve trojce už se konečně objeví, ale snad by lépe udělal, kdyby se na to vysral. V některých záběrech se opět jedná o digitální maglajz, avšak kromě nich už se tvůrci odhodlali i k namaskovanému chlápkovi. Výsledek je ovšem zoufalý jak sexuální život poustevníka v celibátu. Boogeyman tu vypadá jak retardovaný brácha Sadako„Ringu“.

Navíc jsem za ty tři díky pořád nepochopil, kde, jak a proč se bubák zjevuje. Myslel jsem, že se objevuje v šatnících. Tady se ale neštítí vyskočit i zpod postele, ze spíže v kuchyni nebo zaútočit ve větrací šachtě. „Boogeyman 3“ se sice snaží divákovi vnutit nějakou rádoby mytologii o tom, že strašák je skutečný, jen když tomu člověk věří, ale zdá se mi, že tahle teorie dost podkopává některá zabití z prvního dílu.

Boogeyman 3 (2008)

S vraždami se Boogeyman ve trojce taky dvakrát nepředvede. Nějaké by tu sice byly, viz probodnutí ksichtu střepy od bongu nebo narvání buzíka do kufru. Dokonce i pokusy o krev by se našly. Nicméně vzhledem k tomu, že celý film a vlastně i celá série vypadá tak hrozně lacině (a tím myslím jak obsah, tak formu), i ta elementární snaha se míjí účinkem. Naneštěstí se pak najdou i nechtěně vtipné momenty jako třeba zabití kluka hlavní hrdinky. Ten šulin v masce bubáka teda přehrává jak debil konstantně, ale jeho skok ze zálohy v tomhle případě mě fakt uzemnil. V tom špatném slova smyslu. Kromě vražd se objeví i pár pokusů o lekačky, ale s výjimkou jedné stojí i tohle za vyližprdel.

„Boogeyman 3“ mi určitě přijde slabší než dvojka. I ta je sice jalová, ale srala mě nejméně ze všech. Navzdory všem negativům si ale myslím, že trojka dopadla lépe než naprosto katastrofální jednička. Což je podle mě velký paradox, protože myslím, že nenajdete moc sérií, kde jednička představuje to naprosto nejhorší a navíc s takovým přehledem. Ve trojce aspoň hrají docela pohledné roštěnky a některé z nich ukážou i cecíky, takže už jen na tohle „Boogeyman 3“ nad jedničkou vítězí.

Boogeyman 3 (2008)

Ale jasně, už trochu začínám vařit z vody. Ani všechny kozy světa totiž nic nezmění na tom, že „Boogeyman 3“ je pořád strašná mrdka. Zlatej Jim Wynorski, ta jeho zetka jsou aspoň zábavná. „Boogeyman“ je sterilní kus hovna, jenž za sledování určitě nestojí. To si radši objeďte bradavky šmirgl papírem. Bolet to bude cca stejně, chytré to taky bude nastejno a zabere to méně času.


Boogeyman 2 (2007)

Boogeyman 2 (2007)

Země: USA
Rok vydání: 2007
Žánr: slasher

Originální název: Boogeyman 2
Český název: Boogeyman 2

Režie: Jeff Betancourt
Hrají: Danielle Savre, Matt Cohen, Chrissy Calhoun

Hrací doba: 89 min

(Budou velké spoilery.)

U některých filmů občas nechápu, jak je možné, že k takové sračce vznikne pokračování a leckdy ani ne jedno. „Boogeyman“ k takovým případům jednoznačně patří. Jednička mi připadala příšerná (musím dodat, že provedením a kvalitou, nikoliv obsahem, což by u hororu naopak mělo být žádoucí) a stala se pro mě takovým etalonem nudy, filmového vakua a tvůrčí bezradnosti. Takhle sterilní blitka se jednoduše hned tak nevidí. Vůbec nerozumím tomu, jak to taková píčovina mohla dopracovat na trilogii, když i jeden biják byl víc, než si nebozí diváci zasloužili.

Ve své obskurní zálibě dokončovat rozdělané série jsem to po vylízané jedničce nevzdal a vrhnul se i na „Boogeyman 2“. Mindset jsem samozřejmě vyladil na velký špatný, protože se mi zdálo mimořádně naivní doufat, že by se to snad dalo sledovat, aniž by u toho člověk zdechal nudou.

K mému překvapení to ale nakonec tak hrozné nebylo. Těžko se tomu věří, ale „Boogeyman 2“ je výrazně stravitelnější a zábavnější snímek než jeho předchůdce. V žádném případě netvrdím, že by snad dvojka dala považovat za nějaký skutečně dobrý film. Pouze říkám, že je to lepší než jednička, na což mi sice můžete oponovat tím, že horší mrdka než jednička se asi točí dost těžko, v čemž byste samozřejmě měli pravdu. Pořád mi však přijde příjemnější dostat obyčejný, leč neurážející podprůměr než takovou zoufalost jako posledně.

