Země: USA Rok vydání: 2007 Žánr: slasher Originální název: Boogeyman 2 Český název: Boogeyman 2 Režie: Jeff Betancourt Hrají: Danielle Savre, Matt Cohen, Chrissy Calhoun Hrací doba: 89 min

(Budou velké spoilery.)

U některých filmů občas nechápu, jak je možné, že k takové sračce vznikne pokračování a leckdy ani ne jedno. „Boogeyman“ k takovým případům jednoznačně patří. Jednička mi připadala příšerná (musím dodat, že provedením a kvalitou, nikoliv obsahem, což by u hororu naopak mělo být žádoucí) a stala se pro mě takovým etalonem nudy, filmového vakua a tvůrčí bezradnosti. Takhle sterilní blitka se jednoduše hned tak nevidí. Vůbec nerozumím tomu, jak to taková píčovina mohla dopracovat na trilogii, když i jeden biják byl víc, než si nebozí diváci zasloužili.

Ve své obskurní zálibě dokončovat rozdělané série jsem to po vylízané jedničce nevzdal a vrhnul se i na „Boogeyman 2“. Mindset jsem samozřejmě vyladil na velký špatný, protože se mi zdálo mimořádně naivní doufat, že by se to snad dalo sledovat, aniž by u toho člověk zdechal nudou.

K mému překvapení to ale nakonec tak hrozné nebylo. Těžko se tomu věří, ale „Boogeyman 2“ je výrazně stravitelnější a zábavnější snímek než jeho předchůdce. V žádném případě netvrdím, že by snad dvojka dala považovat za nějaký skutečně dobrý film. Pouze říkám, že je to lepší než jednička, na což mi sice můžete oponovat tím, že horší mrdka než jednička se asi točí dost těžko, v čemž byste samozřejmě měli pravdu. Pořád mi však přijde příjemnější dostat obyčejný, leč neurážející podprůměr než takovou zoufalost jako posledně.

Předně si musíme vyjasnit jednu věc – „Boogeyman 2“ je výrazně odlišná záležitost než jednička. S prvním „Boogeymanem“ má dvojka společný prakticky jen název a tu nejzákladnější premisu v podobě strachu z jakési strašidelné entity schovávající se ve tmě. Zatímco v prvním díle šlo o skutečného, ohavně digitálního bubáka, ve dvojce se jedná o iracionální strach, jenž vyústí v touhu vraždit. Psychologický oblouk je samozřejmě diskutabilní, protože se odehraje na ose: a) bojím se strašáka jako svině; b) v rámci terapie mě zavřou do šatníku, abych se strachu postavil; c) postavil jsem se mu tak, že jsem se sám stal strašákem a kuchám na potkání.

Kromě již zmiňovaného už se ve dvojce objeví jen malá návaznost na předešlý díl, v níž se dovysvětlí osud hlavní postavy z jedničky. Přišlo mi nicméně, že se jedná o takovou uměle naroubovanou spojitost, která klidně mohla chybět, a nic by se nestalo. Dvojka by pak potom v pohodě mohla stát jako samotné dílko a neparazitovat na už etablovaném jménu (jakkoliv mně osobně přijde představa snahy o parazitování na průjmu jako „Boogeyman“ mimořádně vtipná). Zvlášť když došlo i k zásadnímu subžánrovému odklonu.

Z dříve nastíněného jste asi mohli vytušit, že „Boogeyman 2“ není standardním duchařským hororem jako první díl. Pokračování se posunulo k čistému slasheru. Což mi přijde fajn. Rozhodně se mi zdá zábavnější sledovat vraždícího mongola než podruhé čumět na tak slaboduchý pokus o duchařinu.

Provedení samozřejmě není ideální, vlastně má k takovému stavu sakra daleko. Klišé se tu najde hromada. Však si vezměte už jenom to, že se snímek odehrává v prostředí psychiatrické léčebny. To je originální cca stejně jako starý strašidelný barák (ten se zase objevil v jedničce, takže všechno v pořádku). Tipnutí vraha taky určitě zvládnete, pokud si jako nenastavíte mozek do lobotomického módu, abyste zapomněli, že nějaká taková postava ve filmu byla.

Úroveň zábavy drží nad vodou překvapivě schopné gore. Vražd sice není mnoho, ale krev jim nechybí a některé z nich jsou dokonce nečekaně nestandardní. Vedle obligátních vyhřezlých střev se najde třeba rozpůlení člověka výtahem, masožraví červi a následně rozřezání rukou, napuštění holky nějakou sračkou, dokud nepraskne (ta holka, ne ta sračka), pití kyseliny anebo otevření hrudního koše zaživa a následné vyrvání srdce. Dál už stojí za zmínku jen jedny kozy. Všechno mezi tím je nezajímavý balast, protože dále už zaujme snad jedině účast Tobina Bella známého jako Jigsawa ze série „Saw“.

Přesto i takhle obyčejný, standardní a po všech směrech průměrný slasher oproti absolutně jalové jedničce potěšil. To ovšem neimplikuje, že by snad „Boogeyman 2“ měl být dobrý film. Pouze to dokazuje, jak tragická byla jednička.