Předně si musíme vyjasnit jednu věc – „Boogeyman 2“ je výrazně odlišná záležitost než jednička. S prvním „Boogeymanem“ má dvojka společný prakticky jen název a tu nejzákladnější premisu v podobě strachu z jakési strašidelné entity schovávající se ve tmě. Zatímco v prvním díle šlo o skutečného, ohavně digitálního bubáka, ve dvojce se jedná o iracionální strach, jenž vyústí v touhu vraždit. Psychologický oblouk je samozřejmě diskutabilní, protože se odehraje na ose: a) bojím se strašáka jako svině; b) v rámci terapie mě zavřou do šatníku, abych se strachu postavil; c) postavil jsem se mu tak, že jsem se sám stal strašákem a kuchám na potkání.

Kromě již zmiňovaného už se ve dvojce objeví jen malá návaznost na předešlý díl, v níž se dovysvětlí osud hlavní postavy z jedničky. Přišlo mi nicméně, že se jedná o takovou uměle naroubovanou spojitost, která klidně mohla chybět, a nic by se nestalo. Dvojka by pak potom v pohodě mohla stát jako samotné dílko a neparazitovat na už etablovaném jménu (jakkoliv mně osobně přijde představa snahy o parazitování na průjmu jako „Boogeyman“ mimořádně vtipná). Zvlášť když došlo i k zásadnímu subžánrovému odklonu.

Boogeyman 2 (2007)

Z dříve nastíněného jste asi mohli vytušit, že „Boogeyman 2“ není standardním duchařským hororem jako první díl. Pokračování se posunulo k čistému slasheru. Což mi přijde fajn. Rozhodně se mi zdá zábavnější sledovat vraždícího mongola než podruhé čumět na tak slaboduchý pokus o duchařinu.

Provedení samozřejmě není ideální, vlastně má k takovému stavu sakra daleko. Klišé se tu najde hromada. Však si vezměte už jenom to, že se snímek odehrává v prostředí psychiatrické léčebny. To je originální cca stejně jako starý strašidelný barák (ten se zase objevil v jedničce, takže všechno v pořádku). Tipnutí vraha taky určitě zvládnete, pokud si jako nenastavíte mozek do lobotomického módu, abyste zapomněli, že nějaká taková postava ve filmu byla.

Boogeyman 2 (2007)

Úroveň zábavy drží nad vodou překvapivě schopné gore. Vražd sice není mnoho, ale krev jim nechybí a některé z nich jsou dokonce nečekaně nestandardní. Vedle obligátních vyhřezlých střev se najde třeba rozpůlení člověka výtahem, masožraví červi a následně rozřezání rukou, napuštění holky nějakou sračkou, dokud nepraskne (ta holka, ne ta sračka), pití kyseliny anebo otevření hrudního koše zaživa a následné vyrvání srdce. Dál už stojí za zmínku jen jedny kozy. Všechno mezi tím je nezajímavý balast, protože dále už zaujme snad jedině účast Tobina Bella známého jako Jigsawa ze série „Saw“.

Přesto i takhle obyčejný, standardní a po všech směrech průměrný slasher oproti absolutně jalové jedničce potěšil. To ovšem neimplikuje, že by snad „Boogeyman 2“ měl být dobrý film. Pouze to dokazuje, jak tragická byla jednička.

Boogeyman 2 (2007)


Boogeyman (2005)

Boogeyman (2005)

Země: USA / Nový Zéland / Německo
Rok vydání: 2005
Žánr: supernatural horror

Originální název: Boogeyman
Český název: Boogeyman

Režie: Stephen Kay
Hrají: Barry Watson, Emily Deschanel, Skye McCole Bartusiak

Hrací doba: 86 min

(Budou spoilery.)

Chápu, že někomu už může připadat otravné, jak zde pořád opakuji, že duchařské horory jsou strašná nuda a společně s found footage amatéřinami patří k tomu nejblbějšímu, co hororový žánr nabízí. Nemůžu si ale pomoct, prostě to tak cítím. Radši si dám stou zombie břečku než jednu sterilní duchařinu. A filmy jako „Boogeyman“ mi poskytují dost pádné argumenty na to, abych o tomhle subžánru smýšlel v tom nejhorším.

Na počinech jako „Boogeyman“ nemá smysl hledat jakákoliv pozitiva – žádná byste stejně nenašli. Na téhle břečce není správně vůbec nic. Výsledek je dokonce tak tragický, že se člověku skoro až stýská po současných moderních duchařinách, které se hromadně promítají teenagerům v kinosálech (znáte to, všechny ty blbosti z produkce Blumhousu a podobné), a to už je kurva co říct. „Boogeyman“ s nimi mnohé sdílí a v základě vlastně sází na podobný přístup, akorát dokazuje, že to jde ještě hůř a že dno může být hlouběji, než by si jeden myslel.

Příběhem diváka provází Tim. Na začátku sledujeme scénu z jeho dětství. Mrňous se bojí bubáka ve svém pokoji, načež přijde statečný fotr, aby špuntovi politicky vysvětlil, že bubáci nejsou, a to ani pod postelí, ani ve skříni. V tom se ale fotr sakra mýlí. Ve šatníku totiž zrovna jeden straši-zmrd byl a fotříka přímo před zraky jeho ratolesti zmasil až do mrtva. Tim si ze svého setkání s příšerkou odnesl kvalitní traumičku, jíž si dosyta užívá i v dospělosti.

No, a řešení traumičky zabírá drtivou většinu snímku. Tim má furt schízu. Jakmile vidí skříň, tak se sesype. Doma nemá žádné dveře, dvířka, ani šuplíky, dokonce i ledničku má průhlednou. Přesto všechno se mu nějakým zázrakem podařilo si najít holku, ale ani ona, ani žádná jiná stejně kozy neukáže, takže tragédie i v tomhle ohledu. Nudu občas pročísne podobně nudný flashback z dětství, prostě hrůza. Obzvlášť když stěžejní postavu, jež prakticky celý biják nesleze z obrazovky, hraje takhle zoufalý kořen. Barry Watson v hlavní roli je hrozný, tak obyčejného a necharismatického týpka abyste pohledali. Jasně, takhle sterilní snímek by nejspíš dostatečně nepozvedl ani Vincent Price ve své nejlepší formě, ale tahle casting kór zatlouká další hřebíček do rakve.

Pak Timovi zkape matka, takže se vydá na pohřeb a rovnou se rozhodně vrátit do starého domu, kde v dětství bydlel, aby se tu jakože postavil svému strachu. Kdyby se na to vysral a rovnou si hodil mašli už v pubertě, bylo by to lepší pro něj i pro diváka. Každopičopádně, v baráku se samozřejmě potká se starým známým běsem, ale je to pořádně suchý reunion. Titulní boogeyman má totiž Tima tak trochu v piči a z nějakého důvodu radši začne požírat jeho známé. Nejdřív strejdu. Pak Timovu holku, ale to hlavního hrdinu vlastně ani moc nerozhází. Nějaký trapný pokus o její záchranu sice proběhne, ale je to podobná zoufalost jako kvalita celého „Boogeymana“. Jakmile se ale strašák pokusí sáhnout i na jeho dětskou bijač, s níž se Timánek po návratu na rodnou hroudu opětovně shledal, tak se teprve nasere a konečně se pokusí o konfrontaci s bubákem, o čemž do té doby jen kecal. Nejčastěji to vykládal duchovi mrtvé holky, o němž ani nevěděl, že to je duch.

Boogeyman (2005)

Beznadějný pokus o intenzivní finále ovšem nevylepší vůbec nic. Celou dobu jsem si říkal, že by bylo fajn, kdyby se tam ten boogeyman aspoň ukázal. Když už se ukázal, tak jsem z toho málem dostal AIDS, protože takhle šílený animovaný vejblitek se obvykle vidí jen v zetkové produkci od The Asylum, skvostech od Jima Wynorskiho a video monstr bijácích à la „mega-něco-dlak versus giga-něco-zilla“. Akorát že „Boogeyman“ se vás celou dobu snaží krmit představou, že se jedná o seriózní snímek. Haha, ani piču! Tohle je taková zoufalost, že ta digitální rakovina ani není vtipná.

Ale zpátky ke zmiňovanému finále, na němž lze krásně vidět, jak je celý „Boogeyman“ ve skutečnosti úplně o hovně a jak se u tvorby téhle mrdky nikdo nenamáhal jakkoliv přemýšlet. Tim se ve svém dětském pokojíku příšerákovi konečně postaví, a to za doprovodu videoklipové kamery, která okolo skáče a lítá jak banda sedmiletých zmrdů na nafukovacím hradě, takže vidět není ani kokot. Tim začne rozbíjet svoje dávné hračky, které se okolo něj z nějakého důvodu začnou objevovat, načež si bubák řekne, že na takhle ostrého hocha, jenž dokáže rozlomit plastovou figurku vejpůl, si teda troufat nebude a radši odtáhne do piče. Hlavní borec zahlásí, že je konečně po všem, a pak konečně začnou rolovat titulky. Bohužel ani ty nepřinášejí úlevu, protože u nich hraje příšerná komerční pop-rocková kytarovka, které v téhle době letěly na MTV jako sviňa.

Boogeyman (2005)

Hele, „Boogeyman“ je fakt brutální odpad. Trvá to lehce přes osmdesát minut, ale pocitově to jsou tak tři hodiny. Nic se tam neděje, a když se něco dít začne, je to trapas. Vůbec nechápu, proč někdo takovou pičovinu točí a evidentně si myslí, že ten výsledek za něco stojí. To už mám větší pochopení pro ta zmiňovaná zetka, protože ty jsou aspoň prdel. Taky nechápu, jak se takový kus výkalu mohl dočkat dvou pokračování, když i ta jednička bolí jak anální sex s koněm bez lubrikantu. A už vůbec nechápu, proč by se na tohle měl chtít kdokoliv koukat. A tentokrát to platí i pro fandy špatné kinematografie. Jistě, „Boogeyman“ je špatný až do pekla, ale ne ve smyslu béčkovosti, nevkusu nebo roztomilé lacinosti. „Boogeyman“ je tak špatný, protože neskutečně, ale fakt kurva neskutečně nudí, což je ta vůbec nejhorší možnost.